Režie:
Andrzej WajdaScénář:
Jerzy Stefan StawińskiKamera:
Jerzy LipmanHudba:
Jan KrenzHrají:
Teresa Iżewska, Tadeusz Janczar, Wieńczysław Gliński, Tadeusz Gwiazdowski, Stanisław Mikulski, Emil Karewicz, Vladek Sheybal, Jan Englert, Kazimierz Kutz (více)Obsahy(1)
Príbeh skupiny povstalcov, ktorí sú - ako všetci obyvatelia obklúčenej Waršavy - nútení k úteku cez bludiská varšavských kanálov. (andykovac)
Videa (1)
Recenze (49)
Vyznění filmu je maximálně depresivní – celé Varšavské povstání je samozřejmě utopeno v krvi. Není překvapením (a snad ani spoilerem), že hrdinové tohoto filmu vesměs pomřou... nebo se dá jejich smrt brzy očekávat. Zajímavé je to, že Němci zde nejsou vykreslováni tak démonicky, jak by mohli být, vzhledem k tomu, že během povstání naprosto nemilosrdně vraždili i civilisty; ženy i děti. A ještě překvapivěji působí to, že se zde Wajda strefuje do samotných Poláků. Snímek působí příběhem i zpracováním velmi realisticky - vliv italského neorealismu je naprosto zřetelný. Kromě toho vycházel Jerzy Stawiński při psaní scénáře z vlastních zážitků z války. Druhým inspiračním vlivem byl německý expresionismus, který se zase promítl do způsobu nasvícení. Jedná se o nepříliš známou, ale (hlavně teda pro Poláky:) dost důležitou kapitolu dějin, která si takto kvalitní filmové zpracování zasloužila. Kanály nejsou geniální, ale na svou dobu se jedná o pozoruhodný počin. Bluntmane: Nenávidíš filmy, "které svůj veškerý dramatický potenciál odprásknou v prvních pár minutách tím, že nám řeknou, jak postavy dopadnou na konci"? Já to cítím podobně, jedná se v podstatě o spoilerování ze strany tvůrců, ale argumentovat tak u historického filmu, jehož děj (i přes, jak říkáš, patetické dialogy) poměrně věrně rekonstruuje události Evropských dějin 20. století je trochu na hlavu. Jo a film je "sračka, nejen proto, že v nich brodí hlavní hrdinové"? Jak úžasně vtipný postřeh. ()
Tematicky drama "Kanály" přímo souvisí s Wajdovým debutem "Nezvaní hosté", předznamenávající jedno z jeho životních témat: Poláci a druhá světová válka, takže patos a idealismus nebo technické nedostatky nemohou snížit výpověď filmu, alespoň pro mne. Zatímco Cybulského rifle v "Popelu a démantu" jednoznačně ukazují na generační zpověď, tady jsem podobné prvky nenašla. Cením, že v příběhu tragických hrdinů varšavského povstání patos, u válečných filmů vlastně nutný a přirozený, Wajda vždy vybalancuje skrytou ironií. ()
Kanály sú rovnomerne rozdelené na dve odlišné časti. Na časť tam vonku a na časť tam dole. Tá prvá je pravý vojnový film, tá druhá klaustrofobická "road movie" varšavskými kanálmi. A tiež aj zaujímavejšia a napínavejšia. Dôležitým postrehom je fakt, že Nemci tu sú nielen akési typické anonymné zlo, ale my ich počujeme iba prostredníctvom výstrelov a vôbec nevidíme. I keď aj tu si treba počkať na tú správnu chvíľu. Kanály sa preslávili aj úvodným komentárom, prezrádzajúcim záver filmu. Či je to dobré dramaturgické rozhodnutie, alebo vám to prekazí záverečné prekvapenie, je na každom individuálne. Jednotlivé vyústenia však v sebe skrývajú dostatok napätia a prekvapenia tak či tak. ()
Asociácia s Dantovým Peklom z úst povstalca, motajúceho sa varšavskou kanalizačnou sústavou nie je náhodná. Blúdenie temnotou s pocitom ohrozenia, vlhkom v topánkach a smradom spôsobujúcim výpadky myslenia sugestívne pripomenuli kruhy pekla. Obrazy beznádeje zatienili patetickosť v rečiach. Pôvodné úmysly sa vytratili, z hlasov zúčastnených mizla vôľa niečo riešiť, očakávané východy na svetlo priniesli len skazu. Prípadne nutnosť návratu do šachiet so strnulou brečkou. Vystihnutie tragédie Varšavského povstania na výbornú. Metafora nečakane zamrežovaného priechodu k rieke Visle odkázala na skutočnosť, že povstalci vedení Armiou Krajowou čakali spoza Visly vojenskú pomoc sovietskych vojsk pobývajúcich na druhom brehu, tie však celé týždne stáli a pozorovali vyvražďovanie varšavských obyvateľov. Na príkaz Stalina totiž Červená armáda dočasne zastavila ďalší postup, hoci predtým vyzývala letákmi na zahájenie ozbrojeného odporu. ()
Wajdův památník varšavským povstalcům. První půlhodina působí trochu moc strojeně a pateticky, ale následné bloudění v kanálech už nepříjemně zalézá pod kůži. Režisér stačí hned na začátku celého příběhu prozradit, jak hrdinové skončí, takže se nad vším děním vznáší zvláštní osudová, bezvýchodná nálada. No děs. Některé výtečné filmy člověk nechce vidět dvakrát. ()
Reklama