Solaris

Vím, že hodně lidí naštvu svým hodnocením, ale nechte mě to nejdřív vysvětlit. Solaris není špatný film, dokonce bych řekl, že většinu toho, co tam je, jsem pochopil (teď je jen otázka, jestli dobře) ale když ve filmu, který má bezmála 3 hodiny se okolo 80 minut nudím a čekám na nějakou dobrou scénu, tak někde bude chyba. Zkrátit to o těch 80 minut, a mohl bych jít mnohem výše, protože např. závěr se mi dost líbil… Ale jak říkám, chtělo by to prostříhat a to moc. Nicméně je tohle jeden z mála filmů, který si určitě pustím znovu i přes mé hodnocení, ale za hodně, hodně dlouhou dobu… Možná že pak se mi to bude více líbit… A jsem fakt zvědavý na Stalkera a Nostalgii, které mám v plánu zhlédnout… (02.11.2009)

99% - První dojem -naprostá magie. Protože jsem tehdy při filmu začal horečnatě přemýšlet o jeho zajímavém tématu, a "co, kdyby se to stalo mně", uniklo mi mnoho detailů. Na podruhé jsem si to užil mnohem víc. Tarkovský zde vtváří dva fascinující kontrasty: Sci-fi dovnitř vesmíru, a sci-fi dovnitř člověka a jeho mysli. V čem jsou si tyto žánry blízké vám hned bude jasné. Velká pastva pro oči (nenapodobitelný režisérův rukopis... voda...), uši (zejména neuvěřitelné mluvící zvuky místo hudby), a duši... (ono mentální sci-fi..). (18.07.2006)

Čím vícekrát to vidím, tím více to miluju. Možná, že je stopáž přepálená, možná, že některé scény nedávají smysl (a přesto působí magicky, viz. scéna jízdy po dálnici), ale všechno ostatní – zejména ATMOSFÉRA (!!!), obrazové kompozice ruku v ruce s podmanivou hudbou, zajímavé filozofické úvahy atd. – to vše činí z Tarkovského filmu jeden z mých nejmagičtějších filmových zážitků za poslední roky. Takovéhle nekompromisní umělecké výpovědi se v dnešním filmovém světě už moc netočí. (22.01.2009)

Musím říct, že i přes stopáž mi film utekl celkem svižně. Více než sci-fi je Tarkovského Solaris spíše artfilm, což je poznat hned od začátku. Záběry vody a zeleně jsou tak líbezné, že na člověka síla přírody zapůsobí i když sedí v místnosti. Naopak neutěšeně a ponuře působí prostředí kosmické stanice. Děj plyne pomalu, ale oko estéta se kochá, takže to nevadí. Kamera je úžasná, hudební doprovod a zvuky taktéž. Dost dobře nechápu, že něco, co má nepopiratelné umělecké hodnoty, mohlo vzniknout v tak umění nepřejícím a barbarském prostředí jako byl sovětský režim a ještě k tomu v roce 72. Možná odpověď na 2001? (22.05.2005)

Úvodní hlazení očí a pomalý rozjezd může kdekoho odradit, ale Tarkovskij jen s rozvahou diváka připravuje na mnohem lepší podívanou, která začne po necelé hodině. Idylická atmosféra se diametrálně změní, plechové stěny začínají dunět, objevují se nevítané postavy z podvědomí a minulosti hrdinů, planeta Solaris vykazuje zvláštní činnost. Režisérovi opět stačí minimum hudby, ale nesmí chybět notná dávka filozofie („Hned jak zavřu oči, nemůžu si vybavit svoji tvář.“ – téměř totožná věta s pozdějším Bergmanovým filmem Ze života loutek.) Solaris je pro mě mnohem zajímavější a stravitelnější než Kubrickova 2001. (2x) (30.04.2006)