The Zero Theorem

Sci-fi postrádající jakoukoli vědeckofantastickou premisu... a koule. Zero Theorem působí tak trochu jako low-budgetový, impotentní Brazil. Gilliam nabízí bezzubou kritiku současné facebookovské společnosti, jeho postavy se bouří proti symbolům orwellovské dystopie, která ve fikčním světě filmu ovšem nemá žádné pevné kontury. Filozování o (ne)smyslu života je také na úrovni gymnázia, ale díky Gilliamově vizualitě (všepohlcující vortex) a Waltzově existenciální tváři, na mě ve výsledku emočně zapůsobilo; kupodivu stejně tak jsem si s postavami prožil i stokrát ohraný milostný příběh o štětce co díky pravé lásce hodí svoje povolání na hřebík. List pozitiv je bohužel již vyčerpán a z negativ jsme ještě nezmínili špatnou dramaturgii a motivace postav (zásadní momenty nejsou vůbec akcentovány, postavy pak jednají naprosto nesrozumitelně), hnusný střih či režijní vedení herců k protivnému pitvoření. Dlouho jsem si taky musel zvykat na křečovitou a nevyhraněnou vizuální stylizaci - a to mám přitom Gilliama a jeho styl velice rád! (Působí to totiž jak kdyby se křiklavostí a opulentností scény snažil zamaskovat ve skutečnosti nízký rozpočet.) Navzdory tomu Gilliamovi nelze popřít, že jeho režijní styl je stále energický a sebevědomý. Ale možná by neškodilo o ždibec více soudnosti. (21.07.2014)

Terryho mám rád a dával jsem mu vysoké hodnocení i za filmy jinak chladně přijaté okolím. Ale u Zero Theorem už došlo i na mě a 3* jsou myslím pořád štědré. Sci-fi svět, jeho vymyšlení a výprava na jedničku... to je pravý Gilliam. Zbytek hodně, hodně slabý. Tam, kde Brazil bylo excelentní, především pro fanoušky žánru, a 12 opic univerzální, tak že film byl kladně přijatý masovým divákem i fanouškem, tak Zero Theorem není ani jedno. Scénárista by zasloužil změnu povolání (scénář je dle mého hlavní slabina) a Terry by se nad sebou taky mohl zamyslet - vyplýtvat takových peněz a skvělé herecké obsazení na tohle, když na stole má Good Omens (no spíš měl) - pokud mu budou vycházet takové filmy, tak finance na své vysněné projekty asi nikdy nesežene. (30.07.2014)

Hodně rád bych ještě tu jednu hvězdu dal, protože to bylo úplně poprvé, kdy mi Gilliamův vizuál plně sednul a zajímal mě po celou stopáž (no... teoreticky podruhé, ale u Krále rybáře se to asi moc počítat nedá), jenže to bohužel není dostatečně promyšlené, hlavně co se celého toho světa týče, a ani ten námět není využitý naplno. Nápadů to má samozřejmě zase dost, ale opět se jimi Gilliam nechal až moc opájet a s obsahem bohužel nepracoval tak moc jak měl. No a taky zde kopíruje ze svých starších sci-fi, kterým je The Zero Theorem chtě nechtě prostě podobné - a hlavně závěr silně připomene Brazil. Jenže i tak mi to sedlo, nenudil jsem se u toho, byl jsem neustále zvědavý, kam se to celé bude vyvíjet a natočené i zahrané je to fakt dost slušně. I ten svět, ve kterém se to odehrává, je dost zajímavý a proto tolik zamrzí jeho nepropracovanost, protože přímo vybízel k rozvití hlubší zápletky i závěrečné myšlenky - hlavně ty všudypřítomné reklamy venku, kterým nelze utéct. Ty mě snad z celého filmu zaujaly nejvíc a přitom v něm bohužel neměly žádnou větší roli... Ale určitý přesah to má i tak, sice celkem jednoduchý, ale dobře vedený a v závěru i poměrně silně podaný. A za tenhle názor mě určitě bude spousta lidí chtít lynčovat, ale tohle bych si zopakoval radši, než právě Brazil. Neptejte se mě proč, sám to nevím, ale tady mi to podání sedlo prostě víc. Možná, až se mi to rozleží v hlavě, to tu rozliším a tu čtvrtou hvězdu přidám, ale zatím pro ni bohužel nenacházím důvod. A fakt mě to mrzí, protože Gilliam mi sedne skutečně jen výjimečně, jen je to prostě nedopracované a osudy vedlejších postav nejsou pořádně uzavřeny. Ale uvidím časem, tady to hodnocení mám fakt dost mezi. Silné 3* (07.05.2022)

Cohen jako ovocná žvýkačka, přežvýkaný životem, a já stejně tak, jen přežvýkaný jeho postmoderním hledáním smyslu života ve světě depresivně rozjařeního Lego příběhu a rozjařeně depresivního Creep, čekáním na životní volání při sebemrskačské práci, bráněním se jejich nevyhnutelnosti nebo neexistenci egoistickým odmítnutím, filozofováním kladivem, rozbíjením životních (ne)jistot, a nakonec po zmizení poslední esence chuti a smyslu nalezením všeho kýženého v nicotě virtuálního světa. Líbilo. Bavilo. Obohatilo. Přibližně. (16.07.2014)

I když se mi ten Gilliamův rukopis plný drobných hejblátek, blikátek a groteskních charaktérů zamlouvá, chápu jeho potřebu a fandím jeho svéhlavosti-myslím, že tentokrát můžu zcela bez mučení přiznat, že jsem se (hlavně v tom finiši) absolutně nechytal... Jsem schopný podbrat, zkonzumovat a zamilovat se do kdejaké (a často větší) filmové abstrakce, ale tady jsem prostě naprosto nepobral co se to tam jako mělo vypointovat. Nebo lépe řečeno, něco si určitě můžu sám domyslet a dofantazírovat, ale tahle má konstrukce je jen moje a víceméně nemá oporu v ničem co film předkládá. Drobné vedlejší motivy, myšlenky, vtípky a varovné pohledy do budoucna jsou normálně čitelné, ale k jádru tohodle filmu (které se tváří jako, že má jít o něco fakt hlubokého) se prokousat neumím. Takže buď jsem něco zásadního přehlédnul a jednoduše to nepochopil, nebo se Gilliam z ničeho nic dal na nějákou transcendentální filosofii na mistrovském levelu 5000 a už je to příliš dááleko za hranicema mých myšlenkových schopností.. Nevím co z toho a spíš bych řekl, že to není ani jedno ani druhé.. Proto neutrální, nerozhodnuté a tápající 3 (06.09.2014)