The Zero Theorem

Technokratická dystopie meets hledání smyslu života meets řešení matematických výpočtů vysvětlujících zánik světa. To všechno v chaotickém, místy až absurdním světě, kterému vládnou reklamy, syntetické barevné materiály, počítačové hry, vše zaznamenávající kamery a výrazné účesy. A kam v tmavých barvách oděný Christoph Waltz bez vlasů, obočí, ochlupení (a tentokrát i bez výrazného rakouského přízvuku) tak nějak nezapadá. Desítky nakosnutých témat v prostředí, které nemáte jako vnější pozorovatel nikdy plně šanci pochopit, a je jen na vás, nakolik jste jeho dějovou neobjasněnost ochotni tolerovat. (18.03.2014)

The Zero Theorem měl na to, aby se po filmu Fear and Loathing in Las Vegas stal dalším režisérovým filmovým milníkem. Bohužel, snímek působí tak nějak "rozervaně". Film se odehrává ve světě tolik typickém pro Terryho Giliama, ale než dostanete možnost po velmi efektivním úvodu celý ten "krásně divný" svět prozkoumat a kochat se futuristickými výdobytky, začne se odvíjet příběh samotný. A právě v tuto chvíli ztrácí The Zero Theorem dech. Příběh pracovníka firmy zvané Management s tváří Christopha Waltze je zbytečně moc utahaný a komplikovaný, Film se snaží pojmout tak široké spektrum témat týkající se problémů dnešního světa, že není čas na to je pořádně rozvést. Zůstanou tedy jen trestuhodně nakousnuty. A přitom by stačilo jen omezit množství těchto témat a více se zaměřit na příběh a postavy samotné. Tohle bohužel The Zero Theorem sráží na kolena a činí z tohoto filmu průměrnou záležitost. (02.08.2014)

Mám problém s hlavním příběhem, kde hlavní hrdina má základnu někde uprostřed pseudo kostela a hraje si tam tetris a říká tomu činnost hodná té situaci. Na druhou stranu jsem okamžitě pochopil, že tohle je klasickej Terry Gilliam. Psychadelický k posrání, totálně abstraktní a místy rádoby filozofickej, přičemž já jsem v tom logiku moc nenašel. Výsledkem bylo, že po takřka dvou hodinách jsem byl vcelku slušně nasrán zbytečně stráveným časem u filmu, na kterého jsem se jinak docela i těšil. Nicméně u Gilliama je třeba očekávat cokoliv, třeba i průser, který ne každému sedne. Mně nesed. (29.10.2014)

Klasické Gilliamovo vizuální kouzlo tady je, ale bohužel už nefunguje jako dřív. Člověk pořád doufá, že se mu to nakonec bude líbit, ale pak přijde rapující Tilda Swinton a i poslední naděje jsou pryč. Jako by se Gilliam snažil být extrémně cool a vytvořil něco, co by se jakože mohlo líbit mladým lidem. Napsat k tomu scénář Charlie Kaufman, mohlo to být supr. Zrovna s Adaptací je nabízí docela zajímavá paralela, a Adaptace vyhrává v tom, že její hlavní postava vzbuzuje sympatie hlavně proto, že dělá něco, aby se dostala ze své misérie. To se bohužel o postavě Christopha Waltze říct nedá, která je tak zahleděná sama do sebe, až je to nepříjemný. A zakončení s Creep od Radiohoead je prostě... Až moc "samozřejmý". (01.04.2014)

Nesnáším poutě. A nejsem si úplně jistej, jestli Zero Theorem nabízí něco víc než jen barevné atrakce. A taky si nejsem jistej, jestli má vůbec smysl hledat smysl ve filmu o tom, že nemá moc smysl hledat smysl. Facelift to má úžasnej, Gilliamova hlava je evidentně stále plná a za mě to je od Imaginária krok nahoru, ale pořád ještě spíš stojíme pod kopcema. (18.11.2017)