Ivanovo dětství

Sice pouze 95 minut, ale ukrutně nudných. Nekonečné záběry na břízy, bažiny, pak zase na břízy, ruského vojáka koukajícího nad vodkou někam do pryč a pak zase břízy:-) Tak jistě, trochu přeháním, ale totální vizuální deprese, která není podpořena nijak zajímavou zápletkou, mne moc nebere. Film nemá téměř žádné tempo, přestože prostředí války v tomto směru dává režisérovi obrovské možnosti. Byla by to myslím o dost zajímavější podívaná, kdyby se Tarkovskij soustředil výhradně na postavu Ivana a nerozehrával např. zbytečnou milostnou zápletku dvou vedlejších postav. Pár scén, jež divákovi poodhalí psychiku malého Ivana a jeho vnímání světa po strašných životních zážitcích, jsou totiž to nejlepší na celém snímku (např. Ivanova představa jak se mstí Němcům, jeho vzpomínky z dětství kontrastující s válečnou realitou, prohlížení obrázků v německé knize...). Také konec je poměrně zajímavě ztvárněný, ale jinak nuda nuda šeď šeď. Ty 3 hvězdičky jsou možná až moc... (20.07.2005)

Debut pana Tarkovského mě překvapil svou konkrétností a především tím, že jde o "klasický" válečný film. Vše nabíhá jako kdyby pomalu, v půli jsem myslel že už toho bylo pomalu dost, naštěstí jsem u obrazovky vydržel a byl jsem nakonec dobyt těmi Tarkovského charakteristickými volnými pouty. Po vizuální stránce je dílko téměř dokonalé (hlavně několik málo obrazů a symbolů které si budu pamatovat ještě dlouho), dokonalosti se nejen dotknulo ale i dosáhlo herectví Nikolaie Burlyayeva - a co příběh? Inu příběh je válečný, přesto jiný, atmosféra osamělejší, civilnější, lidštější... Ivan se během druhé půle vytáhl na **** a pan Tarkovský je génius. 7/10 (27.12.2006)

Pretože to bol jeden z prvých Tarkovského režijných počinov a hneď vytvoril dielo, ktorému hĺbke sa mnohí nepriblížia za celý život, musím hodnotiť plným počtom. Dychberúca symbolika, dekadentná a pochmúrna atmosféra skutočne dýchala hrozbou apokalypsy. Posolstvo naliehavo bijúce do očí. Priamo do toho pekla na zemi zasadil osud malého chlapca, ktorý je dieťaťom už len fyzicky. Nezmyselná vojna mu vzala viac než len matku. Vzala mu všetko okrem holej existencie a túžby pomstiť smrť najdrahšej bytosti. Nepoužijem spoiler. Stojí za zhliadnutie viac ako ktorékoľvek iné s vyšším hodnotením Nedá sa porovnávať s ostatnými Tarkovského dielami, je originálny, ako každé z nich. Agónia a nirvána zjednotená v nádheru. (29.12.2013)

Tak mě zase dostal. Dějově jsem sice místy byla zmatená jak želva (což možná přisuzuji na projekce extrémně náročnému dni, navíc ale sám Tarkovskij prý odmítal analýzy svých filmů a chtěl, aby se každý film brál komplexně, proto po prvním zhlédnutím přehlížím pro mě zbytečné narativní skoky), ovšem působivost estetiky jednotlivých obrazů je - jako v každém jeho filmu - dechberoucí. Brodění se močálem, milostná zápletka v borovém lese, koně požírající na pláži rozsypaná jablka... Mrazení v zádech jenom kvůli té kráse na plátně. Z tohoto důvodu mi použití autentických dokumentárních záběrů po skončení války příjde poněkud rušivé (hlavně v necenzurované verzi filmu, kde se to mrtvými těly jen hemží), jakkoliv jsou záběry oprátek a gilotiny neobyčejně mrazivé a samy od sebe působivé. Nelze než dát absolutorium. (30.09.2010)

V prvom rade treba povedať, že Ivanovo detstvo je omnoho dospelejším filmom, než akými bola trojica študentských filmov Andreja Tarkovského, nech sa o to, aby pôsobili dospelejšie, snažil sebeviac. Pohľad na vojnu očami dieťaťa je téma, ktorá bola sfilmovaná nespočetne veľa krát a ktorá je o to hroznejšia, pretože detský hrdinovia nevedia čo robiť tvárou v tvár vojne. Nevedia ako sa zachovať a ich zúfalstvo je o to väčšie. Ivan nie. Jeho stratu nevinnosti nahradilo absolútne presvedčenie, že vo vojne má aj on dôležité miesto ako zved a že mu práve táto pozícia dopomôže k tomu aby pomstil smrť svojej rodiny. Vo svojich 12 rokoch sa stáva dospelým alebo sa teda zo všetkých síl snaží presvedčiť ostatných, že bojuje za rovnakú vec ako oni a je rovnako schopný ako oni to dosiahnuť. Tarkovskij si tu pohráva z rôznymi vzťahmi a z rôznymi obrazmi, ktoré sa vzájomne dopĺňajú, alebo tvoria akúsi lyrickú rovinu, ktorá umocňuje beznádejnosť situácií, do ktorých sa hrdinovia dostávajú. Ku koncu sa stáva film epickejším - obsadenie Berlína, viacej lyrickejším - scéna na pláži a viacej naliehavejším - pohľad na fotku Ivana, ktorý bol obesený. A práve práca z obrazom a slovom, tvoria z tohto filmu jeden z veľmi silných filmových zážitkov. (01.07.2011)