Zvrácený

Jak příznačné; závěr příběhu (zároveň jedny z prvních scén filmu) se doslova odehrává v "Konečníku". Projít si tímto úvodním, divácky nepříliš přívětivým peklem není dvakrát jednoduché; zejména kamera zde svérázně krouživým způsobem (ne)zachycuje všechna ta zvěrstva, která tam na sobě lidé páchají a ono se není moc co divit - kdybychom zde dostali poctivé full-on záběry, možná by díky některým netrpělivým zaměstnancům videopůjčoven skončil tento film v přihrádce "gay porno". Pokud ale odoláte, věřím tomu, že se vám film za vaši trpělivost postupně začne odměňovat. Alespoň ke mně se tak choval. Estetickým kontrapunktem ke všem těm roztaženým řitím a pálícím se bradavkám tu pro mě bylo tělo nádherné Monicy Bellucci, které dostatečně provlní většinu druhé poloviny snímku. Sadistické ničení těchto božských křivek, které je bezpochyby vrcholem filmu, ve mně vyvolalo intenzivní pocity beznaděje a zlosti, až jsem zalitoval, že mě od scény dělí neprostupná obrazovka, zabraňující mi jakkoli zasáhnout. Snad ještě bezútěšnější byla, na pár vteřinek se objevivší, vzdálená silueta náhodného návštěvníka podchodu, která se při pohledu na brutalitu, odehrávající se několik desítek metrů opodál, raději vrátila, odkud vyšla. Irréversible chce vyvolávat silné emoce a úspěšně se mu to jako filmu daří. Budiž mu připočteno k dobru, že se nejedná o uměle seskládanou mozaiku pozpátku jdoucích šokujících výjevů, ale o, v kontextu zcela obyčejného příběhu (který je ale pro diváka ke konci filmu velmi hořkosladkým), sérii uvěřitelných událostí, jejichž dopad si podvědomě uvědomují řady dam, které bez doprovodu noc co noc opouštějí tisíce klubů na celém světě. (08.07.2009)

Mnohé scény jsou jistě v rámci "normálních" filmů často za hranicí toho, co je běžně k vidění. Rozsekaná hlava minimaxem, několikaminutové znásilnění v podchodu měly hlavní cíl - šokovat. Můj hlavní pocit z filmu je podobně jako u jiného "šokujícího" filmu Salo anebo 120 dní Sodomy překvapivě nuda. Tady ještě více znásobená. Příběh je minimální a nezajímavý. Vyprávění pozpátku není dnes nijak zvlášť originální. Co mi především vadilo byla snaha režiséra co nejvíce předvádět, jak hodně jiný a EXPERIMENTÁLNÍ ten film je. Odvyprávím to pozpátku, hodně přitvrdím a hlavně budu mávat s kamerou tak, že chvílema nebude vůbec nic vidět - z toho budou všichni ohromený! Jenže pro mě byla třeba úvodní několikaminutová scéna v gay podniku takřka nestravitelná. Ne pro oplzlost, vulgárnost, drsnost, ale protože se člověk v podstatě dívá jen na blikající světla, sem tam se ukáže kus nějakého člověka, kus nějaké zdi, sejde se po schodech, vidět není vlastně skoro nic, slyšet taky ne - jen jakési hučení. Originální? Jistě! Ke koukání? Ztěží. (27.10.2005)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně agresivní film, který po svém skončení nedokážete milovat, stejně jako ho ani nedokážete zcela zavrhnout. Ostatně ho nejen po celé Evropě pobouřeně přijímali. Osobně jsem viděl už mnoho násilných scén, ale na to, co předvádí režisér, scenárista, střihač a kameraman Gaspar Noé, by měli distributoři dávat varující nálepku. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí ukazuje nezkreslující násilí, pohlavní orgány, ostře realistické scény. Divák netuší, kam tenhle experimentální (a přiznejme si originální) štěk ze života tří lidí (žena, její přítel a její bývalý manžel) vůbec zařadit!! Silně kontroverzní dílko s divákem otřese, celé vypráví vlastně jen o brutálním znásilnění oné ženy a honbou za pomstou obou mužů. Takže nejprve nemůžeme rozluštit nečitelné titulky a vzápětí, po (zatím) nesrozumitelném pátrání po jistém muži a následně šokujícím útoku hasicím přístrojem, chápeme, jak se věci mají. Vše se odehrává v neuvěřitelně zvrácených situacích a děj totiž sledujeme pozpátku – v těžko čitelných prostředích, v dlouhých záběrech bez střihu. Každá situace má přibližně něco pod deset minut a jsou odděleny přechodovými pasážemi hodně těkavé kamery. Tudíž i scéna brutálního análního znásilnění a následného surového ubití je snímaná na jeden záběr. Noé postavy nešetří, lokace ukazuje jako největší díry světa, absolutně není optimistický, jeho záběry jsou místy nesnesitelné. A nestravitelné. Nevím, zda-li chtěl popudit lidi, aby konečně otevřeli oči a pochopili, co se děje kolem jejich domovů. Každopádně je smutné si uvědomit, že podobné situace téhle skládačky už mnozí z nás mohli zažít. Ocenit lze jistě ústřední trio, vše je úžasně načasované, přesné a přirozené (třeba jako milenecká epizoda skutečných životních partnerů Monicy Bellucci s Vincentem Casselem v posteli). Tahle francouzská mozaika není pro každého, i hodnocení může být na stupnici od „odpadu“ k nejlepšímu a přesto bude vždy nějakým „pravdivým“ způsobem odůvodněno!! (23.03.2006)

Hrozně zvláštní film, který v žádném případě není zajímavý jen tím, že je vyprávěn od konce po začátek (podobně jako Memento, jen je mnohem zvrhlejší a odpudivější) , ale především tím, že je neskutečně naturalistický (a tím nemyslím tunu masturbujících a kopulujícíh chlapíků v homo-ero-baru) a je to přesně ten film, kde násilí na obrazovce je tak nepříjemné, že i mě se chtělo dívat jinam a v případě jedné dost zásadní scény jsem přeskočil několik desítek sekund, protože mi z ní bylo fyzicky špatně. A to všechno doprovází pevné výtvaré cítění, které koresponduje s tím, co divák ví o ději. Čímž myslím toto - divák na začátku neví nic, mnoho toho nechápe, takže kamera sebou hází jako na vlnách rozbořeného moře (žádné magořivé střihy, nebo třesení, jen plynulé, ale rychlé pohyby) za zvuku monotónní hudby a je velmi těžké se zorientovat a postupně se vytrácí jak magořivá kamera, tak hudba a na řadu přichází dlouhé statické záběry s nulovou zvukovou kulisou a to přesně v době, kdy divák dostane k dispozici všechny indicie a ví, co se stalo a proč... Je to silnej film, ale jakkoliv je dobrej, tak je i sakra nepříjemnej. PS: ignoruju první minuty filmu a taky nechápu oficiální text distributora, který jsem před sledováním naštěstí nečetl, protože by mi zkazil hrozně moc ze zážitku (20.01.2019)

Tohle vizuáně silné drama si zaslouží pět hvězdiček - už jen pro tu syrově krutou naturalistickou formu vyprávění, bez nějakých (zvráceně) pseudouměleckých berliček jak dosáhnout zamýšleného účinku - a za naprosto fascinující HEREČKU v roli oběti Monicu Bellucciovou. Roztěkanou (a postupně se uklidňující) kameru zpočátku (či vlastně z konce...) běhu děje a vlastně celý popis události lze pochopit jako obraz zpětně sledovaného gradujícího šílenství aktérů a ne tedy jen jako nějaké bezúčelné klišé. On ten film vůbec asi člověk musí vnímat jinak, než všechny ty >artiststní< kusy na podobné téma, na které je zvyklý běžný konzument současné filmové zábavy. Film je prostě jen neskrývavě tak krutý, jak je kruté TO, co se v něm odehrává. Protože ono se TO ve skutečnosti nejspíš tak doopravdy odehrává (a možná i hůř), o čemž by mohly nepochybně vyprávět reálné oběti takových situací. Na filmu je navíc třeba krom vizuální a zejména zvukové (pokud si na dvd ovšem nepustíte ubohý český dabing - zvlášť na trapném kníkání oběti ve scéně znásilnění je slyšet, jak zvrácené je filmy dabovat) a hudební složky ocenit skutečně mistrovské herectví VŠECH!!! postav. . . . Takže zkrátka - jak docela snadno lze poznat z některých zdejších komentářů - tohle není podívaná pro křehké slečny z filfak, pro kavárenské plkaly či pokrytecké inťáky - ale ani pro úchyly, kterým dělají dobře blbosti jako Komando nebo sračky se S. Segalem či hlupáky, smějící se násilí ve filmech typu Kill Bill. Nejde samozřejmě o žádný geniální umělecký počin, ale stejně tak ne o nějakou >postmoderní< slátaninu, kterých různí ti umělci i rutinéři (a nejen z Hollywoodu) točí stále pořád dokola... Nesdílím proto také názor některých komentářů, že jde jen o nějakou lacinou provokaci za účelem vydělání peněz. (Docela by mě zajímal komerční dopad pro autory filmu). Jde zkrátka o film pro zralé a poučené, jde o kontroverzní počin a dobře tak, že takové filmy s takovými tématy a právě na takovéto úrovni zpracování vznikají. Byť ten "ČAS VŠECHNO ZNIČÍ"... - - - P.S. Já si pár měsíců po prvním shlédnutí počkal a podíval se podruhé - právě proto, abych si troufl na nějaké vniřně ujasněné hodnocení. A pak mě v souvislosti s náhodným sledováním předávání Cen ELSA napadla opravdová zvrácenost. Představte si, že by ten film natočil kterýkoli(!) současný český rejžisejrský umělant s Geislerovou, Dejdarem a Hanákem (nebo Laurinovou, Matáskem, Duškem - či kterýmikoli jinými celebřiťkami české pupkoltůry...). To by byl nejspíš opravdu HNUS!... - - - P.P.S. Nemůžu si odpustit ještě jednu poznámku, související se zásadní úvodní scénou konečné "katarze": VÍTE JAKÝ JE ROZDÍL MEZI HOMOSEXUÁLEM A BUZERANTEM? (30.10.2005)