Křižník Potěmkin

Co se týká způsobu natočení, tak je to bezchybné. Většina scén působí neuvěřitelně dynamicky a dramaticky, hlavně ty davové scény, ale zase na druhou stranu mě to nebavilo tolik, abych se na to musel v brzký době dívat znova. Od takovýhle klasiky, která je tolik vynášená do nebes bych asi čekal trochu víc. (15.07.2010)

Příběh vzpoury na Křižníku Potěmkin je až fatálně prostý. Nejprve posádka odmítá shnilé maso prolezlé červy, načež je jim doporučeno konzumovat tuto gastronomickou lahůdku po propláchnutí v osolené vodě. No, to by naštvalo každého labužníka. Sůl a červi! Co následovalo, nazvaly dějiny revolucí a študáci si tak dodnes mohou hrát na oblíbený živý obraz oděských schodů. Největší rvačky probíhají o roli kočárku, hůře už je na tom matka nebohého roběte. Kdo by chtěl také zářit v jediném hereckém pohybu a dokázat tak, že Stanislavský žije! Naneštěstí nejde jen o schody, ale o ty manévry! Nikdy jsem nebyla tak vyčerpaná a spokojená, jako když se ukázalo, že i na druhé straně jsou to ti kluci od nás! Naši bratři! (15.05.2012)

Napriek pre mnohých hrozivo vyzerajúcemu dátumu vzniku filmu, určite sklamaný nebudete. Toto je naozaj veľké dielo a naveky ním ostane. Je pozerateľný aj dnes a mnohé scény sú silné aj po toľkých rokoch. Slávna scéna na schodoch je to najsilnejšie a dodnes tejto scéne vzdalo holt mnoho tvorcov, no Brian De Palma sa preslávil najviac. Sledovanie nemého filmu s titulkami sprevádzaný hudbou má zvláštne čaro. Viac ako pri inom filme si divák zráta ako ďaleko doba aj filmárčina pokročila a na druhej strane ocení, že tomuto nadčasovému dielu mnohé dnešné hovadiny nesiahajú ani po statív vtedajšej kamery. 90% (21.10.2010)

Jedno z najznámejších diel z čiernobielej, nemej éry. Aj keď je to po obsahovej stránke silne propagandistický snímok, natočený na objednávku Sovietskej komunistickej strany, i tak sa jedná o mimoriadne kvalitný film. Forma, ktorú tu použil režisér Sergej M. Ejzenštejn si zachovala svoju pôsobivosť a dramatičnosť aj pre dnešného diváka. "Krížnik Potemkin" je revolučný nie len čo sa týka obsahu, ale aj toho ako sa zapísal do dejín svetovej kinematografie. **** (28.10.2009)

Spojení hudby s obrazem jsem plně docenil až tady... Ano, u němého filmu, který mi i po letech připadá přelomový, unikátní a vlastně nepostižitelný. Když pominu spousty statí a interpretací (ideologický balast žel zabírá značnou část), které se snaží otevřít a vyložit každé okénko, stále cítím a vidím něco dosud nenapsaného (prosté pocity jdou většinou u těchto prací zkrátka stranou). Uhrančivost není jen v pohybující se kameře (Murnau v Poslední štaci o rok dříve z ní těžil více) či kulometném střihu, byť ten tvoří základ dnešní zálibě v akčních sekvencích. Možná ten pocit spočívá v hudbě, byť mám dojem, že ta ho pouze umocňuje (měl jsem čest také ze stalinistickou verzí, navzdory představitelnému zprznění zůstal geniální film). Mnozí se budou stěžovat na tendenčnost, k tomu asi jen tolik – vyznění přináší falešnou iluzi dosažení cíle (Křižník reálně dopadl velmi neslavně), ovšem vytýkat otevřeně propagandistickému filmu jeho propagandističnoost, stojí na vratkých nohách. Bavit se můžeme samozřejmě o tom, co propaguje. A toto si v sobě musí každý vyřešit sám, univerzální odpověď neexistuje. Nezbývá než říct: pokud si myslíte, že filmy zestárnou a věk se na nich nutně podepíše, tak vězte, že jeden čas určitě obelže. Onen pocit je totiž nadčasový. (22.02.2006)