The Zero Theorem

Čiré futuristické nic. 106 minut šíleného, dost často až nesmyslného filozofování, které zachraňuje docela zajímavý vizuál, Tilda Swinton, Matt Damon a hlavně Christoph Waltz. Ale bohužel i kdyby tu byla skvadra herců jako v Expendables stejně by to nepomohlo. Takový styl a podání příběhu opravdu nesedne každému a přesvědčil sem se, že ani pro mne to není ten pravý šálek kávy. Bohužel. /40%/ (02.10.2014)

Technický pokrok se nevyhne ani světu Terryho Gilliama. Zatímco ve vizi blíže nespecifikované budoucnosti Brazilu hrála stále prim stísněná kancelář a halda papírů, Qohen v Teorému nula má prostoru a snad i svobody více než dost. Možná je to ale právě nepřeberné množství možností, které v něm rozvíjí fobie téměř ze všeho. Qohenovi nečiní potěšení vlastně nic, a tak sám sebe připravuje o svobodu a čeká na konci telefonního sluchátka, až mu někdo řekne, co je vlastně smyslem jeho života. Dlouho není schopen rozlišit, zda zahazuje život řešením nekonečné matematické úlohy nebo naopak, zda jejím řešením posunuje lidstvo vpřed. Zářivý paprsek naděje na osvobození má na dosah, jenže je schopen se ho chopit? Anebo teorie Všechno pro nic zůstane příhodně charakteristikou jeho vlastní existence? 7/10 (24.07.2014)

Cohen jako ovocná žvýkačka, přežvýkaný životem, a já stejně tak, jen přežvýkaný jeho postmoderním hledáním smyslu života ve světě depresivně rozjařeního Lego příběhu a rozjařeně depresivního Creep, čekáním na životní volání při sebemrskačské práci, bráněním se jejich nevyhnutelnosti nebo neexistenci egoistickým odmítnutím, filozofováním kladivem, rozbíjením životních (ne)jistot, a nakonec po zmizení poslední esence chuti a smyslu nalezením všeho kýženého v nicotě virtuálního světa. Líbilo. Bavilo. Obohatilo. Přibližně. (16.07.2014)

Nesnáším poutě. A nejsem si úplně jistej, jestli Zero Theorem nabízí něco víc než jen barevné atrakce. A taky si nejsem jistej, jestli má vůbec smysl hledat smysl ve filmu o tom, že nemá moc smysl hledat smysl. Facelift to má úžasnej, Gilliamova hlava je evidentně stále plná a za mě to je od Imaginária krok nahoru, ale pořád ještě spíš stojíme pod kopcema. (18.11.2017)

Nemůžu si pomoct, ale Terry Gilliam už vykrádá sám sebe. Jako kdyby se pokusil natočit "Brazil" pro nové tisíciletí. Ta společnost je velmi podobná, je zde také Velký bratr, který vás sleduje, a celé je to podobně ujeté. Je to šílená satira, ale tentokrát jsem neměl pocit, že by myšlenka převážila nad provedením. Je to škoda, protože herci tu předvádějí neskutečné kusy. (22.09.2014)