Hobit: Bitva pěti armád

Takhle nějak si představuju naplnění slovního spojení "digitální mor". Peter Jackson snaživě vykrádá sám sebe a ukazuje, že ve jménu finančních zisků je schopen klesnout hluboko. Už první díl Hobita ukázal všechny jeho slabiny, vycpávání děje vatou, neschopnost vést smysluplně dějovou linku a třetí díl to už jen završil. Kdo má rád atrakce, ten si jich užije, ale já cítil ke konci už jen rezignaci a znechucení. Celkový dojem: 40 %. Nevím, jak by starý pan Tolkien reagoval na Pána prstenů, ale u téhle srajdy by ho jistě trefil šlak... (13.05.2017)

Nevím jestli za to mohlo debilní 3D, ale já se u toho vařil. Slepenec bitek, které by vypadaly hezky jako in-game intro v nějaké mlátičce, mě prostě už nebavil. Krátka akční sekvence monumentální bitky z prvního Hobita je mnohem lepší, než celej tenhle film. Emocionálně fakt úplně prázdné, bylo mi u prdele, co se tam děje. Jedinej opravdu skvělej moment bylo Thorinovo vyražení z bran Ereboru na skřety. Navíc mě štvalo, že všichni skřeti maj nabušený brnění, ale dostanou v podstatě facku od nějakejch špatně vyzbrojenejch sedláků a chcípnou. Absence krve je taky hroznej fail, vypadá to nepřirozeně. Prostě Jackson už nevěděl kdy přestat. Hezky to ilustruje např. scéna finální bitky Thorina s Azogem, kdy na něj Thorin udělá fintu s ledem. Jak tam pak plave ta mrtvola pod ledem, tak je to naprosto epickej, komorní moment a já v duchu prosil ať to nezkurví tim, že se ten skřet probere. No samozřejmě, že na něj vybafne a stojí to za hovno... (14.12.2014)

Váhal jsem, váhal .. Dávám velmi ušmudlanou pětku a zřejmě nejslabší z celé trilogie. Co se týká děje a vizuálních efektů nedá se na nic stěžovat, precizní práce odvedená po všech stránkách, ostatně jako vždy, Jackson má řemeslo v paži, ale bylo zde pár záležitostí, se kterými nejsem plně spokojen. Trošku mi vadí, že závěr trilogie má pouze dvě hodiny, vůbec by mi nevadilo kdyby byl film o 40 minut delší a vysvětlil nám toho více, je zde překvapivě hodně logických chyb, ano je to pohádka a fantasy a mně nikdy nevadily, ale posledních 30 minut připadala jedna nelogičnost na minutu, což mi příjde až přehnané, vzhledem k tomu, že v předešlých dílech jsem žádnou chybu nepostřehl. Co se týká samotného vývoje Thorina, tak mi jeho posedlost zlatem lezla už na nervy a samotná válka neprobíhala přesně tak jak bych si přál já, což mě lehce mrzí, ono kdyby všechny národy vstoupily do hory a bránili jí zevnitř, myslím, že by to působilo mnohem velkolepěji, ale to jsou menší maličkosti, které mě lehce rušily, zážitek to byl tak či tak . 85% (14.12.2014)

Hobit bez hobita aneb ani cesta tam a ani zpátky. Více než kdy jindy je „trojka“ Hobita dílem dvou režisérů. Jednoho (říkejme mu třeba PJ), který rozumí postavám, konfliktům mezi nimi i v nich a vystačí si s přesně obsazenými herci. Jakmile mají plátno pro sebe Bilbo, Thorin či Gandalf, tak to funguje způsobem, který mnohdy přináší ty vůbec nejlepší i nejpůsobivější momenty z obou trilogií. Jenže pak je tu ještě druhý režisér (říkejme mu třeba CGI PJ), který ztratil cit pro míru dobrého vkusu. A ten si dává na celé (pře)dlouhé pasáže pohov a nechává pracovat počítače. Tam kde slouží efekty ději či výjevům, tak nelze mít výhrad. Tam kde slouží čistě „pro sebe sama“ a jsou přepálené jako v případě (bohužel ani zdaleka pouze) rádoby cool skopičin elfěte Legolase je člověku za CGI PJe skoro až stydno. Tam kde si v minulosti PJ vystačil s deseti vteřinami „cool Legolase“, tam je CGI PJovi deset minut málo. Naštěstí i tak má ten první z nich ve výsledku stále ještě navrch, ale přeci jen je (ne)poměr (ne)vkusného na pováženou. O to více, že tentokrát více než kdy jindy bije do očí, kde co chybí a bude doplněno až v prodloužené verzi; přednost dostalo vše akční na úkor postav, motivací a podobných "nadbytečností". Typickým příkladem je finále; několik minut se to efektně (a ne nutně vždy i efektivně) bije hlava nehlava, ale nic moc z toho, aby následně jedna mlčenlivá momentka posmutnělého Bilba a Gandalfa s dýmkou řekla naprosto vše. A tak je v této části se vším. Prodloužená verze je pak zajímavá především v tom, že ještě akcentuje oba ty protichůdné přístupy; a tak tu je mnohem více skvostných charakterových momentů, stejně jako i více oné odosobněné přestřelené CGI akce. (11.12.2014)

"Trpaslík, jehož jsem poznal na dně pytle, by nikdy neporušil slovo." Jenže hobit míní a kurz zlata na středozemní burze mění. Ta část s mamoněním mě osobně moc nebavila, ale jakmile se do sebe pustily armády, tak to bylo pěkné pokoukání. Jenže udržet pozornost při asi hodinové bitvě je vysoko nad mé schopnosti a když je celý ten adrenalin zakončen půlhodinovým mudrováním o pravdě pravdoucí, tak to u mě zase na víc než tři hvězdy nevyleze. Nicméně jsem při monitorování přírody dospěl k závěru, že by si Nový Zéland patrně zasloužil, abych ho navštívil, takže se oficiální pozvánce vlády, s V.I.P. pohoštěním a návštěvou rugbyového derby s Austrálií, bránit nebudu. (06.02.2017)