Reklama

Reklama

Ivanovo dětství

  • Sovětský svaz Ivanovo detstvo (více)

Obsahy(1)

Tarkovského úspěšný debut (jeho obhájcem v mezinárodní polemice byl např. J. P. Sartre) vypráví příběh 11-letého "dítěte války", jehož údělem se stala nepřístupná samota v utrpení a hořkosti, úplné přivlastnění světem nenávisti, pomsty, rizika a smrti, odcizení se všemu a všem bez náznaku touhy žít a přežít. Ivan přestal být dítětem ve chvíli, kdy mu fašisti před očima zavraždili matku. V černobílém obraze, mistrovsky zvládnutém kameramanem Vadimem Jusovem, rezonuje Tarkovského poetická stylizace přírody (makrodetaily krajiny, všeříkající siluety stromů - frontové zuhelnatělé pahýly, něžné břízy v týlu, skryté významy plynutí vody v řece, hladina močálu, odraz chvějící se hvězdy v hloubce studny, pomalu se kutálející jablka vypadlá z auta a ohryzaná koňmi...). Snové vodní třepetání se při Ivanově běhu s děvčátkem mělkou vodou rýmuje s úsměvy a radostnou dynamikou plnou půvabu a volnosti prosluněného prostoru, zatímco kontrastní svět války má stroze odměřenou dynamiku jakoby spoutaných, ostražitých, sebekontrolujících kroků a gest. Znamenitá je epizoda se šíleným starcem uprostřed vypálené dědiny, který vedle zmateně kroužící, přivázané slípky zamyká vrátka bez plotu - surrealistická vize, která je realitou, podobně jako pochmurná krajina, kterou plave loďka se strnule sedícími oběšenci. Tragický patos neodčinitelnosti viny všech za všechny je autorem spoluprožitý s mravním stoicismem. Historii lidstva dle něj formují výboje lidského ducha, umění, obětavá snaha lidí o zachování člověčenství v člověku. V následujících dílech Tarkovskij reagoval na hrozbu možné apokalypsy ještě více osobněji a naléhavěji. Představitel Ivana hraje v jeho druhém filmě ANDREJ RUBLEV mladého zvonaře - fanatika tvorby. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (122)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Z retrospektívneho hľadiska myslím môžeme skonštatovať, že Ivanovo detstvo je masovo najprístupnejším Tarkovského filmom. Za prvé stopážou a za druhé už len tým, o čom rozpráva. Už aj v dobe vzniku asi bolo viacerým zrejmé, že sa pozerajú na debut niekoho výnimočného, ktorému treba nechať do budúcnosti poriadny priestor. Ivanovo detstvo je vojnovou drámou a dobrodružným filmom v jednom. Domnievam sa, že Tarkovskij nemal od chlapca v nikdy v deji odbiehať a mohol vyťažiť vzhľadom na zobrazené udalosti vo filme o niečo silnejšie emócie. ()

anais 

všechny recenze uživatele

Nádherně nasnímaný film o malém chlapci, jehož nevlastním rodičem se stala válka. Vzala mu matku, a stala se její náhradou. Na první pohled upoutá film hlavně krásami ruské přírody... ty březové lesíky! Pod krásným obalem se však odehrává krutý a smutný boj o přečasném konci dětství, bezmyšlenkovitém, zbytečném vrhání se do nebezpečenství ve chvíli, kdy už člověk nemá co ztratit. Válka Ivana vytvořila, válka si ho snad i vezme (tak chápu mrtvý strom na konci filmu, ke kterému Ivan doběhne) Na Tarkovského překvapivě civilní film, nikde se nezastaví na dlouho (nemá na to typické tři hodiny:) , a vypráví srozumitelně... a tak to má být. ()

Reklama

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Už ve své celovečerní prvotině ukazuje Tarkovskij, v čem spočívala jeho nejsilnější stránka - v práci kamery, ve schopnosti vytvářet magické obrazy, v lyrické atmosféře a v citlivém výběru a práci s herci. Jeho snímek sice není prost proslulého ideového zápalu a heroismu typického pro sovětské válečné filmy, přece jen je ale o poznání civilnější a jde v něm nikoliv o ideologii, nýbrž o vlastenectví. Tenhle Tarkovského raný kousek je mi z jeho tvorby asi nejsympatičtější (jakkoliv zdaleka není nejlepší) z jednoho prostého důvodu. Tady se ještě drží zpátky a vystačí si s velmi rozumnou stopáží. Dlouhé záběry tudíž neunavují, nejsou přítěží. Tarkovského práce se dá považovat za absolutní protipól produkce dnešních klipařů, kteří si pomáhají divokým střihem a nájezdy kamery. U Tarkovského je důležitý sám obraz, jeho kompozice. Celkový dojem: 65 %. ()

AGAMENON 

všechny recenze uživatele

Standardní vojensko-psychologický ruský film od nejpřeceňovanějšího a nejzamindrákovanějšího režiséra všech dob. Bylo to přesně to, co jsem očekávala, děj nedával smysl, byl o ničem, postavy koukaly jak gumy, valily oči do kamery, pronášely nesmyslné dialogy, nebo ustrašeně kníkaly. Všem herečkám bez rozdílu věku bych doporučoval zakoupit jedny zbrusu nové žiletky značky Astra a neprodleně je použít, je nejvyšší čas. Hlavní představitel Ivánka byl sympatickej hošánek, copak se s ním asi stalo (jakpak asi vypadá dnes po hektolitrech vodky, tedy pokud ještě žije). Přesto je mi největší záhadou, kde ten kořen nadporučík fasoval ty věčeně nažehlený mundůry, ten měl evidentní zkušenost s první linií. Takže nejlepší nakonec z celýho filmu byly fotogenická bažina a jméno dirigenta. PS. Ten konec jsem nějak předvídal, ale k dokonalosti tomu chybí jenom Lassie pádlující na kánoii:) ()

Fanucci 

všechny recenze uživatele

Sice pouze 95 minut, ale ukrutně nudných. Nekonečné záběry na břízy, bažiny, pak zase na břízy, ruského vojáka koukajícího nad vodkou někam do pryč a pak zase břízy:-) Tak jistě, trochu přeháním, ale totální vizuální deprese, která není podpořena nijak zajímavou zápletkou, mne moc nebere. Film nemá téměř žádné tempo, přestože prostředí války v tomto směru dává režisérovi obrovské možnosti. Byla by to myslím o dost zajímavější podívaná, kdyby se Tarkovskij soustředil výhradně na postavu Ivana a nerozehrával např. zbytečnou milostnou zápletku dvou vedlejších postav. Pár scén, jež divákovi poodhalí psychiku malého Ivana a jeho vnímání světa po strašných životních zážitcích, jsou totiž to nejlepší na celém snímku (např. Ivanova představa jak se mstí Němcům, jeho vzpomínky z dětství kontrastující s válečnou realitou, prohlížení obrázků v německé knize...). Také konec je poměrně zajímavě ztvárněný, ale jinak nuda nuda šeď šeď. Ty 3 hvězdičky jsou možná až moc... ()

Galerie (58)

Zajímavosti (7)

  • Novelu Vladimira Bogomolova „Ivan“ z roku 1957 se neúspěšně pokoušeli adaptovat jiní sovětští tvůrci, než ji na přímluvu režiséra a pedagoga Michaila Romma nabídli čerstvému absolventovi moskevské školy VGIK Andreji Tarkovskému. Ten dokázal příběh osiřelého dvanáctiletého Ivana prodchnout uhrančivou směsicí metaforiky a expresivnosti. (Zdroj: Letní filmová škola)
  • Ivan (Nikolaj Burlajev) v jeden okamžik filmu zvoní na zvon. O čtyři roky později můžeme představitele role vidět v následujícímu Tarkovského filmu Andrej Rublev (1969), jehož jedna celá etapa je věnována právě stavbě obrovského zvonu. (SeanBean)
  • V roce své premiéry získal snímek hned tři hlavní ocenění - Zlatého lva z Benátek, 'Golden Gate Award' ze San Francisca a 'Velkou cenu' filmového festivalu v Acapulcu (Mexiko). (Vodnářka)

Reklama

Reklama