Křižník Potěmkin

Co se týká způsobu natočení, tak je to bezchybné. Většina scén působí neuvěřitelně dynamicky a dramaticky, hlavně ty davové scény, ale zase na druhou stranu mě to nebavilo tolik, abych se na to musel v brzký době dívat znova. Od takovýhle klasiky, která je tolik vynášená do nebes bych asi čekal trochu víc. (15.07.2010)

No říkejte mi komunisto, ale ta ideologie mi nijak zvlášť nevadila, přišlo mi, že jí tam až tolik není... Alespoň tedy ve srovnání s filmy, které vznikaly o půl století později u nás. A ta úchvatná forma tu politiku natolik zastiňuje, že z toho nelze mít špatný dojem. Vadila mi snad jenom celkem vysoká nevyrovnanost záběrů, kdy některé (a to vskutku hodně) jsou geniální, jiné ale zbytečné a bezdůvodně natahující scénu. Ale celkově vzato to určitě stojí za vidění. (01.03.2008)

Jedno z najznámejších diel z čiernobielej, nemej éry. Aj keď je to po obsahovej stránke silne propagandistický snímok, natočený na objednávku Sovietskej komunistickej strany, i tak sa jedná o mimoriadne kvalitný film. Forma, ktorú tu použil režisér Sergej M. Ejzenštejn si zachovala svoju pôsobivosť a dramatičnosť aj pre dnešného diváka. "Krížnik Potemkin" je revolučný nie len čo sa týka obsahu, ale aj toho ako sa zapísal do dejín svetovej kinematografie. **** (28.10.2009)

Ukázkový a učebnicový příklad sovětské montážní školy v podobě dechberoucího válečného dramatu, které má i po více jak 80 letech stále co říct současnému divákovi. Ve filmech obdivuji davové scény a zde jich bylo požehnaně, včetně jedné z kinematograficky nejpůsobivějších - oděsského schodiště. Ejzenštejn zde ukazuje jaký je zručný tvůrce a řemeslný režisér a já mu to plně věřím. Zkrátka klenot dějin filmu, který disponuje zejména prací s kamerou a svižným střihem. (25.12.2011)

.......to by musela stát vedle televize domina s bičem, abych nezačal u němého filmu klimbat. Ani kafe a burácení smyčců při vzpouře na Potěmkinu mě nedokázali probrat. No teď možná kecám, ta hudba byla vážně úderná a líbila se mi, ale to mi nestačí. Určitě teď zuříte a říkáte si, co bys chtěl od filmu z dvacátýhopátýho ty satanáši co nenávidíš němou kinematografii. A já odpovídám, že bych potřeboval něco, co bych mohl vyprávět dětem až budu starej nemohoucí dědek. Nějakou scénu ze které by se zježili vlasy i Kojakovi. Pravda, když dojde na schodišťovou scénu, moje srdce zaplesá. Navíc geniální scéna kočár vs. schody vs. beznohý bojovník je to co dělá film nesmrtelným a kdyby se podobné scény objevili vícerokrát, byl bych spokojen. Na druhou stranu mě zase napadá, že by z toho byl nesmyslný guláš nicneříkajících obrazů a duch té doby by byl v lautě. Tak sakra, proč hodnotím jak hodnotím....? Stydím se to přiznat, ale já vážně nevím! (27.08.2008)