Režie:
Jaco Van DormaelScénář:
Jaco Van DormaelKamera:
Walther Vanden EndeHudba:
Pierre van DormaelHrají:
Daniel Auteuil, Miou-Miou, Henri Garcin, Pascal Duquenne, Harry Cleven, Josse De Pauw, Christopher Granier-Deferre, Jean-Henri Compère, Dominic Gould (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Harry je bláznivý profesor. Utekla mu žena a on teď dělá všechno proto, aby zapoměl. Klidně se upřednáší k smrti a každý večer upadne z únavy do bezvědomí s nadějí, že zítra se třeba už nemusí probudit. Je to k zlosti, ale většinou nic nejde tak jednoduše, jak si naplánujeme. A tak Harry za sebou na každém kroku vláčí svou minulost. Jednoho deštivého dne ale potkal Georgese. Beznadějný případ, který nestojí za zmínku. Ale světe div se, tenhle odepsanec dal Harrymu pořádnou lekci, ve které se mluví něco o smyslu pro humor, pohodě a radosti ze života. (Bonton Home Video)
(více)Recenze (70)
Pro někoho možná ohrané téma, jak lidé s Dawnovým syndromem překvapují svou spontánností "zdravé" lidi a pozitivně tak zasahují do jejich života... Tento snímek sice prolíná toto téma taky, ale dle mého názoru střízlivým způsobem. Úsměvný a zároveň dojemný snímek! Film splnil má očekávání od filmu: odtrhnout mě od všední reality. Doporučuji ke shlédnutí :-) ()
Mistrovské dílo z dílny Jaco van Dormaela. Přesvědčivé herecké výkony v dojemném příběhu. Mentálně postižený Pascal Duquenne (cena za mužský herecký výkon na MFF v Cannes 1996) v nezapomenutelné roli Georga...V další hlavní roli exceluje Daniel Auteuil, možná ve svém nejlepším hereckém výkonu vůbec. ()
Nie, vážne nás nič myšlienkovo progresívne nečaká. Usadený, bohatý a nešťastný chlapík musí prejsť cestu k osvieteniu, k čomu mu dopomôže chlapík, ktorý podľa väčšinovej spoločnosti osvietený byť nemôže, ale vďaka svojej jednoduchšej povahe paradoxne je už odmalička. To, čo robí 8. deň sviežim dielkom, je snaha priblížiť divákovi svet očami Georgea, a toto stvárnenie je občas vyložene fajnšmekerské, dokonca ešte pár rokov pred omnoho slávnejšou Améliou. Navyše sa Dormael ani nesnaží zbytočne tlačiť na pílu, neždíma emócie vymačkávačom na ovocie, ukazuje aj utrpenie Georgea a jeho problematické chovanie a ani ten záver neponúka náhle obrátenie stránok k zázračnému riešeniu životnej situácie u oboch pánov. Skôr ide o to vnútorné precitnutie než vonkajšie faktory. ()
Zápletka filmu není nijak originální, mohli jsme ji vidět i ve spoustě jiných filmů, leč Osmému dnu lze přičíst k dobru podmanivý herecký výkon neherce v roli Georga a především fantazijní hudební výstupy jeho oblíbeného latinsko-amerického interpreta spolu se vzpomínkami na maminku, opravdu dojemné. ()
LFŠ 2008 OSMÝ DEN, druhotina Jaco van Dormaela, je přesně ten typ filmů, které nemám rád: okázale humanistické poselství v rámci schémat a klišé, za podpory hereckých výkonů strhávajících na sebe pozornost; jinými slovy - kýč, jemuž senzitivnější jedinci podlehnou, hrající si na umění. Nelze ovšem upřít promyšlenost stylu, kdy každý z ústřední dvojice má svůj způsob záběrování a barevného ladění, a "upřímnost" v případě obsazení Pascala Duquennea, herce opravdu trpícím Dawnovým syndromem. Problém je, že zatímco předchozí TOTO HRDINA měl ve svém středu nespolehlivou hlavní postavu, která si přizpůsobovala film pohledu svému a vyloženě si z diváků utahovala (přiznání ve 3/4 "tento příběh vám vypráví šílenec"), OSMÝ DEN je film, který si hlavního hrdinu přizpůsobuje obrazu svému a vytyčené myšlence o chladnosti a neuspokojivosti materiálního způsobu života, do kterého vpadne postižený, ale každý okamžik si užívající "geniální blázen". 6/10 ()
Reklama