The Zero Theorem

Brazil pre novú generáciu? Asi ťažko! Aj keď Terry Gilliam by ho očividne chcel natočiť. Zero Theorem síce v jadre skrýva množstvo silných tém na zamyslenie, či už je to kritika súčasnej spoločnosti nezdravo závislej na technológiách, vzájomné odcudzovanie sa ľudí kvôli životu v online svete, dokonca hľadanie zmyslu života a nechýba ani riešenie zložitých matematických výpočtov vysvetľujúcich takmer až zánik sveta/skazu ľudstva. Ale čo z toho, keď vo výsledku to je len kvázi filozofický úlet, ktorému v jadre chýba akékoľvek zmysel. Takmer hodinu som dúfal, že by sa mi to nakoniec aj mohlo páčiť, ale Gilliam potom už nekontrolovane vrství jednu absurditu za druhou (otrasné scény na digitálnej pláži, metafyzické poletovanie vesmírom) a akákoľvek tolerancia diváka je preč. Uznávam, že predloha by možno mohla byť fajn, ale v rukách Gilliama sa všetky témy stratili v prezentácii chaotického, až nezdravo bizarného sveta plného pestrofarebných svetielok, prapodivných kostýmov a prazvláštnych postáv, ktoré divák nemá dostatočnú šancu plnohodnotne pochopiť a len bezcieľne tápa a čoraz viac posúva svoje hranice, až mu nakoniec dôjde akákoľvek trpezlivosť. Mám pocit akoby Gilliam v tomto veku strácal všetku súdnosť a strácal sa vo vlastnom koncepte, vo vlastných predstavách, ktorým nevie dať komplexnú podobu. Už to nie je originálne, nápadité, ani hravé. Pripomína mi starého páprdu s Alzheimerom, ktorý nevie schopne podať jednu myšlienku a pritom by chcel točiť na oko intelektuálny film, ktorý je však v jadre len ťažko uchopiteľným projektom. Vizuál je v prvých minútach síce fajn a až sa čudujem, že na niečo podobné Gilliam zohnal financie, ale čo z toho, keď po prvotných 15. minútach sa film doslovne zasekne v jednej miestnosti katedrály (kostolu? alebo čo to bolo?!) a potom už len sleduje čoraz nemožnejšie výstupy vyholeného Christopha Waltza, rapujúcej Tildy Swinton. To už ani nie je herectvo, ale šaškáreň. Vďaka aspoň za tú Melanie Thierry v tesnom kostýme sestričky, inak by som to so Zero Theorem vzdal oveľa skôr. CELKOVO: 1,5* (3/10) (17.07.2014)

Cohen jako ovocná žvýkačka, přežvýkaný životem, a já stejně tak, jen přežvýkaný jeho postmoderním hledáním smyslu života ve světě depresivně rozjařeního Lego příběhu a rozjařeně depresivního Creep, čekáním na životní volání při sebemrskačské práci, bráněním se jejich nevyhnutelnosti nebo neexistenci egoistickým odmítnutím, filozofováním kladivem, rozbíjením životních (ne)jistot, a nakonec po zmizení poslední esence chuti a smyslu nalezením všeho kýženého v nicotě virtuálního světa. Líbilo. Bavilo. Obohatilo. Přibližně. (16.07.2014)

Nemůžu si pomoct, ale Terry Gilliam už vykrádá sám sebe. Jako kdyby se pokusil natočit "Brazil" pro nové tisíciletí. Ta společnost je velmi podobná, je zde také Velký bratr, který vás sleduje, a celé je to podobně ujeté. Je to šílená satira, ale tentokrát jsem neměl pocit, že by myšlenka převážila nad provedením. Je to škoda, protože herci tu předvádějí neskutečné kusy. (22.09.2014)

Gilliamův vlastní vesmír je plný fantazie a hravosti, ale dokáže také sledovat otázky bytí. Budoucnost, možná ne až tak vzdálená, je plná všudypřítomného Managementu. Gilliam na ni nahlíží značně satiricky, nespokojuje s pouhou dystopií. Celkem hlasitě, ale pravděpodobně marně, křičí, že budoucnost se tvoří dnes. (01.10.2022)

Typicky groteskovitě šílená "gilliamovka" z přepjatě pokřivené budoucnosti, která ale není realitě zas tak vzdálena. Na přehuštěnou ulici se tu však podíváme jen párkrát, příběh je zaměřen na komorní procitnutí jednoho ukázkového podivína (skvělý Waltz), ve své uzavřené ulitě napjatě čekajícího na tajemný telefonát, jenž by mu prozradil smysl života. Čímž mu samozřejmě onen život uniká mezi prsty. Postupnou očekávatelnou "normalizací" snímek trošku ztrácí svou výlučnost, ovšem pořád mu jí zbývá na rozdávání. (18.08.2014)