Ivanovo dětství

(2x) - Stejně jako na počátku Andreje Rubleva se vznášíme (tentokráte ve snu), abychom tvrdě dopadli do reality skoro hororovým střihem. Anebo to není realita? Ale je, tvrdá a neúprosná, 2. světová. Rusové vždycky točili zajímavé válečné filmy, ale Tarkovského prvotina je výjimečná a zarážející zároveň. On ten Ivan Bondarev není jen tak ledajaké dítko prožívající si hrůzy války. Je vojenský vyzvědačem. Proto, aby se dítě stalo takovým odvážlivcem musí být pádné důvody a nátura. Důvodů uvádí Tarkovskij několik v Ivanových snových vizích (ad vize-tak spektakulární prolínání snů a reality, manipulaci s kamerou, pozadím a symboly jsem neviděla do Potěmkina, ale to se netýká jen Ivanových snů...viz. dále), ale i během děje je naznačeno, kolik toho Ivan prožil a jaký byl jeho pohnutý osud. Nic ale není tak mrazícího a zneklidňujícího jako sám Ivan. V prvních minutách jsem pochybovala o tom, zda je to vůbec chlapec. Svoji odvahou (převyšující i některé dospělé vojáky), zapřísáhlou nenávistí k Němcům, duševní vyspělostí a neutuchají touhou po jediném-pomstě je spíš plátnem obrazu válečného Ruska, na něž byly namalovány jen krutosti války a nic jiného. Jen ve snech se mu vrací vzpomínky na štěstí...a o to je po probuzení větší jeho odhodlání. I film je stejně vyhrocený jako Ivan-co chvíli nás znepokojuje kamera s jejími s extrémními úhly záběru, nápaditými kontrasty (břízový háj), snovými variacemi, symboly.. hudba s vysokými tony ztrácí na libozvučnosti, neustále někde něco kape, vrže. Takže se spojením těchto prvků dosahuje napětí, zaujetí a i ten tísnivý pocit u srdce se může dostavit. U Ivanova dětství platí, že forma převážila obsah (příběh filmu je pro dnešního cinofila poněkud okoukaný), ne proto, aby se film sám stal přehlídkou mementujících obrázků s hororovými artefakty, ale aby příběh získal více rovin působnosti. Co? Nový oblíbeňák? Jo! Započítejte mi ho. Kolikátý už? Nepočítám to. Ale stojí za to. Víc než Andrej Rublev. (26.07.2006)

Z retrospektívneho hľadiska myslím môžeme skonštatovať, že Ivanovo detstvo je masovo najprístupnejším Tarkovského filmom. Za prvé stopážou a za druhé už len tým, o čom rozpráva. Už aj v dobe vzniku asi bolo viacerým zrejmé, že sa pozerajú na debut niekoho výnimočného, ktorému treba nechať do budúcnosti poriadny priestor. Ivanovo detstvo je vojnovou drámou a dobrodružným filmom v jednom. Domnievam sa, že Tarkovskij nemal od chlapca v nikdy v deji odbiehať a mohol vyťažiť vzhľadom na zobrazené udalosti vo filme o niečo silnejšie emócie. (08.05.2015)

Baladický film, který vypráví o dětství 10.letého kluka, kterému válka vzala hry a dětství a který vlivem kruté války se stal předčasně dospělým. Nestřílí se tam, v celém filmu jdou temnotou 4 Němci, zdravotní sestřička trochu zamíchá city mezi chlapy, kteří již dlouho neviděli ženskou a je nakonec odvelena pryč, aby to uklidnilo krev chlapů. Pak skok - Berlin a konec války, přebírání materiálů popravených, abychom se nakonec dověděli, že IVAN byl na gilotině sťat. Film trvá 90 minut, ale přesto není nudný, vypráví... (01.08.2011)

I keď som doposiaľ videl od Tarkovského iba Andreja Rubľova, zdá sa, že jeho filmy nie sú zrovna šálkom kávy pre nenáročného diváka. Tarkovskij servíruje dozaista zaujímavý a pôsobivý príbeh - skrz postavu malého chlapca spoznáme tie najhoršie hrôzy vojny. Avšak i napriek sympatickej 90 minútovej stopáži som sa miestami neubránil pocitom nudy a to v rôznych momentoch, pretože ako už bolo povedané film je mierne epizódický a občas naozaj veľmi neplynie vpred - alebo to aspoň tak vyzerá. I cez toto všetko je Tarkovského réžia úchvatná (predovšetkým scéna so starcom v jeho rozpadnutej chatrči dosahuje absolútneho réžijného vrcholu) a postava Ivana taktiež veľmi dobre zahraná. Absolútnej dokonalosti vo filme dosahuje jeho technické spracovanie, predovšetkým excelentná kamera Vadima Yusova dodáva filmu neopakovateľné vyznenie. (04.12.2008)

V prvom rade treba povedať, že Ivanovo detstvo je omnoho dospelejším filmom, než akými bola trojica študentských filmov Andreja Tarkovského, nech sa o to, aby pôsobili dospelejšie, snažil sebeviac. Pohľad na vojnu očami dieťaťa je téma, ktorá bola sfilmovaná nespočetne veľa krát a ktorá je o to hroznejšia, pretože detský hrdinovia nevedia čo robiť tvárou v tvár vojne. Nevedia ako sa zachovať a ich zúfalstvo je o to väčšie. Ivan nie. Jeho stratu nevinnosti nahradilo absolútne presvedčenie, že vo vojne má aj on dôležité miesto ako zved a že mu práve táto pozícia dopomôže k tomu aby pomstil smrť svojej rodiny. Vo svojich 12 rokoch sa stáva dospelým alebo sa teda zo všetkých síl snaží presvedčiť ostatných, že bojuje za rovnakú vec ako oni a je rovnako schopný ako oni to dosiahnuť. Tarkovskij si tu pohráva z rôznymi vzťahmi a z rôznymi obrazmi, ktoré sa vzájomne dopĺňajú, alebo tvoria akúsi lyrickú rovinu, ktorá umocňuje beznádejnosť situácií, do ktorých sa hrdinovia dostávajú. Ku koncu sa stáva film epickejším - obsadenie Berlína, viacej lyrickejším - scéna na pláži a viacej naliehavejším - pohľad na fotku Ivana, ktorý bol obesený. A práve práca z obrazom a slovom, tvoria z tohto filmu jeden z veľmi silných filmových zážitkov. (01.07.2011)