Křižník Potěmkin

Scénář: Nina Agadzhanova, Sergei M. Eisenstein .. Brněnská část přehlídky Projekt 100 2006 mne nezastihla v zrovna příznivém období a tak jsem se dostal jen na jediný film, naštěstí ten nejočekávanější. A musím uznat, že tahle stará černobílá klasika má mnoho co do sebe a je uhrančivá i dnes. Obsah sice podléhá době vzniku, která už pominula - forma a práce tvůrců je nadčasová. Ukázka té nejlepší němé filmařiny, stále dokonalé kamery a skvělých, trvale působivých scén. (14.02.2006)

(Verze: 72 minut) Křižník Potěmkin mě překvapil a musím dodat, že mile. Negativ jsem našel vlastně jen pár, samozřejmě dobový ideologický podtext (se vší tou zrádnou buržoazií a ještě proradnější církví), s tím do toho ale člověk už musí jít, a pak sem tam nějakou tou více či méně patetickou scénu (vyvolanou zpravidla více než častým máváním či umíráním prodlužovaným až na hranici směšnosti). Film se zpočátku jen rozehříval a krom „ne-červíků“ toho zprvu moc nenabídl. Avšak druhá (převzetí moci), třetí (vzdorovitě sevřené pěsti), čtvrtá (bravurní pasáž na schodech + ikonická scéna s kočárkem, při které se mi vybavily hned 2 filmy, které si ji „vypůjčily“) a pátá (bojová pohotovost) kapitola už stála za to (úplný závěr už byl slabší). Film je silný především svým emočním nábojem (kterému je velmi snadné z divácké pozice podlehnout), dynamičností (téměř stále se něco děje) a hlavně skvěle zpracovanými davovými scénami (a jen se sem tam nějakým tím zbloudilým pohledem do kamery). Celkově to vidím na solidní 4*. (01.06.2015)

Příběh vzpoury na Křižníku Potěmkin je až fatálně prostý. Nejprve posádka odmítá shnilé maso prolezlé červy, načež je jim doporučeno konzumovat tuto gastronomickou lahůdku po propláchnutí v osolené vodě. No, to by naštvalo každého labužníka. Sůl a červi! Co následovalo, nazvaly dějiny revolucí a študáci si tak dodnes mohou hrát na oblíbený živý obraz oděských schodů. Největší rvačky probíhají o roli kočárku, hůře už je na tom matka nebohého roběte. Kdo by chtěl také zářit v jediném hereckém pohybu a dokázat tak, že Stanislavský žije! Naneštěstí nejde jen o schody, ale o ty manévry! Nikdy jsem nebyla tak vyčerpaná a spokojená, jako když se ukázalo, že i na druhé straně jsou to ti kluci od nás! Naši bratři! (15.05.2012)

Revolučný formou i obsahom - tak mohol pokojne znieť propagandistický slogan bojovej lode (pretože krížnik je nesprávny preklad) Poťomkina koncom roku 1925, pretože taká bola aj pravda. Je zbytočné vymenovávať všetky Ejzenštejnove prvenstvá pri diele, nad ktorým sa dovysoka čnie zaťatá päsť progresívnej filmovej reči. Stačí povedať, že úchvatnejší príklad majstrovského používania brilantne rytmizovanej paralelnej a asociatívnej montáže zladenej v kolosálnom príbehu nenájdete - čaro nemých filmov, vyjadrujúcich sa výhradne obrazom je tu zužitkované na maximum. Ejzenštejn tu využil prvky typické pre prvú etapu svojej tvorby, vďaka ktorým sa hovorí o priamych paralelách predstaviteľov sovietskej montážnej školy s neorealizmom, napr. naturščikov alebo námet založený na reálnych udalostiach. Pôsobivosť tohto veristického štýlu dokáže dokonca ešte dnes presvedčiť veľkolepou kolážou expresionistických (či skôr expresionizmom ovplyvnených) obrazov diváka o tom, že sa vzbura námorníkov a odeský masaker odohrali v tom istom čase. Som plne presvedčený o jeho genialite a za seba môžem prehlásiť, že ide o lepší "najlepší film všetkých čias", než Občan Kane._____Poznámka: Ideologický rozmer je nezávadný. Bronenosec Poťomkin agituje, i keď nutne čiernobielou optikou, len za tie správne idei komunizmu v správnom čase a na správnom mieste. Sergej M. Ejzenštejn sa podobne ako ďalší tvorcovia sovietskej avantgardy režimu nezapredal a ani zďaleka sa nepriblížil agitkám, ktoré vznikali za dôb Stalina a Hitlera. 100%_____P.S.: Nutné vidieť necenzurovanú režisérsku verziu so Šostakovičovým hudobným sprievodom. [Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou] (10.04.2015)

No říkejte mi komunisto, ale ta ideologie mi nijak zvlášť nevadila, přišlo mi, že jí tam až tolik není... Alespoň tedy ve srovnání s filmy, které vznikaly o půl století později u nás. A ta úchvatná forma tu politiku natolik zastiňuje, že z toho nelze mít špatný dojem. Vadila mi snad jenom celkem vysoká nevyrovnanost záběrů, kdy některé (a to vskutku hodně) jsou geniální, jiné ale zbytečné a bezdůvodně natahující scénu. Ale celkově vzato to určitě stojí za vidění. (01.03.2008)