Little Boy

Je to pekný film? Určite áno! Je to o vzťahu otca so synom? Ani omylom! Je to prezentácie jednosmernej lásky potomka k hlave rodiny, ktorý bol počas dospievania jeho vzorom, či jediným priateľom. Samotný snímok určite nezobrazuje ich vzájomnú naviazanosť, nakoľko otec ako taký, v tomto smere nehrá žiadnu rolu. Teda hlavne fyzicky nie. "Little Boy" je propagandistický počin obhajujúci zvrhnutie atómovej bomby na Hirošimu pod rúškom viery, ktorá samotný skutok obhajuje, či Boha, ktorého to bola vôla. Osobne ma veľmi mrzí, že podaktorí tvorcovia spoza mláky nemajú chrbtovú kosť, a obhajujú skutky svojich "mecenášov" z obdobia 2 svetovej vojny, obalia to do takéhoto sentimentálneho počinu, ktorý im následne zhltne 3/4 divákov. Ale aby som nefilozofoval, nekritizoval, ide o veľmi vnímavý, jemný film, s výborným scenárom, ktorého udalosti do seba krásne zapadajú a nekomplikujú ho. Na jednej strane nútia zamyslieť sa, na druhej, hlava z neho rozhodne nikoho bolieť nebude. Pravdu povediac, napriek silnej manipulovateľnosti si "bez problémov" získa "oko" diváka. Moje hodnotenie treba brať s veľkou rezervou. (12.05.2016)

Po dlhej dobe film, ktorý ma dojal k slzám, aj keď tá hra na city bola občas až veľmi prenikavo naivná. Trochu mi vadila aj tá fantasy vložka, ale inak nemám príbehu v podstate čo uprieť. Veľmi pekná reflexia nádeje malého chlapca, ktorý bol ochotný spraviť všetko pre návrat svojho milovaného parťáka = vlastného otca, zo zajatia nekonečnej vojny (teda pre mňa osobne by bolo neurčité čakanie na svojich milovaných nekonečnou nočnou morou). To celé obalené rúškou symboliky vo forme zoznamu dobrých skutkov a veľmi príjemným hereckým obsadením. Ale rozhodne celým príbehom hýbala najmä nádej, ktorá naozaj chvíľkami pôsobila skôr ako zúfalá naivita. A to sa mi na tom páčilo, pretože Nádej a Naivita majú k sebe niekedy naozaj veľmi veľmi blízko! (18.08.2015)

„…VĚŘIL, ŽE NENÍ NIC MOCNĚJŠÍHO NEŽ SAMOTNÁ VŮLE. VŮLE ČELIT VLASTNÍMU STRACHU A JEDNAT…“ /// Pepper je malej kluk, kterýho nejlepší a jedinej kámoš musí do války. Ten jedinej a nejlepší kámoš je jeho táta. Klučina se nemůže dočkat, až se taťka vrátí. Bohužel se objevil takovej zádrhel, přijeli pánové v armádním vozidle… Film s vypravěčem (miluju filmy s vypravěčem!) o klukovi co pohnul horou. Snové (či fantasijní) flashbacky oživují vyprávění a ukazují taky něco jinýho, než vybarvený městečko. Těžkej život nemá jen kluk, ale i Japončíci, žijící v USA (tak to jsem teda nevěděl!). A tak vyprávěj vo klukovi, o víře v návrat táty, o panu Hashimotovi a já furt nevím, jestli to má bejt pro děti nebo pro mě. Sympatie ke klukovi taky nic moc (nemám nic proti dětem, ale nepřipadá mi jako zázrak). Nakonec se mě snažej (ZÁMĚRNĚ) neuvěřitelně dlouho citově vydírat. Na to jim (s prominutím) seru. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Píšu si seznam, kterej mi vrátí tátu. 2.) Jmenuju se jako ta bomba. (jaká? Japončíci věděj…) 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.09.2015)

Skrz dětskou naivitu, obrazotvornost a nevinnou doslovnost nahlížená síla víry malého chlapce, který zoufale (a slepě) dělá vše pro návrat svého otce z války (např. se spřátelí s opovrhovaným Japončíkem), ponechává naštěstí místo i pro pragmatickou interpretaci. Na humanistické "křesťanské" myšlenky totiž nemůže nikdo říct ani popel (byť oslavování shození atomovky na Hirošimu mi nepřipadlo zrovna košer). No ať už se ve výsledku o "božský zázrak" jednalo, nebo ne, mohl milý, lehkonoze úsměvný filmeček skončit nesentimentálně před ním, ale nepokazil ho. (04.10.2018)

Od první do poslední minutky zcela jasně vykalkulovaný film, který je předurčen k tomu, aby se líbil a aby dojímal, pokud možno několikrát. Nic proti, takových filmů je kupa, ale tady to už trošku tvůrci přepískli. Malý chlapec a dokonce i jeho otec mi připadali snad až lehce retardovaní, aby byl výsledek o to působivější. Nejvíc mě naopak potěšila stále perfektní Emily Watson a japonský veterán Tagawa, který se hodně vzdálil svým "krutopřísným" rolím z devadesátých let a je zde rozhodně nejsympatičtější postavou. Podtrženo sečteno je to pěkný filmový zážitek, který bych doporučoval na nedělní odpoledne na vylepšení nálady, že musím jít v pondělí do práce. Přemýšlím ale o druhém zhlédnutí, tak třeba se to do mě zakousne víc. Zatím to jenom velmi lehce sjelo po povrchu. (29.09.2015)