Frances Ha

Abych parafrázoval Jaromíra Blažejovského, Frances Ha je kultovní film, který si sám sebe uvědomuje jako kult. Empaticky jsem se na to nenapojil jako třeba na Greenberga a jen s odstupem obdivoval, jak film šlape jako hodinky. Troufám si tvrdit, že tohle je pro Baumbacha definitivní breakthrough movie. (14.02.2013)

[AFF 2015] Frances Ha ako film je vlastne také /dobovo symptomatické/ ukazovátko (český výraz sa mi páči viac). Ukazuje sem, ukazuje tam, beží a nikdy sa nezastaví. Frances Ha ako postava je rovnaká. Pobieha zo situácie do situácie, z problému do problému. V tom je vlastne jej výhoda, pretože mi napriek istej nedotiahnutosti (rezonujúcej s nedokonalosťou hrdinky) a snáď až prílišnej snahe zapáčiť sa prirástla v oboch podobách k srdcu. Je príjemné môcť si raz začas povedať, že je pre mňa analýza nie zbytočná, ale momentálne nepodstatná, a nepozastavovať sa hlbšie ani pri tej čiernobielej cinefilnej rozkoši, pretože som sa vo filme prosto a jednoducho zhliadol. 85% (21.08.2015)

Za poslední tři roky jsem žila ve třech různých bytech s lidmi, z nichž nikoho jsem před třemi lety neznala. I proto se nejspíš dokážu částečně ztotožnit s tímto černobílým dílkem, které poměrně realisticky ukazuje, jak důležité jsou pro nás vztahy s ostatními. Asi bych ho tedy nepřirovnávala k filmům Woodyho Allena, protože ty jsou přece jen desetkrát vtipnější, a rozhodně bych se zdráhala tvrdit, že na vás zanechá výraznou stopu a zůstane vám na měsíce v paměti. Nic to ale nemění na tom, že mě Frances Ha bavilo sledovat. (29.06.2013)

Na půl cesty mezi raným Jarmuschem a černobílým Allenem. Nejsem si jistý, zda úmyslně, anebo omylem, působí hlavní hrdinka s přibývajícím časem protivněji a nesympatičtěji. To ovšem nebrání tomu, aby Baumbach ukázal, jak nespoutaně dokáže film jako celek uchopit a naložit s ním. A ačkoliv má Frances spoustu chyb (jak postava, tak film), v celkovém vyznění mi převažují všechny ty příjemné nekonvenční detaily, které jsem v průběhu sledování našel. 7/10 (06.02.2015)

Frances Ha - dobře šílená, a taky neúplná, zrovna jako její jméno... Neschopnost posunout se dál z ní činí harcovnici po newyorských čtvrtích, kde noví spolubydlící ne a ne vyplnit prázdno po kamarádce Sophii, která odstřihla pubescentní pupeční šňůru a "doplnila se" partnerem, to ovšem neznamená, že je "o něj" šťastnější, jen se prostě zařadila, Frances však nechává věcem bezstarostný volný průběh... Uvolněná studie současného způsobu života single Newyorčanů, oproštěná od drog, promiskuity i nešťastných lásek, což se cení, postěžuju si jen na ne úplně vhodnou volbu profese tanečnice, která na mírně těžkopádnou Gretu Gerwig připadla. (09.12.2013)