Bláznivý

Bláznivý působí velmi autenticky. Hlavně kvůli ruční kameře, jejíž roztřesenost diváka může sice na začátku mírně rušit, ale velmi rychle se na ni dá zvyknout (a postupně ji tak plně docenit). No a pak je tu jakási lidskost, které je snímek plný, a co se týče těch návalů vzteku (smutku, hořkosti, zoufalství), myslím, že není vůbec těžké je chápat a proniknout tak skrze ně k chráněncům ústavu (tedy nejen jim, ale i jejich dozoru). Postavy jsou veskrze sympatické a dobře zahrané (Zooey!), člověk jim fandí, aby překonali své démony, i když si uvědomuje, že je to běh na tu nejdelší trať (a někteří ji třeba ani nedoběhnou, že). Samotný konec někomu nemusí přijít úplně uvěřitelný, ale mně se líbil a mimo mi vůbec nepřišel. Za mě to budou silné 4*. „Tahle malba má své hranice. Končí tady, tady a tady.“ – „To mají všechny obrazy, a co? Vidíš jen to, co chceš vidět, o to tu jde.“ – „Ta cesta nikam nevede!“ (20.07.2015)

Ale tak tohle nebylo vůbec špatné. Přesně pro tyhle filmy z prostředí psychiatrické léčebny mám slabost. Skupina mladých a narušených lidí, jejich vztahy, deprese, zoufalství, hroucení, vztek.. Člověk by si řekl, že ten vzorec viděl už ve filmech mnohokrát, ale ''dokumentární'' styl a ruční kamera, která mě ze začátku trochu rušila a rozptylovala, nakonec dala filmu realistický dojem a intenzivnější zážitek. A ''mosh pit'' scéna za doprovodu Deftones, mi udělala tu největší radost. (26.07.2013)

Po Dočasnom domove ďalší film s podobnou tématikou. Tento však podstatne tvrdší krutejší. Práca vychovávateľov a psychoterapeutov v takom zariadení je nesmierne náročná. Mne niekedy pripadala málo účinná, keďže tam chodili 17 roční tínidžeri, ktorí museli v zmysle zákona v osemnástich zariadenie opustiť. (04.05.2017)

Film si uchovám v pamäti najmä vďaka vynikajúcim hereckým výkonom a akciám i postavám primeranej kamere. Na druhej strane sa musím priznať, že som ho sledoval tak nezaujato, ako prírodopisný film o antilopách gnu, ktoré sú také nepríťažlivé, že ich tuším ani ľudia nelovia. Sympatický psychiater (Don Cheadle) tiež nemal ďaleko k depresiám z častých návratov jeho zverencov na kliniku. (02.04.2010)

Filmy z prostredia psychiatrického ústavu majú vlastné špecifiká, pravidlá a klišé. Príbeh agresívneho traumatizovaného mladíka, neuvedomujúceho si hĺbku vlastnej poruchy, obsahoval takmer všetky z nich, no poväčšine sa s nimi vysporadúval celkom slušne. Ono je ale dosť náročné aj pre mňa sympatizovať s postavami mladých ľudí, ktorí, hoci trpia duševnými poruchami, s úplne pokojným svedomím ničia zariadenie, autority ignorujú s absolútnym prehľadom, a ich slovník je z 99,9% tvorený stokrát omieľaným "fuckin' fucker's fuck". Filmu to (pre mňa osobne) dodáva pocit antipatie voči postavám, a naopak, uberá na uveriteľnosti. Ak všetky psychiatrické zariadenia v amerike fungujú na tomto princípe, čudujem sa, že odtiaľ dokážu vyjsť aj iné stvorenia ako cynické zjazvené deti s plnými ústami životných múdrostí a nadávok. Zachránila to atmosféra a vynikajúce herecké výkony mladých pacientov. 7/10 *. (04.12.2013)