Andrej Rublev

Film je sice celkem dlouhý a místy by člověku mohl přijít i nudný, ale vtom na vás zaútočí scéna, kterou byste nečekali. Už od začátku je jasné, že je to nevšední dílo a když se vydržíte koukat až do nájezdu tatarů, nebudete litovat. Ten je jednak neskutečně brutální a mrazivý, ale hlavně, po něm už nepřijde ani chvilka nudy. Alespoň já se lépe soustředil ve druhé půli. Je to skvělý film a vyobrazení středověku snad nikde nedopadlo lépe. (20.05.2009)

Výborná Tarkovského práce, která budí respekt jak co se týče myšlenek, tak monumentálnosti. Bohužel ta okázalá "uměleckost" je tu až moc velká a drží si to ode mě odstup... Mám radši, když z filmu spíš přirozeně vyplývá, jako u Stalkera. i když to je samozřejmě jen subjektivní pocit. Pět hvězdiček tentokrát nedám, i když rozhodně smekám... A neviděl jsem naposled. (07.10.2010)

Pane Bože, ja som práve dopozeral Director's cut: 205 min. To bolo ako Marketa Lazarová + trištvrte hodina! Prirovnávam to pretože obidva tieto filmy sú pomenované podľa ich postavy ktorá vôbec nie je nijak zvlášť významná. A tiež sú lyrické a epické zároveň. A ubíjajúce! A ja neviem prečo, ale striedajú sa tam veľlké myšlienky a malé činy, ktorých je priveľa. Obával som sa, že po Stalkerovi si ďalším (aj keď skorším) Tarkovskeho filmom pokazím ilúzie o režisérovi, ale čakal som niečo zmysluplnejšie. No jediné na čo som po dopozeraní Rubľova prišiel je, že život mi nikdy pred očami neprebehne rýchlo... Samozrejme vždy je tu možnosť, že je chyba vo mne. - Film vyvolávajúci asketické pocity. - (22.11.2012)

Pro běžného filmového konzumenta bude tenhle velkofilm představovat nesežvýkatelné sousto. První díl byl docela síla i na mě. Nájezdy tatarů ve druhém už jsou trochu zajímavější. Jedno mě ale docela sere. Nechápu, proč někteří režiséři ubližují ve filmech zvířatům. To, že se to děje v kanibalských filmech, vypovídá o tom, že jsou jejich tvůrci naprostí kokoti. A to i proto, že točí něco na tohle téma. Ale že tohle nesmyslné násilí najdu i tady, mě docela zaskočilo. Já myslím, že autentičnost má film i bez hořící krávy nebo pádu koně ze dvou metrů a jeho následného zapíchnutí kopím. (28.01.2012)

Černá. Bílá. Dvě barvy, v kterých nám Tarkovskij otevírá svůj svět. A poté nechává v rámu poletovat částečky peří a prachu, které se vsakují do mraků a do půdy - jako prchavé pocity, jež se nesmazatelně vryjí do paměti, hluboké brázdy, ozvěny věčnosti. Pomocí drobných psychologických črt maluje historickou fresku dotýkající se celého národa. Pomocí času plynoucího ve spirálách rozeznívá pocity dávno skryté v naší přirozenosti. Dotýká se míst nejvyšších i hluboce instinktivních. V obyčejnosti nechává zaznít nadpřirozeno a pomocí těch nejmenších z lidí tvoří ikonu, v níž se zrcadlí sama klenba nebes. Veliký film, pro mě jeden z největších. (21.09.2017)