Okupace

Ani se příliš nedivím tomu, že Rusové protestovali. Ruské vojenské operace v seriálu do jisté míry kopírují jejich počínání na Ukrajině a to se Moskvě líbit nemůže. Nicméně v tomto případě nejsou za záporáky jen Rusové, ale i představitelé EU, která o ruskou pomoc požádala a Američané, kteří se po vystoupení z NATO nechtějí angažovat jinak, než mírnou diplomatickou podporou. Norsko tak zůstává samo a zatímco premiér se zoufale snaží najít mírové řešení, v zemi vzniká ozbrojený odpor, který nejenže tuto snahu hatí, ale zároveň posiluje ruskou agresi v zemi. Vychytané ve všech ohledech. Seriál ukazuje nejen úskalí mezinárodně politické scény, ale i vnitrostanickou rozháranost země na pokaraji okupace, složité operace tajných služeb či postoj médií. Není to o nějaké akci, alespoň zatím, ale především o dialozích, jejichž naléhavost se díky stále zoufalejší situaci stupňuje. Jedinou výtku nemám ani k hercům, takže z mého pohledu se jedná o jasnou 100% záležitost. Pevně doufám v další řadu. (11.02.2016)

Obsahuje nepřímé spoilery! Myslím, že nebudu až tolik přehánět, když Okkupert označím za norský, potažmo evropský Homeland. Ten vlastně začínal docela podobně. Na aktuální politické situaci vystavěl "co by, kdyby" fiktivní zápletku, která se sice vyčerpala, ale seriál jel dál a přinášel zápletky nové a nové, stále palčivé aktuální. A nejinak je na tom i Okkupert, který první dvě série staví na myšlence, co by se stalo, kdyby Spojené státy byly v rámci NATO mimo hru (a měly proto Evropu taktříkajíc na salámu), EU by byla energeticky úplně v hajzlu a kvůli tomu činila daleko prohnanější a pragmatičtější kroky, třeba dovolila Rusku okupovat Norsko. Upřímně, čekal jsem ve finále trochu něco jiného a celé to atraktivní téma okupace (které není až tak klasickou násilnou primitivní okupací, jakou rusák běžně předvádí) mi nepřišlo ani zdaleka vytěžené tak, jak by mohlo. Okkupert je především slow-burn politický thriller, ale velmi dobrý politický thriller, kde žádná z postav není ani zdaleka černobílá a po celou dobu není úplně jasné, komu vlastně fandit. Výtek bych měl jenom pár. Za prvé, tempo by občas potřebovalo trochu nakopnout - některé počáteční díly se dost vlečou a na zlomové momenty si musí divák docela dlouho a trpělivě počkat. A za druhé, zejména v první sérii, mají scénáristé rozjetých několik linek, které z dílu na díl najednou naprosto vyšumí do ztracena. Jako kdyby na ně scénáristé zapomněli. Působí to blbě. Největším překvapením je pro mě ale ne až tak dobře hodnocená třetí série. To, co zprvu spíše působilo jako trochu zbytečný dovětek, postupně vyústilo v parádní finále. Postavy stíhá jejich minulost, situace se jim vymyká z rukou a uvědomují si, že jsou jen pěšáky ve velké politické hře, ze které jen málokdy vede cesta ven. Tvůrci u toho navíc krásně nastíní velká témata, která vychází z velmi oprávněných a aktuálních obav - klimatické změny a s tím související tlak na zelenou energetickou politiku, zasahování do svobodných voleb, kyberútoky, aktivity kremelských trollích farem a nebezpečí fake news a obecně, čím dál tím více se zvyšující vliv Ruska na evropskou politiku a stupňující se tlaky na mínění veřejnosti. Ve finále mě fakt mrzí, že Okkupert, i třeba pod jiným vhodnějším názvem, nepokračuje podobně tak, jako pokračoval Homeland poté, co se linka s Brodym nadobro vyčerpala, a nerozvíjí tato témata dál. Protože seriál z atraktivního a neokoukaného prostředí současné evropské politiky je něco, co tu akutně chybí. Fritt Norge! (11.09.2022)

Okkuper vypadá jako by byl založený na nedávných skutečnostech a působí děsivě realistickým dojmem. Konfrontace tichého ruského nátlaku a norského navazování na politiku appeasementu je tu zobrazena nadmíru působivě zejména kvůli pomalému vývoji situace, který nemíří k pozitivní katarzi, ale propadá se do stále větší a bezvýchodnější deprese. Celkovému dojmu napomáhají silné postavy, které jsou značně nevyhraněné, jsou neustále rozervané vnitřními dilematy a vzhledem k nepříjemným posunům situace dochází k vývoji jejich postojů. Důležitý je i fakt, že seriál rozděluje hlavní pohled mezi několik hlavních postav, z nichž každá má své vlastní motivace (většinou nepochopené okolím), ale hlavně každá pochází z odlišného pracovního prostředí. Díky tomu nemá Okkupert problém s kolísavým tempem a nemusí se soustředit jen na politické dialogy, které postrádají sílu čistě politických seriálů jako je House of Cards nebo Borgen. Výtku však lze mít k Djuptvikovi, který v několika prvních dílech funguje jako hlavní tmel mezi jednotlivými zatím nepospojovanými postavami. Jeho neustálá přítomnost a vstup do děje v případě neřešitelných problémů mezi oběma stranami působí po chvíli trochu otravně. Snad jediná scéna, kde se nečekaně nenachází je, když Wenche hovoří se svým lékařem… I když i tam se to „dalo“ čekat: „Bohužel rakovina se již dostala do finální fáze, tohle dokáže vyřešit už jenom Djupvik.“ (11.05.2016)

Je to politický sci-fi, takže sice jsou úvodní východiska poněkud nepravděpodobný, ovšem není to dokument, že, čili to můžeme těžko seriálu vyčítat... Je to opět velmi dobře vysoustruženej seriál s napínavým dějem, výbornými herci - premiér, Sidorova, Djupvik, novinář - dobrým intrem atd., jak už mají seveřané ve zvyku. Vůbec je zajímavý, jak dokážou umně zpracovávat politiku a taky roli médií do seriálů... Nesbo prostě má talent nejen na detektivky. P.S. ČT už by si mohla vyhradit pravidelný čas pro skandinávský seriálový koutek, kvalita jistě není náhodná. Škoda jen, že obráceně by měli mnohem větší problém v současné české tvorbě najít tolik skvostů... (11.02.2017)

Nemá zmysel komentovať, či dianie v seriáli kopíruje správanie niektorých krajín. No treba uznať, že jednotlivé modelové situácie boli vykreslené veľmi dobre. Prvé dve série boli výborné, tá paranoja a bezmocnosť... Tretia ma už tak nezaujala. A to som sa tu obával politiky. Zbytočne. Severania to skrátka s drámou vedia. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.09.2020)