Ivanovo dětství

Slnkom presvetlený brezový hájik, kopa detských tajomstiev v ňom a blízkosť milovanej mamušky sú už len chlapcovou spomienkou. Prítomnosť tvoria obhorené pahýle stromov, neexistujúca rodina a neustály dym vojnového spáleniska prekrývajúci slnko a modrú oblohu. Dieťa zlomené časom v čiernobielej, snovo lyrickými výjavmi prekladanej smutnej vojnovej balade. Úvodné vtiahnutie do deja cez sen, následný tajomný prechod bažinami a odovzdanie posolstva je postupne prebíjané odbočkami z vojenského flirtovania, či čakania v zákopoch na hrane diváckej znesiteľnosti. Skvelé snové sekvencie a jednotlivé obrazy zaryjúce sa do pamäti ponorenie do priemeru ale v žiadnom prípade neumožnia. (11.10.2005)

První Tarkovského celovečerní film patří v jeho tvorbě ktomu nejnormálnějšímu, co natočil. To ovšem není pochvala, protože to znamená, že patří k tomu nejprůměrnějšímu. Ale přestože některé pasáže se nevymykají z průměrných sovětských snímků o válce, nemohu souhlasit s nízkým hodnocením Limy. Tu a tam se ve filmu zjevují v Ivanovi a jeho představách takové hloubky, jejichž dno by člověk nezbadal. Ivanovy sny nám neukáží, co přesně mu nepřátelé provedli. Muselo to být však strašlivé, protože je za to nenávidí k smrti, do poslední kapky dechu, víc než dokáže vyslovit, víc než dokáže snést. Obraz pochmurné krajiny se snoubí s pochmurným obsahem tohoto filmu. (03.08.2004)

Stejně jako Jeřábi táhnou Michaila Kalatozova nabízí i Ivanovo dětství nezvyklý pohled na válku, a to skrze optiku malého chlapce. Spíše než příběh, který je vlastně poměrně prostý (avšak působivý), je zde důležitá citovost a emocionální dopad na diváka, což naplno vyznívá v poetických snových sekvencích.V kontrastu s ostatními režisérovými filmy na mě Ivanovo dětství působilo strožejším dojmem a vyjma zmiňovaných snových sekvencí, ve kterých je užito prosté symboliky, se mi u něho nepodařilo identifikoval onen – pro Tarkovského toliko typický – spirituální přesah. (09.01.2011)

3/10 Pribeh maloleteho Ivana ve sluzbach rude armady proti nejvetsimu nepriteli Sovetskeho svazu hitlerovskemu Nemecku. Dej je relativne uceleny sled scen, co predstavi detskeho hrdinu, ktery prisel o iluzi hraveho detstvi, aby se jakozto sirotek mohl obetovat pro uspech voejknske operace. Po vizualni strance slusne, z hlediska obsahu je nutne sledovat symboliku a spoustu veci si domyslet - jinak je to nestravitelne nudne a malo akcni. Nastesti to ma jenom 1,5 hodiny. Dobre sceny: polibek nad zakopem, Ivan ve studni. Spatne sceny: nemecke letadlo, dokumenty na zaver filmu. Ivan se nekdy chova jako 70lety mazacky kmet, misty jako 7lete dite. Deji chybi vic historickeho pozadi. (04.02.2008)

Jeden z prvých Tarkovského filmov som nedávno pozrel druhý krát, ale ani tak mi nedal to, čo by som od neho chcel. Úvodné minúty patria Ivanovi, no neskôr sa do toho primieša zdravotníčka Máša, no jej postava je v podstate zbytočná. napriek tomu jej Tarkovskij venoval dosť priestoru a Ivan ide v týchto momentoch bokom. Komornosť snímku a stále opakujúce sa lokácie zapríčiňujú častú nudu a hluché momenty. Posledných asi 5 minút film ako tak zachraňuje a je to jediné, čo sa divákovi vryje do pamäti. 60%. (16.12.2012)