Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek Solaris na motivy románu Stanislawa Lema pojednává o ovdovělém psychologovi Krisu Kelvinovi, který je vyslán na vesmírnou stanici obíhající kolem planety zvané Solaris pokryté oceánem. Má zde vyšetřit záhadnou smrt lékaře, stejně jako psychické problémy sužující kosmonauty, jejichž počet rapidně klesá. Kelvin se na stanici setká nejen se zbývajícími členy posádky vykazujícími podivné a odtažité chování, ale ke svému velkému překvapení i s vlastní ženou Khari, která je už sedm let po smrti. Záhy vyjde najevo, že Solaris oplývá něčím, co u kosmonautů na vesmírné stanici vyvolává potlačované vzpomínky a obsese, a Kelvin je tak nucen zpochybňovat vlastní vnímání reality. (Cinemax)

(více)

Recenze (362)

FlyBoy 

všechny recenze uživatele

Úžas! Asi dvakrát sa pristihujem pri duševnom premiestnení na onu vesmírnu stanicu, ktorej útroby a čudesná posádka hypnotizujú môj mozog do najkrajnejších sfér prijímacie radiácie. Znepokojenie, núdza, blúznenie, ale aj hypotetické rečnenie či zakódované prihováranie sa jeden k druhému. Chovanie tamojších vedcov ozaj odpovedajúce - úzkoprsé, stiesnené a náladovo premenlivé. Poznačení láskou k žene a citovým rozpoložením Tarkovskij na plátno otláča svoj (mierne modifikovaný) autorský rukopis, kompozícia obrazu je fenomenálna a narábanie s tichom vyvoláva vábivé mystično na ktoré pristupujem hneď od odlepenia sa od Zeme. "Solaris" netrpí dĺžkou, to recipient trpí neschopnosťou pohltiť tento umelecký smaragd. "Solaris" není iba filozofickým sci-fi opusom, je tiež nenútenou modlitbou pre tvora s dávkou sebareflexie a existenciálneho opytovania sa. ()

kinej 

všechny recenze uživatele

Musím říct, že i přes stopáž mi film utekl celkem svižně. Více než sci-fi je Tarkovského Solaris spíše artfilm, což je poznat hned od začátku. Záběry vody a zeleně jsou tak líbezné, že na člověka síla přírody zapůsobí i když sedí v místnosti. Naopak neutěšeně a ponuře působí prostředí kosmické stanice. Děj plyne pomalu, ale oko estéta se kochá, takže to nevadí. Kamera je úžasná, hudební doprovod a zvuky taktéž. Dost dobře nechápu, že něco, co má nepopiratelné umělecké hodnoty, mohlo vzniknout v tak umění nepřejícím a barbarském prostředí jako byl sovětský režim a ještě k tomu v roce 72. Možná odpověď na 2001? ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Solaris je filozofické sci-fi. Nastoľuje niekoľko otázok, týkajúcich sa ľudstva, jeho túžby po poznaní a jeho spoznávania samého seba. To si treba uvedomiť, aby človek nebol sklamaný z jeho rozvláčneho tempa a nečakal na to, kedy sa to konečne rozbehne. Taký divák bude čakať márne. Nastolené otázky sú podané jasne, dosť sa o nich v dialógoch rozpráva a tak si myslím, že si z filmu niečo odnesie každý vnímavý divák. Vydávame sa do diaľav vesmíru a pritom hľadáme iba samých seba. Tá niekoľko minútová cesta autom je metaforou tejto cesty "nikam". Vo filme vás toho čaká omnoho viac. Videné tretíkrát: nesporne ku pôžitku filmu okrem toho hutného filozofovania prispieva aj sovietska prestava medziplanetárnych letov. Posádka ani nevie, že k nim niekto prichádza, čudujú sa, ako keby ich kamoš nečakane prišiel večer do krčmy. ()

klerik 

všechny recenze uživatele

Ak znesie nejaký film zrovanie s Kubrickovou 2001: VESMÍRNOU ODYSEOU, tak práve Solaris. Psychologické existenciálne sci-fi s nádhernými obrazmi, horovým napätím a nádherne zvláštnou romantikou. Máloktorý film ponúkne toľko otázok na zamyslenie - prečo stále pátrame po neznámom? prečo si myslíme, že dokážeme obsiahnuť aj niečo viac ako je terajšia skutočnosť? Kedy je človek naozaj človekom? Jedinečný zážitok, ktorý otvára dvere pre nekonečné premýšľanie... ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Z těch pár, mnou zhlédnutých filmů, Tarkovského je Solaris jediný, u kterého jsem dokázal alespoň zčásti proniknout do atmosféry. Také tradičně filozoficky a nábožensky laděné dialogy zde dopadají na úrodnější půdu, neboť Solaris je už sám o sobě dost mystický, tajemný a snový. Jakoby se vznášel mezi nebem a zemí a díky psychedelické hudbě v něm dokáže být i pouhá jízda po dálnici až nečekaně abstraktním zážitkem. Je vidět, že pro Tarkovského je mnohem důležitější vyprávění děje, než děj samotný, logické pointy bychom zde čekali marně (samozřejmě, ne že bychom je vyžadovali). Problém je ale v tom, že Tarkovského vyprávění mi navozuje silné stavy letargie, je nudné a zdlouhavé, tudíž velkou část jeho filmu vnímám jen jako hromadu šíleně natahovaného balastu kolem pár zajimavých sekvencí... 5/10 ()

Galerie (42)

Zajímavosti (25)

  • Roli Snauta ztvárnil estonský herec Jüri Järvet, který neuměl příliš dobře rusky (a byl nakonec dabován). Během opakování jedné scény jej režisér Tarkovsky požádal, aby určitou pasáž zahrál smutněji. Což se mu povedlo, režisér byl spokojen. Po skončení natáčení se jej ale herec těžce srozumitelnou ruštinou zeptal: „Co v ruštině znamená slovo ‚smutněji'?" (Carodej_pes)
  • Ve filmu je mnoho odkazů na Cervantesův román o donu Quijotovi. V jeden moment mluví doktor Snaut o bojování s větrnými mlýny. Během beztížné scény proletí záběrem kopie dona Quijota zobrazeného jako bludného rytíře na koni Rosinantě. (Kulmon)
  • Předloha Poláka Stanisława Lema nezajímala Tarkovského jako žánrový produkt a vize budoucnosti s blikajícími tlačítky režiséra dokonce až odpuzovala. Upoutala ho ale témata svědomí, mravního přerodu, soucitu, lásky a nostalgie, které procházejí celou Tarkovského filmografií. Film proto není tradiční oslavou dobyvatelů vesmíru, ale filozofickou úvahou o hranicích lidského poznání a především možnosti zůstat člověkem i v nelidském prostředí. (Zdroj: Letní filmová škola)

Reklama

Reklama