Frances Ha

Za poslední tři roky jsem žila ve třech různých bytech s lidmi, z nichž nikoho jsem před třemi lety neznala. I proto se nejspíš dokážu částečně ztotožnit s tímto černobílým dílkem, které poměrně realisticky ukazuje, jak důležité jsou pro nás vztahy s ostatními. Asi bych ho tedy nepřirovnávala k filmům Woodyho Allena, protože ty jsou přece jen desetkrát vtipnější, a rozhodně bych se zdráhala tvrdit, že na vás zanechá výraznou stopu a zůstane vám na měsíce v paměti. Nic to ale nemění na tom, že mě Frances Ha bavilo sledovat. (29.06.2013)

Idealističtější, outsiderštější a melancholičtější "Girls"; díky čemuž má průlomový film Noaha Baumbacha u větší části mužů lepší hodnocení než fenomenální seriál Leny Dunham. Zatímco její hrdinky jsou propracované a nestydí se být otevřené ve své marnosti a trapnosti, Baumbachova idealizovaná óda na jeho čerstvou lásku a spoluscenáristku Gretu Gerwig působí spíš jako vyšinutá a sebestředná manic pixie dream girl. Oním mužským protipólem, který skrze ni dojde okouzlení životem, je režisér a diváci. Stejně jako zmíněný narativní ideál řady indie filmů je i "Frances Ha" líbivou a okázale svobodomyslnou pohádkou, která okouzlí svým pojetím přátelství a lásky. --- update: Nutno ale také zmínit, že Baumbach a Gerwig zde jen vytvářejí upovídanější, romanticky okouzlenější a stylem prvoplánově artistnější remake autenticky civilní a bravurně nekřiklavé klasiky "Girlfriends" Claudie Weill. (02.08.2016)

V Noahových filmoch sa akékoľvek problémy vždy dajú prežiť. Možno je to tým New Yorkom .. sama neviem .. aj Frances na ceste za svojim snom všetko zvládla. S ľahkosťou sebe vlastnou. Bolo mi s ňou dobre. Bavia ma takéto filmy, aj tá atmosféra v nich, aj muzika. A tento mal ešte aj skvelý vizuál. 4,5* (16.05.2024)

Tak to čus. A že Dolan je ten moderní a aktuální tvůrce, který mluví a úměrně k mládí stylisticky přesně zobrazuje a mluví o moderních a aktuálních tématech mladých? Tak to čus. Baumbach mu tu v tom případě dává flying knee KO. V prvním kole. Tenhle film je jako Truffaut/aka Nová Vlna (co ví, jak se oblíknout, není to čůrák, je chytrej a není to hipster) a Woody Allen (co není rozklepanej a nedělá píčoviny). Do toho všeho Greta Gerwig září. Tenhle film je pro mě zázrak. Tak čistých pět, jako už dlouho nepamatuju. (Pozn.: Fakt, že režisérovi bylo v době natáčení 42 a ne 28, nechápu.) (15.07.2015)

Brzy po začátku bylo zřejmé, že je to dobrý film, a plnými doušky jsem si užívala, co sleduje. Dívku, která hledá pravý vztah, pravé vztahy, a která jen chápe, že v základu musí zůstat sama sebou, aby její život byl pravý, i kdyby se jí stokrát nelíbilo, jaká je. Bude nosit ponožky do postele a dívat se do zrcadel a dávat si načas a chrlit, co se jí honí hlavou, atd., i kdyby kvůli tomu ztrácela lidi a příležitosti se zapojit. Nechce zůstat sama, ale nemůže se přetvařovat. Ještě není dost stará, aby věděla, co přesně chce, a aby se ve všem vyznala, a tak zmatkuje, ale už není tak mladá a naivní, aby nepoznala, co není pro ni. Nedaří se jí plnit nároky, zapadnout. Protože svoji situaci neumí vysvětlit, radši lže, ne aby se dělala lepší, ale aby nevypadala jako ztroskotanec, kterým rozhodně není. Možná, že toho, co chce, v téhle společnosti, kde se všichni přetvařují, ani nejde dosáhnout. Dělá zoufalé a směšné výpady do různých stran, mezi různé typy lidí, aby to zjistila. Její nejdůvěrnější kamarádka se s tím pere po svém, jinak, možná se přetvařuje, možná je to její způsob sebezkoumání, ale neumějí nebo nemohou si to (ještě) vzájemně vysvětlit, a tak je to od sebe odtrhává, vzdaluje, alespoň na povrchu. Kdo ví, jak se to vyvine. Potud skvělé. Bezvýchodnost a tragikomičnost, nostalgie, to k tomu všecko patří. Jenže ten závěrečný rychlý obrat "ke šťastnému konci", kdy se všecko samo hladce vyřeší, posunul celý film úplně jinam a udělal z něj klišé o tom, jak se každý zmatený a bloudící mladý člověk nakonec šťastně usadí a najde se, když přijme, co předtím zbrkle odmítal. Ty dva koncepty k sobě nepasují - postava, jakou snímek do té doby sledoval, nebyla rebelka za každou cenu, byla ve své odlišnosti a osamocenosti upřímná, a nemůže zůstat šťastná tak, jak ji film naposledy ukázal, ani její kamarádka ne, aniž by to v obou dál hlodalo, aniž by to nebyla jen další fáze - což už snímek bohužel neindikuje a nabízí ji jako pro mě neústrojný a nevěrohodný happy end. Škoda téhle úlitby, i když tuším, že právě díky ní se film dostal u diváků v hodnocení výš než ostatní, doufám, že to byla přechodná fáze i u Baumbacha, stejně jako u Frances. *~ (14.05.2018)