Křižník Potěmkin

Môj klasický problém s veľmi starými filmami. Neviem ich doceniť tak ako ostatní, ktorí na ne pejú ódy. Chápem, že vo svojej dobe to muselo byť špičkové dielo, atď, atď. Áno, kamera v Krížniku Potemkin bola výborná, vtedy určite neuveriteľná. Ale ten čiernobiely príbeh, hyperbolizácia a obrovský pátos u mňa proste nezabrali. Zachytila som aj zlý strih - nie, nemám nič proti akčnosti, ale scény sa opakovali (čo je ten menší hriech) a občas nenadväzovali. Za všetky tie dobré veci, ktoré oceňujem, dávam tie 3 pekné hviezdičky. Ale na zvyšné dve to film z roku 1925 nemá šancu vytiahnuť. Nie preto, že je taký starý - ale jednoducho preto, že odvtedy filmové umenie prešlo veľkým vývojom, a porovnávať tieto epochy je ako porovnávať literatúru súčasnú s tou spred 400 rokov. Kto sa v tom chce rochniť, nech sa rochní. Ja mám radšej literatúru od 20. storočia. (24.10.2011)

.......to by musela stát vedle televize domina s bičem, abych nezačal u němého filmu klimbat. Ani kafe a burácení smyčců při vzpouře na Potěmkinu mě nedokázali probrat. No teď možná kecám, ta hudba byla vážně úderná a líbila se mi, ale to mi nestačí. Určitě teď zuříte a říkáte si, co bys chtěl od filmu z dvacátýhopátýho ty satanáši co nenávidíš němou kinematografii. A já odpovídám, že bych potřeboval něco, co bych mohl vyprávět dětem až budu starej nemohoucí dědek. Nějakou scénu ze které by se zježili vlasy i Kojakovi. Pravda, když dojde na schodišťovou scénu, moje srdce zaplesá. Navíc geniální scéna kočár vs. schody vs. beznohý bojovník je to co dělá film nesmrtelným a kdyby se podobné scény objevili vícerokrát, byl bych spokojen. Na druhou stranu mě zase napadá, že by z toho byl nesmyslný guláš nicneříkajících obrazů a duch té doby by byl v lautě. Tak sakra, proč hodnotím jak hodnotím....? Stydím se to přiznat, ale já vážně nevím! (27.08.2008)

Scénář: Nina Agadzhanova, Sergei M. Eisenstein .. Brněnská část přehlídky Projekt 100 2006 mne nezastihla v zrovna příznivém období a tak jsem se dostal jen na jediný film, naštěstí ten nejočekávanější. A musím uznat, že tahle stará černobílá klasika má mnoho co do sebe a je uhrančivá i dnes. Obsah sice podléhá době vzniku, která už pominula - forma a práce tvůrců je nadčasová. Ukázka té nejlepší němé filmařiny, stále dokonalé kamery a skvělých, trvale působivých scén. (14.02.2006)

(Verze: 72 minut) Křižník Potěmkin mě překvapil a musím dodat, že mile. Negativ jsem našel vlastně jen pár, samozřejmě dobový ideologický podtext (se vší tou zrádnou buržoazií a ještě proradnější církví), s tím do toho ale člověk už musí jít, a pak sem tam nějakou tou více či méně patetickou scénu (vyvolanou zpravidla více než častým máváním či umíráním prodlužovaným až na hranici směšnosti). Film se zpočátku jen rozehříval a krom „ne-červíků“ toho zprvu moc nenabídl. Avšak druhá (převzetí moci), třetí (vzdorovitě sevřené pěsti), čtvrtá (bravurní pasáž na schodech + ikonická scéna s kočárkem, při které se mi vybavily hned 2 filmy, které si ji „vypůjčily“) a pátá (bojová pohotovost) kapitola už stála za to (úplný závěr už byl slabší). Film je silný především svým emočním nábojem (kterému je velmi snadné z divácké pozice podlehnout), dynamičností (téměř stále se něco děje) a hlavně skvěle zpracovanými davovými scénami (a jen se sem tam nějakým tím zbloudilým pohledem do kamery). Celkově to vidím na solidní 4*. (01.06.2015)

Když budu objektivní, musím na Potěmkinovi nechat všech pět hvězd. Jedná se o obrazově naprosto odzbrojující majstrštyk, po technické stránce nesmírně vyspělý a scénicky natolik dobře vystavěný, že i bez dialogů dokáže opakovaně vyvolat mrazení a evokovat odpovídající, velmi okatě propagované emoce i myšlenky. A aby bylo úplně jasno - scénu "masakru na schodech" stavím stylisticky na stejnou úroveň jako to nejlepší od Kubricka a Spielberga.. 90% (09.04.2014)