Křižník Potěmkin

Scénář: Nina Agadzhanova, Sergei M. Eisenstein .. Brněnská část přehlídky Projekt 100 2006 mne nezastihla v zrovna příznivém období a tak jsem se dostal jen na jediný film, naštěstí ten nejočekávanější. A musím uznat, že tahle stará černobílá klasika má mnoho co do sebe a je uhrančivá i dnes. Obsah sice podléhá době vzniku, která už pominula - forma a práce tvůrců je nadčasová. Ukázka té nejlepší němé filmařiny, stále dokonalé kamery a skvělých, trvale působivých scén. (14.02.2006)

Zde asi nemá cenu nějak polemizovat. Vzhledem k tomu, že patřím k tomu úzkému okruhu podivínů, kteří mají rádi staré černobílé, popřípadě i němé filmy, není co řešit. Tento film je dnes něco jako učebnice. Počátky filmové řeči v praxi. Mě osobně se moc líbila scéna vzpoury na palubě. I přesto, že se jednalo o neherce, je zde dokonale vystižena tíha jejich rozhodování prostřednictvím pár záběrů a střihů. Asi nemá cenu se rozepisovat o velmi působivé scéně na oděsských schodech, v této geniální pasáži už asi nic nepopsaného objevit nelze. (16.10.2007)

Dramatické černobílé restaurované dílo Sergeje Ejznštejna sleduje osudy vojáků na křižníku Potěmkin a hlavně osudy lidí z městečka Oděsa. Zde se nedá komentovat herecký výkon jakéhokoliv herce, ani komentovat prostředí nebo akci....zde je jenom děj a nádherná hudba. Vše je totiž podpořeno dílem Dmitrije Šostakoviče, což v původním snímku z roku 1925 není. Film je němý a proložený pouze ruskými titulky ( České jsou taky k mání ). V roce 1975 byl film zrekonstruován a jako hudební podklad byla použita hudba Dmitrije Šostakoviče. Konkrétně jeho Čtvrtá, Pátá, Desátá a Jedenáctá symfonie. Já viděl tuto " novější " versi, která má vloženy ty části filmu, které byly tenkrát cenzurované. Film je dělen na pět částí. Část první - LIDÉ A ČERVI - " Revoluce je válka. Je to jediná zákonná, oprávněná, spravedlivá, opravdu velká válka ze všech válek jaké dějiny znají.....v Rusku je tato válka vyhlášená a zahájená.....Lenin 1905. Část druhá - DRAMA NA KURTU (LODI ). Asi nejnudnější část filmu před katastrofou. Boršč jí vládne. Část třetí - MRTVÝ VYZÝVÁ ( SPRAVEDLNOST ). Oděsané !!! Před vámi leží tělo bestiálně usmrceného ( dále by to byl spoiler, tak nepíšu ).....smrt utlačovatelům !!! Část čtvrtá - ODĚSKÉ SCHODY - Zde je vložena ta největší část vystřižených scén. Hlavně ty z dětmi. V ty památné dny město žilo.... a v této části jsou i ty nejkrvavější záběry. CITÁT - Pojďte, uprosíme je. Slyšíte !! Nestřílejte !! Část pátá - STŘETNUTÍ S ESKADROU ( SETKÁNÍ ). Obyvatelstvo Oděsy čeká na osvoboditele.....a nastala noc plná neklidu. Bál jsem se tohoto snímku, ale nakonec jsem vydržel a nenudil jsem se. V tom filmu je část historie, jak filmové tak Ruské. (16.01.2010)

Formálně je film geniální, to bezpochyby. Ale jak může mít obyčejná politická agitka, kde ještě ke všemu vítězí komunismus, který je tu naprosto subjektivně líčen jako bezchybné náboženství, tak vysoké hodnocení? To je jako chválit cyklus majora Zemana proto, že tam hrají přední čeští herci.... Původně jsem dal 4*, ale po přečtení některých pokryteckých komentářů dávam 3*, protože asi nikdo nepochopil, jaké svinstvo ten film obsahově produkuje... (22.02.2009)

Spojení hudby s obrazem jsem plně docenil až tady... Ano, u němého filmu, který mi i po letech připadá přelomový, unikátní a vlastně nepostižitelný. Když pominu spousty statí a interpretací (ideologický balast žel zabírá značnou část), které se snaží otevřít a vyložit každé okénko, stále cítím a vidím něco dosud nenapsaného (prosté pocity jdou většinou u těchto prací zkrátka stranou). Uhrančivost není jen v pohybující se kameře (Murnau v Poslední štaci o rok dříve z ní těžil více) či kulometném střihu, byť ten tvoří základ dnešní zálibě v akčních sekvencích. Možná ten pocit spočívá v hudbě, byť mám dojem, že ta ho pouze umocňuje (měl jsem čest také ze stalinistickou verzí, navzdory představitelnému zprznění zůstal geniální film). Mnozí se budou stěžovat na tendenčnost, k tomu asi jen tolik – vyznění přináší falešnou iluzi dosažení cíle (Křižník reálně dopadl velmi neslavně), ovšem vytýkat otevřeně propagandistickému filmu jeho propagandističnoost, stojí na vratkých nohách. Bavit se můžeme samozřejmě o tom, co propaguje. A toto si v sobě musí každý vyřešit sám, univerzální odpověď neexistuje. Nezbývá než říct: pokud si myslíte, že filmy zestárnou a věk se na nich nutně podepíše, tak vězte, že jeden čas určitě obelže. Onen pocit je totiž nadčasový. (22.02.2006)