Zvrácený

"Le temps detruit tout." ___________ Intenzivní klaustrofobická jízda skrze temnou betonovou džungli jménem Paříž, stylizovaná do tuctovýho revenge-flicku, natočená rádoby na jeden záběr, a k tomu všemu ještě vyprávěná pozpátku – "to není možný" říkáte si? Ale kdeže; tohle je skutečně zvrácená a neuvěřitelně provokativní žánrovka která bourá jak audiovizuální tak formální konvence filmovýho řemesla, a která vám obrátí žaludek vzhůru nohama a zamotá hlavu jako málokterý jiný film. To jak Gaspar experimentálně a silně nekonvenčně pracuje s arytmickou narací, rozměry syžetu a fabule, fikční poetikou, snímáním a subjektivitou filmového času i časoprostorem samotným fakt nemá obdoby. Jeden z nejvíce fascinujících zážitků co jsem kdy zažil a jeden z mála filmů, který nekompromisně atakuje vjemy a intuice diváka – nelze se taky čemu divit, když jde o tak imerzivní odyseu skrze lidské smysly. Totální gamechanger vizuálního story-tellingu. Gaspar Noé je perverzní prasák a geniální vizionář zároveň, no a Benoît Debie je král kameraman. Nervydrásající ambientní soundtrack od Daft Punk je jen nedocenitelným pozlátkem navíc..... Nenávidíš to, ale miluješ to. Sáčky na blití výhodou; nic pro slabé povahy a epileptiky. Nová vlna francouzský extremistický kinematografie at its finest! 10 cecků Monicy Bellucci z 10 .... PS: nejlepší scéna je když Vincent Cassel jde s kámošem do gay klubu Rectum a Gaspar Noé si v jednom koutu honí péro. Nezapomenutelný! (20.06.2020)

Ak hľadáte maximálnu koncentráciu explicitného hnusu, špiny, naturalizmu a násilia, tak táto exkurzia do Noeho hlavy musí uspokojiť aj najväčšich labužníkov. Nasilnejšie okamihy prídu keď si človek uvedomí, že v takom svete naozaj žije. Čo sa týka inkriminováných scén, oveľa viac ma vzal hasiaci prístroj. Film, na ktorý sa proste nazabúda. (24.06.2006)

Film, který mne doslova dostal a po kterém jsem opravdu neměl moc dobrý pocit ... Ale pak jsem si řekl, "To je přesně ono!!" Nebyl jsem ani tak šokovaný ... myslím, že Noé nechtěl šokovat za každou cenu. Nic šokujícího ani v podstatě nenatočil a neukazuje. Ukazuje prostě běžnou smutnou a drsnou realitu dnešních velkoměst, stejně jako to udělal v roce 1978 Zarchi svým "I Spit on Your Grave", ovšem na venkově ... Filmy bych nerad porovnával, ono to ani nejde, ale oba se dotýkají základního tématu násilí na ženách a pomstě. Ireversible je perfektně řemeslně zvládnutý film, který dokonale a detailně, realisticky a vhodně zobrazuje běžné stránky života, o kterých se raději nemluví. To že jde pozpátku je silně provokující, ale jediný šok jsem dostal na "konci"-"začátku" filmu, kdy M. Belluci leží na rozkvetlé louce. Ty kontrasty krásy, nového života, lásky, hnusu, brutality a perverze jsou prostě řemeslně zvládnuté, stejně jako chování sjetého Cassela ... a to jak na párty, tak potom. Jinak musím uznat, že Noé skutečně natočil nejvěrnější a nejrealističtější znásilnění v dějinách filmu. A tohle natočit, třeba jen tuhle část, to chce hodně velkou zručnost ... Perfektní film, který bohužel většina běžných diváků nevydýchá ani do poloviny a proto ani nepochopí a bohužel (!!) nepřijme ... (23.01.2008)

Film v násilnosti, zvrácenosti může působit jako moralita, která získává přesvědčivost právě tím neobyčejným použitím prvků násilí. A jako zrcadlo nastavené podobným způsobem, jak to kdysi provedl Stanley Kubrick (jehož mistrovství Noé obdivuje) ve filmu: Mechanický pomeranč. Asi to není náhoda, že jméno hlavních postav obou filmů je Alex a že v nich zní jako kontrast povznášející Beethovenova hudba. I když nikdo nezpochybnil jeho mimořádnou působivost, jde podle jedněch o nechutné dílo těžící atraktivitu ze šokujících scén, zatímco podle druhých film vlastně odhaluje násilí jako temný stín lidské povahy i jako produkt odcizení. Sofistikovaná scéna (znásilnění) v tunelu bez jediného střihu je ukázkovou formou násilí a Noéovou režijní zručností - při téhle scéně se maximálně dvakrát nadechnete. (29.06.2012)

Jestli jsem to dobře pochopila, tak Zvrácený je o znásilnění a o špíně a o čištotě a jde pozpátku. A to mi právě nesedí. Ten hasičák tlukoucí do rozmašírované hlavy v úvodu je hodně působivý, ale pokud vám nějaká dobrá duše dopředu nevyprávěla, jak se věci mají, zamává s vámi akt sám, ale kdo, komu, za co netušíte a když to pak rozuzlíte, už jste s emocemi někde jinde. Znásilnění v podchodu je bez diskuze síla a je jen škoda, že naopak chvíle pohody a banálních hovorů působí vedle toho jako vata. (26.03.2007)