Srdce v zimě

Nemám slov.. To, co tu předvádí Daniel Auteuil, je na Césara, Oscara, Zlatou palmu i Zlatého lva.. Pravdou je, že má k sobě skvělou partnerku Emmanuelle Béartovou a společně stvořili něco moc krásného a nevýslovně křehkého.. Plus nádherná hudba, to je tak, když potká mistr houslař talentovanou houslistku.. (27.09.2020)

Srdce v zimě je krásná metafora pro chladné srdce. Stéphane se bojí přiznat si, že k někomu vůbec chová náklonost. A když už si to připustí, má strach, že se něco pokazí a tak se obrní a jeho chování je nevysvětlitelné. Příběhy postav bych shrnula dvěma slovy nevšední a zajímavé. Délka je vyhovující a celkově film dokresluje ticho občasně přeušené melodiemi, které jsou součástí filmu nikoli jeho pozadím. Prostě povedený příspěvek do francouzské kinematografie. Emmanuelle s houslemi mě dostala.... skladby ve filmu: 1.Trio for Piano, Violin and Cello - Maurice Ravel [26:09] 2. Sonata for Violin and Cello - Maurice Ravel [20:24] 3. Sonata for Violin and Piano - Maurice Ravel [17:27] 4. Berceuse sur le nom de Gabriel Faure [3:13] (08.09.2011)

Mistr života na plátně opět prokázal, že se nemusíme stydět za to, že ho máme rádi. Citlivě napsaný příběh milostného trojúhelníku se mohl bezvýhradně spolehnout na své převedení do života pomocí Daniela a Emmanuelle. Oba byli jako vždy skvělí. Hodně mě dostalo předfinální lehké zamyšlení na téma eutanazie. A samotný konec rozhodně také nemá chybu. Ten Stáphanův pohled za odcházejí Camilou, která nasedá do vozu Maxima, řekl více než tisíce slov. (06.09.2014)

Rozhodně je to jeden z filmů na které by jste měli být předem správně naladěni. Velmi citlivý příběh o krásné Camille, málomluvném Stéphanovi a jeho příteli Maximovi. Téměř psychologické drama o pro nás nepochopitelně potlačovaných citech, ale o citech vyjádřených, avšak nenaplněných. Výborné výkony jak Daniela a Emmanuelle jsou navíc už jen příjemnou lahůdkou. (31.08.2014)

Někteří lidé toho mnoho nenamluví. Žijí si v klidu v ústraní své osamělé životy a poslouchají ty spousty řečí, co napovídají ostatní, kývou hlavou a občas i něco řeknou. O takových lidech se obvykle nedá mnoho navyprávět, natožpak točit film. Alespoň film, který by měl spád a děj. V tomto případě ale film vznikl, a přesto že spád ani děj nemá, má svou sílu. Daniel Auteuil ztvárnil svého introverta navýsost dokonale, vyplnil prostor jemu poskytnutý a alespoň já za sebe mohu říct, že jsem jeho ticho pochopil a jeho boj mne strhl tak, že mi ty dvě hodiny uběhly jako voda. Povedené drama, které opět dokazuje Auteuilovy herecké kvality...80% (02.10.2011)