Manon od pramene

Po vynikajícím prvním díle druhý díl celkem zklamal. Resp. pro vás asi zklamáním nebude, a to za předpokladu, že vám postačí sdostatek záběrů na Manon, kterak s kozičkami skotačí po horách. Hrozí však rychlé vypěstování averze vůči zvonění jejich zvonečků a neustálého mečení, táhnoucího se celým filmem. Celý film se v podstatě nic neděje, akorát se jednou voda zastaví a pak zase pustí. Toť vše. Úplný závěr film dost zvedá, ale holt víc než na tři to nevytáhne... 60% (01.11.2017)

Trestuhodně jsem tady opomenul první díl tohoto dvoudílného eposu ze slunného jihu Francie. Nemohu ale říct, že by to tolik vadilo. Rozhodně by to pomohlo dokreslit motivace jednotlivých postav, ale Manon od pramene funguje na výbornou i samostatně. Celou tuhle až antickou tragédii v boji o vodu ve vyprahlém Provence si pro sebe ukradla Emmanuelle Béart. Příjemný kousek. (20.09.2020)

Druhá část filmu se táhne v podobném duchu jako ta předchozí. Je však mírně šablonovitá. Vše se vyvíjí jaksi očekávaně. Tedy až na konec, ten mi skutečně vyrazil dech. Drama, které ukazuje slabosti lidské povahy nakonec vyvrcholí známými božími mlýny, které melou sice pomalu, ale zato jistě. Herecké výkony jsou opět na nejvyšší úrovni. Někoho zvlášť jmenovat by bylo neúctou k těm dalším. Mužské oko jistě pochválí krásnou Emmanuelle Béart. Celkově je to maliliko slabší než první díl. (10.05.2009)

Na rozdíl od amatérů (pejska a kočičky), připravil profík Claude Berri svoji hostinu s nebývalou opulentností a noblesou. Jen jakou spustu chodů nám tu servíruje! Každý si tu najde svoji oblíbenou delikatesu! Máme tu intriky, skály obklopené janovcem metaným, spolehlivě meloucí boží mlýny atd., jako zákusek pak i tanec nahé kozopasky; vše sevírováno dokonalými číšníky (Yves Montand, Daniel Auteuil)... Nicméně jsem tak viděl i něco, co tam bylo jen virtuálně: Manon s oslíkem, nebo spíš k kárkou, jedoucí do hokynářství (stavebniny tam ještě nebyly) pro pytel cementu, dotazujícího se hokynáře: "Tak co Manon, co budeme dneska betonovat", jakoby nevěděl, že oblíbenou činností zdějších vesničanů je betonování pramenů. Ale hned jsme znovu v reálu: Manon vytahuje kameny z jezírka, rukou na ně kydá trochu betonové malty (jak jí to zřejmě naučil její otec "hrbáč", který se ve všem vyznal), vkládá je do pramene a tím jej neprodyšně uzavře. A tak i já tímto uzavírám svoji úvahu nad tímto filmem. Ještě snad morálka filmu: Nikoho nedeklasuj, nešikanuj a nekuj proti němu pikle, protože to může být tvůj synáček. (07.12.2017)

Filmový diptych Jean od Floretty / Manon od pramene je kinematografickým triumfem po všech stránkách, počínaje podařenými hereckými výkony (fascinující Yves Montand není zdaleka jediný), přes překrásnou kameru snímající kouzelné provensálské exteriéry a pečlivou výpravu, po nádhernou hudbu Jeana - Clauda Petita. Tomu všemu zkušenou rukou vládne režisér Berri, který i scény, jež by snadno mohly sklouznout k lacinému melodramatu, zručně kočíruje velice vkusným způsobem. Druhý díl není zdaleka (zdaleka!) tak předvídatelný, jak by člověk podle některých místních komentářů čekal. Finální pointa možná není neodhadnutelná, ale přesto závěr filmu spolehlivě usadí hluboko do křesla. (06.03.2009)