Prachy v prachu

Auteuil a Jugnot jako dva nezaměstnaní zoufalci, kteří naplánují , natrénují a pak provedou rozverné přepadení banky, kde ze všech rukojmí udělají své komplice. Vstupem do peněžního ústavu se z toho stane taková neagresivní pohotová zábavná konverzačka ve stylu divadelní hry, ale to ocení každý, kdo vyrostl na klasických francouzských veselohrách. Těm ostatním to bude připadat moc profesorsky obstarožní a zapamatují si spíš Elisu Servier, která tam polovinu času běhá nahá jako přítelkyně hlavního hrdiny, ale po vstupu do banky se na ní úplně zapomene. (29.12.2020)

Možné Spoilery. Lehce nadprůměrná komedie (3-4*, to debilní rozhraní, kdy se nikdy nedokážu rozhodnout, kam se přiklonit) s vtípky, které pobaví. Ty paradoxy tam mě dostávaly... aneb do bankovní loupeže se zapojí i sami rukojmí a všichni včetně policejního komisaře z toho vyjdou s prachama a otevřou si hotel na Kanárských ostrovech... luxus... takovou loupež kdybych uměla naplánovat a policie byla tak mimo, tak bych do toho šla:D Ale rukojmí, která jim řekne, co všeckomají dělat, aby to bylo co nejrychleji a nejvíc z toho dostali je nejlepší. (02.12.2013)

První půlhodinu postavy jen bezradně tápou ode zdi ke zdi a nic zajímavého ani zvlášť zábavného se neděje (i když pánové to asi uvidí jinak ;). Ale ve chvíli, kdy Sam s Paulem ukují mazaný plán na velkou bankovní loupež, se začnete smát, a nepřestanete ani po titulcích. Lupiči-amatéři sice zločinnou akci pečlivě nacvičí („Žádnou paniku!“ „Proč žádnou paniku?!“) a v po zuby se (v hračkářství) vyzbrojí, záměr sbalit prachy a vypadnout se ale nakonec vyvine hodně překvapivě. Vedle Daniela Auteuila se mi líbil François Perrot v charakteristické roli uhlazeného ředitele a především a hlavně Georges Géret jako maniakální komisař Bouvard s rozkošnou zálibou střílet na všechno, co se hýbe. :) (21.02.2013)

"Ve filmech se říká, že panika je pro gangstera největší nepřítel." Při sledování Prachů v prachu jsem jako malej parchant dospěl k názoru, že vykrádat banky nebudu. Je to moc složitý. Určitě bych zapomněl zavřít dveře, přivolat ředitele nebo zkontrolovat záchody. S mým štěstím bych ani nenarazil na tak jedinečnou sestavu rukojmích jako Sam s Paulem. Zejména profesionální rukojmí Nicole byla báječně schopná. Já bych narazil na sestavu boxer, polda a zuřivej důchodce. Prostě u mě je to bez šance. Já se radši znovu podívám na tuhle milou komedii, začnu chodit na rande o půl hodiny dřív a vyladím svůj dosud nevybroušenej klenot v podobě skoku za přepážku. To jen tak, kdybych dostal znamení, že do toho mám jít. (26.11.2021)

Mne skrátka tieto filmy E. Molinara nejako pasujú do gusta. Prachy v prachu bola malá legenda 80-tych rokov, a to nielen preto, že tam bolo zopár pekných holých ceckov a dokonca súlož tak hlasná, že to kedysi dávno za socíku zobudilo môjho otca spiaceho pri TV a aj s bratom nás vyhnal do detskej izby s poznámkou, že na také prasačiny máme ešte čas... Tento film bol legenda aj preto, že to bola originálna komédia s vynikajúcim hercami, ktorí boli síce v tej dobe vo Francúzsku 2. liga, ale zahrali to všetko s maximálnym prehľadom. No a ten koniec to už iba spočítal a podčiarkol. Prachy v prachu je taký malý čierny kôň medzi francúzskymi komédiami, ktorý vyhráva dostihy. (01.03.2009)