Zvrácený

V první řadě musím podotknout, že mě více uchvátily pasáže ne jeden záběr než ty opěvované drsné scény, které nejsou zase tak silné, pokud člověk už ve filmu pár prasáren viděl. Vůbec to na mělo působilo spíše umělecky a ty dlouhé scény, hrátky s kamerou a dotažené detaily podle mě ocení především zkušenější diváci. Mezi ty se sice můžu počítat, ale celkové vyznění do prázdna, kterému samozřejmě pomáhá i moje otrlost, to stejně sráží do průměru. Každopádně tu postelovou scénu bych v klidným stavu fakt nedal. (12.08.2012)

Už úvodní titulky (tak jednoduché a přitom ve spojení se zvukem tak působivé) daly jasně najevo, že tohle prostě bude tak trochu "jiný" film. Kameraman je bezskrupulózní drzý fracek, který si dělá absolutně co chce a divák mu to buď nehorázně žere, anebo se mu začne obracet žaludek (nejlíp obojí). Děj filmu je jednoduchý (jen zobrazovaný pozpátku), ale přesto působivý - opět díky neuvěřitelné kameře a syrovému naturalismu (viz. např. hned počáteční psychoscény z gayklubu). Hercům se nedá vytknout asi nic, naopak - nekonečně dlouhé záběry bez střihu zvládali víc než dobře. Nejpůsobivější scéna samozřejmě ta v podchodu - postupně mě v sedačce posunula asi o půl metru dopředu (při druhém zhlédnutí už se "posouvalo" trochu jinak, že, Pane). . . . . Závěr: Zvrácený si vůbec nebere servítky a vnímavého diváka si krutě vychutná - byl by však snad ani ne poloviční, kdyby kameraman nevysadil prášky na schizofrenii a maniodepresivní psychózu. (4,5*) . . . . . . Čas všechno zničí... (08.12.2006)

"Le temps detruit tout." ___________ Intenzivní klaustrofobická jízda skrze temnou betonovou džungli jménem Paříž, stylizovaná do tuctovýho revenge-flicku, natočená rádoby na jeden záběr, a k tomu všemu ještě vyprávěná pozpátku – "to není možný" říkáte si? Ale kdeže; tohle je skutečně zvrácená a neuvěřitelně provokativní žánrovka která bourá jak audiovizuální tak formální konvence filmovýho řemesla, a která vám obrátí žaludek vzhůru nohama a zamotá hlavu jako málokterý jiný film. To jak Gaspar experimentálně a silně nekonvenčně pracuje s arytmickou narací, rozměry syžetu a fabule, fikční poetikou, snímáním a subjektivitou filmového času i časoprostorem samotným fakt nemá obdoby. Jeden z nejvíce fascinujících zážitků co jsem kdy zažil a jeden z mála filmů, který nekompromisně atakuje vjemy a intuice diváka – nelze se taky čemu divit, když jde o tak imerzivní odyseu skrze lidské smysly. Totální gamechanger vizuálního story-tellingu. Gaspar Noé je perverzní prasák a geniální vizionář zároveň, no a Benoît Debie je král kameraman. Nervydrásající ambientní soundtrack od Daft Punk je jen nedocenitelným pozlátkem navíc..... Nenávidíš to, ale miluješ to. Sáčky na blití výhodou; nic pro slabé povahy a epileptiky. Nová vlna francouzský extremistický kinematografie at its finest! 10 cecků Monicy Bellucci z 10 .... PS: nejlepší scéna je když Vincent Cassel jde s kámošem do gay klubu Rectum a Gaspar Noé si v jednom koutu honí péro. Nezapomenutelný! (20.06.2020)

Neviem sa rozhodnúť medzi 3 a 4 hviezdičkami, pretože ide v podstate o dobrý film, ktorému nechýba zaujímavé prevedenie, naturalizmus, emócie, skvelé duo Cassel-Bellucci, ale tá brutalita...je príšerná, hrôzostrašná, desivá. Najhoršie na tom je, že takéto veci sa dejú aj v skutočnosti. Odporúčam prečítať výbornú Red Meatovu recenziu. (30.03.2005)

Hodně dlouho se mi nestalo, že bych bojovala sama se sebou a s tím, co si mám o filmu myslet... Jsem v šoku, psychicky vyčerpaná, ale zároveň i znechucena ale nevím, jestli z toho co jsem (ne)viděla, nebo z toho zpracování? Tenhle experimentální pokus jak s kamerou, tak střihem na mě působil bohužel opačně než měl. Osobně říkám, že vidět film popředu, tak ty „dvě“ silné scény prožívám o hodně víc a proč? Protože bych se s hlavními hrdiny sžila ještě víc a poté bych tu chaotickou kameru chápala též o hodně víc.. Bohužel pro mě mi požitek kazilo i to, že jsem o těch dvou scénách slyšela už před puštěním, ale nebýt toho, film bych vypla po několika minutách.. Každopádně vím, že mě film nenechá nikdy chladnou i když už o něm nechci nikdy slyšet.. Do jisté míry mě mrzí, že to dílo nechápu tak jako uživatel Matty, který to ve svém komentáři popsal dokonale.. Já mám v sobě asi jakousi clonu, která mi brání tohle dílo strávit.. Jediné co vím teď přesně, že moje cesta nocí nebude už nikdy příjemná.. (22.03.2011)