Zrcadlo

Jak se dá hodnotit takovýhle film? Nevím. Vůbec nevím, co tím Tarkovskij zamýšlí. Zatímco třeba u Stalkera jsem věděl, co mi chce, a u Rubleva jsem alespoň mohl interpretovat, zde nemám, čeho bych se chytil. Vizuálně je to pěkné, má to typickou Tarkovského atmosféru, ale já prostě nevím - nevím, jestli je dobře nebo špatně, že to nechápu. Nevím ani, podle čeho bych měl hodnotit. Nevím vůbec nic. (Po úkladném zamyšlení jsem dal čtyři hvězdy... no nevím.) (21.11.2010)

Tenhle film je moje srdeční záležitost, těžko se to objektivně vysvětluje, protože spousta lidí ho nijak výjimečným nebo zajímavým neshledává. Poprvé jsem ho viděl někdy v polovině devadesátých let ve filmovém klubu Golem v pražském Paláci kultury. Bylo tam tenkrát vyprodáno a uvaděčka nechala asi deset nešťastníků, na které se nedostalo místa (včetně mě), sledovat film v sedě či v leže na zemi mimo prostor se sedadly, to už by se dneska v Praze asi nestalo. Film na mě zapůsobil příjemně jako morfium, šel jsem pak pěšky domů noční Prahou přes Nuselský most a věděl jsem, že jsem byl ten večer svědkem něčeho významného. Viděl jsem ho pak ještě mnohokrát, spolu s jinými Tarkovského filmy, a pokaždé to byl hluboce niterný zážitek, bylo mi to něčím ohromně blízké, oslovovalo mě to, promlouvalo to přímo ke mně... Já vím že to zní hrozně, sám nesnáším patetické kecy, ale tak to prostě je. Všechny obrazy ve filmu mají vztah k Tarkovského vzpomínkám, k jeho dětství a dospívání, jak jsem později zjistil při četbě jeho deníků. Ale na Zerkalo se dá koukat i "jen" jako na filmovou báseň, uklidňující a meditativní. A ta překrásná barokní hudba! Hlavně skladba od Purcella mi zní často hlavou, je nadpozemská. Dlouho mi trvalo, než jsem zjistil její název. Možná teď tedy někomu usnadním práci - je to 25.píseň s názvem "They tell us that you mighty powers above" z Purcellovy barokní opery The Indian Queen, ovšem v aranžmá Bath Festival Orchestra pod taktovkou Yehudi Menuhina (červenec 1965). https://www.youtube.com/watch?v=JRKZh6RNgCc (25.02.2013)

Na Zrcadlo jsem se začala dívat snad pětkrát, ale pokaždé po pár minutách jsem musela přestat...měla jsem pocit, že na něj ještě nejsem připravená, ačkoliv ostatní Tarkovského díla znám a mají v mé sbírce filmů čestné místo...čekání se vyplatilo. Jeden z nejvýjimečnějších zážitků, který mě v roli filmového diváka posunul zase o kus dál. Mohla bych tady chrlit jeden superlativ za druhým, ale místo toho si vypůjčím citát Larse von Triera: "Když jsem poprvé viděl Tarkovského Zrcadlo, měl jsem dojem, že jsem z jiné planety. Ničemu jsem nerozuměl. A proč? Protože jsem se pokoušel vše pochopit doslova. Napodruhé jsem si všechno uvědomil a rozhodl jsem se nehledat v jeho filmech logiku a neanalyzovat je, ale jednoduše se soustředit na filmové obrazy a pak jsem byl doslova okouzlen. Od té doby jsem přestal filmy analyzovat. Mám k nim vztah jako k dobré hudbě, tu posloucháš a máš z ní požitek." A já všem přeju, aby si Zrcadlo prožili stejně intenzivně. Je to unikát. (10.06.2010)

"Byla to pro mne velice neobvyklá zkušenost. Udělal jsem film, ve kterém nebyla ani jedna epizoda vytvořena nebo vymyšlena proto, aby vzbudila zájem diváka, připoutala jeho pozornost nebo mu cokoli vysvětlovala. Byly to skutečné vzpomínky spojené s naší rodinou, s mým životem. A bez ohledu na to - a možná vlastně kvůli tomu - že to byla vlastně velice soukromá historie, obdržel jsem po tom filmu velice mnoho dopisů, ve kterých se mě diváci rétoricky ptali: Jak se vám podařilo dovědět se o mém životě? A to je velice důležité. Co to znamená? Uvádím to jako velmi důležitý fakt ve smyslu morálním, duchovním, protože jestliže člověk vyjadřuje v uměleckém díle svoje skutečné pocity, nemohou být nesrozumitelné pro ostatní." Andrej Tarkovskij (14.06.2011)

Toto je brutálny kopanec do r*** a totálne zahrávanie sa s divákom!!!!! Ak sa budete snažiť presne pochopiť význam deja, význam každého symbolu a obrazu,radím vám-zabudnite na to, lebo budete otrávený. Zrkadlo je v podstate spomienkou človeka (Zrkadlo má silný autobiografický nádych) na detstvo a útržky zo života, ktoré sa nelineárne spájajú do jednej lyricko- surrealistickej mozaiky.Je zrejmá aj latentná kritika vtedajšieho režimu a neslobody slova. Absolutórium si zaslúžia snové pasáže a abstraktné výjavy, práca s kamerou, pričom najmä práca s čiernobielou kompozíciou je úchvatná. Nesmierne silný estetický zážitok podfarbuje orchestrálna , miestami až hymnická hudba, ktorá vyvoláva zimomriavky. Pri pozeraní Zrkadla som prešiel širokou paletou pocitov (myslím že tento film je najmä a predovšetkým o pocitoch), od radosti až po depresívno-melancholické stavy. Tarkovsky využíva farby, jas, zrnité a nekvalitné zábery, aby sa všetko vrátilo späť...Písať o tomto filme (vlastne o všetkých dielach A.T.) je zbytočné, treba vidieť a prežiť si to, každý si vytvorí vlastný názor. Tarkovský bol mimoriadny Umelec a ja len krútim hlavou nad jeho genialitou!!!!! (17.11.2006)