Nejvyšší nabídka

I Geoffrey Rush dokáže na stará kolena překvapit. Sledujeme ho zde jako postarší sběratele a znalce umění. Jediné, co mu v životě chybí, je žena. S jednou se náhodou seznámí, ale díky její fóbii z lidí to s ní nemá jednoduché. Nakonec si ale k sobe najdou cestu a vše vypadá dobře. Pak ale přijde zvrat a vše je najednou jinak. Trochu se to dalo čekat, ale i tak to člověka překvapí. Je to dost promakané. "V každém padělku je kousek pravdy." (05.07.2022)

Nezvyknem plytvať päťhviezdičkovým hodnotením, o čom svedčí aj to, že predchádzajúce som dal novému filmu takmer pred poldruha rokom. Ale u Najvyššej ponuky som presvedčený, že je zaslúžené. Giuseppeho Tornatora som si po dvoch priemerných filmoch všimol až pri Neznámej, ktorá ma na rozdiel od časti kolegov užívateľov uchvátila. Ešte čakám na Kino Raj, bez ktorého je názor na neho neúplný. U Najvyššej ponuky som prehliadol žánrové zaradenie "krimi", takže ma vývoj v poslednej pätine filmu zaskočil nepripraveného, pretože som film vnímal ako mystériou ozvláštnenú romantickú drámu. Atmosféra filmu je aj vďaka hudbe majstra Morriconeho veľkolepá a lepšieho herca na stvárnenie role Virgila Oldmana si ani nedokážem predstaviť. Pred Silvestrom budú film reprízovať a tak si ho vychutnám ešte raz, pretože patrí k filmom, ktorým opakované pozretie prospieva. (21.12.2014)

Za posledních 5 let jsem neviděl film, který by mě tak dojebal. Po jeho konci jsem čuměl do stropu a protože byla tma, nic jsem neviděl. Ale připadal jsem si jako moc hustej týpek, kterej prostě přemýšlí nad filmem. A začaly mi téct slzy. Ano, jsem nadsamec, který umí i brečet. Bod já. __ Nejvyšší nabídka je jako set z porcelánu, ze kterého by se nebála pít i královna. A on se nějak dostane k vám domů. Na začátku je vám fuk, říkáte si proč bych z něčeho takovýho měl jíst nebo pít. Já tady mám svý plastový kelímky a to mi stačí. No a časem ten set začnete používat. A jednou ho rozbijete. Omylem. A ucítíte bolest. Ztrátu. A prostě vás to sebere. Nevíte proč. Říkáte si, že je to jenom posranej porcelán, ale cítíte takové prázdno, že už to nikdy nebude jako předtím. A něco podobného jsem cítil na konci filmu. (06.01.2019)

První půlka je velká paráda (užijte si to rámování, kamera je blaho), u které si i ostřílení žánroví matadoři musí říct, že patetická a kašírovaná romantika obalená vysokým uměním má ještě své místo na slunci, natož pak v našich srdíčkách. Pak se to nějak zvrhne, začnou nabíhat myšlenky o přepáleném středostavovském vztahu a červené knihovně a člověk si říká, že je to celé jenom velký žánrový podvod, který prostě nemůže být takhle jednoduchý a čitelný. A na závěr se to zlomí. Jenže bez emocí, protože jste si tohle ukončení už dávno předtím vysnili, aby vám z té přepálenosti nebylo trapno. (20.08.2013)

Film o člověku, který příliš nevěřil lidem. Vizálně byl film naprosto dechberoucí. Za svůj život jsem neviděl mnoho filmů, které by byly dovedeny k takové dokonalosti. Nedovedu si představit vhodnějšího tvůrce soundtracku pro tento film než Ennia Morriconeho. Výborný a nevtíravý soundtrack nádherně dokreslil úchvatné záběry. Teď by měli přestat číst všichni, kteří se film vidět teprve chystají, jinak bude váš zážitek sotva poloviční. Chystám se totiž chrlit jeden spoiler za druhým. Jak už jsem předeslal. Film pojednává o člověku, který příliš nevěřil lidem ve svém okolí. Věřil dvou lidem a posléze uvěřil člověku třetímu. A jak už to tak někdy bývá, tak ironií osudu na to doplatil. Byl připraven o vše a navíc skončil po prožití své první lásky se zlomeným srdcem v domě pro staré, smířen se svým osudem a čekajíc na svoji smrt. Během sledování i po něm jsem byl naprosto bez emocí. Párkrát se mi po těle přehnaly zimomriavky, když se naplno rozezněl Morriconeho soundtrack. Co dělá film vyjímečným je rozhodně napětí. V napětí jsem očekával, jak bude skrývající se žena vypadat a posléze, jak bude vypadat Vaucansonův android. Tohle drželo moji pozornost přilepenou na obrazovace. Tohle dělá film vyjímečným. Následující řádky bych věnoval snovému baru Day and Night, či zaplivané a zavřené Pivnici U Milosrdných. Tady záleží na úhlu pohledu. Každopádně, dokud zavřena nebyla, tak interiér vypadal údajně takto, nikoli takto. Alkoholici bydlící v Praze, jejichž nohy už je do mnoha hospod zavedly mi jistě dají zapravdu. A vůbec bylo ve filmu těch nesrovnalostí daleko více. Například pražské nádraží připomínalo to berlínské. V pražské hospůdce zazněly snad 4 světové jazyky, ale očekávaná čeština samozřejmě ne. A úplně nakonec mě zaskočilo, jak film vlastně skončil. Vzhledem k tomu, že hlavní hrdina nakonec vlastnil extrémně dobře speněžitelného robůtka, tak mi poněkud uniklo, proč se stal chudým. Možná, že mi skutečně pouze něco uniklo. Nicméně se jedná o neskutečně napínavý film, který se dobře poslouchá a výborně se na něj dívá. Slabší 4*. (28.08.2013)