Deset dní, které otřásly světem

Film, ktorý do vás páli jednu silnú scénu za druhou intenzitou guľometu. Vo svojej dobe neskutočne dynamický strih a komponovanie záberov. Ak by sa kamera rozpohybovala ešte viac, malo by to energiu až ´´bayovských´´ rozmerov. Ejzenštejnov KRÍŽNIK POTĚMKIN bol revolučným filmom, hlavne po formálnej stránke. V tomto prípade, je režisérova vymakanosť ešte o niečo väčšia. Snímok, ktorý kazí jedine jeho prílišná, hlásajúca propaganda. (25.11.2010)

"Hrdinové vedou masy": U režiséra S. M. Ejzenštejna jsou na rozdíl od jeho krajana Vsevoloda Pudovkina (Konec Petrohradu), vylíčeny a vykresleny politické události z pohledu dvou vůdců, F. Kerenského (V. Popov) a Vladimíra Iljiče Lenina (Vasilij Nikandrov). Některé historické události byly vylíčeny a rekonstruovány s takovou precizností a přesností, že jej tehdy museli mnozí diváci pokládat za téměř autentické záběry. Film přišel do kin až v roce 1928 poté co napřed musel být přepracován kvůli postavě Lva Trockého, který mezitím upadl v nemilost strany. Slavná propagandistická rekonstrukce“ bolševického převratu v Rusku sice opěvuje tento dějinný zvrat, ale činí tak po formální stránce průkopnickými prostředky. Ohromují nejen výtečně zvládnuté davové scény (později se právě dokonce používaly jako autentické dokumentární záběry!), ale především princip asociativní montáže, snažící se abstrahovat jednotlivé události k jakýmsi zevšeobecňujícím odkazům (na téma náboženství, moci atd.). Film byl za Stalinovy éry dlouhou dobu v nemilosti, obviněn z formalismu. Spíše však vadilo, že byla zcela eliminována Stalinova úloha v převratu. To byla ta pravá příčina! Revolučně nás zde doprovodí Filip Topol na klavír. Film byl vlastně vytvořen k 10. výročí VŘSR, na státní zakázku, podobnou dostal ale i jeho souputník V. Pudovkin který natočil film Konec Petrohradu a který byl vlastně druhou částí jeho revoluční trilogie. Viz. ještě snímky Matka a Bouře nad Asií. Ačkoli film "Deset dní, které otřásly světem" zpracovává vesměs stejná témata, oba autoři využívají zcela odlišných výrazových prostředků i jiné práce s hercem, takže se obě díla ve svém výsledku po formální stránce značně liší. Zatímco režisér Vsevolod Pudovkin ve svém snímku spíše sází na jednotlivce který má být středem pozornosti, nebo v rámci kolektivu, přičemž herecký patos, byť uměřený nezůstává stát stranou. U Ejzenštejna je to úplně naopak, tam jak už jsem napsal výše, jsou hrdinové ti kteří vedou masy. (21.11.2006)

Rozumím důvodům, díky nimž je zařazováno dílo do nejsvatějšího kánonu dějin filmu. Ale já říkám: kulový. Je to nekoukatelná nuda a něco jako scénář to zřejmě nikdy nevidělo. Třetina děje se odehrává v rokovací místnosti, kde se diskutuje a agituje. V němém filmu? To by napadlo jen vola. Dějové zvraty neexistují. Podle dobové ideologie - v hlavní roli lid. Titulky mají asi stejný smysl, jako pro psa pečící papír. Střih je sice progresivní a kamera úžasná, ale co z toho, když děj nemá žádný smysl, kromě pitomé agitky... A vzhledem k tomu, že o dva roky později vznikl nádherný Muž s kinoaparátem (kterému mimochodem seděla intelektuální montáž mnohem lépe), těžko vyzdvihovat Okťabr až do nebes... (19.03.2009)

Nakonec jsem se rozhodl dát plný počet, protože mě to bavilo mnohem víc než Křižník Potěmkin, kterému jsem dal čtyři. Bylo to neuvěřitelně výpravné a dynamické a téměř dokonale natočené. Hned na začátku je působivá scéna, kdy rozzuřený dav strhává sochu cara Alexandra III., další dokonalá scéna je ta, jak tam ten kůň visí z mostu, pak třeba Leninův projev - Lenin ve vzduchu máchá pěstičkou a "řeční", k tomu fouká vítr, takže jeho plášť vlaje a Vladimír Iljič vypadá jako charismatická rocková hvězda a k tomu hraje strhující hudba :-) No a samozřejmě poslední scéna dobývání Zimního paláce je taky docela lahůdka pro divákovo oko. Úsměvnou postavičkou je Alexandr Kerensky - zde je vykreslen jako nekompetentní diktátor, který se celou dobu, co je v úřadu rozvaluje v carově pokoji, vypadá, že má permanentně kocovinu a nechá obnovit trest smrti a nakonec zdrhne. ___ Plno lidí tu filmu vytýká, že nevěděli, kdo je kdo a že se v tom ztráceli. Já se přiznám, že jsem měl podobný problém, ale on to byl asi spíš záměr tvůrců - ukázat, že dějiny netvoří jednotlivci, ale masy a tím pádem hlavní roli nemohl hrát představitel Lenina, ale 11 000 komparzistů útočících na Zimní palác. __ No takže samozřejmě se jedná o neskutečně naivní bolševickou propagandu plnou historických fabulací a různých nesmyslů, ale mě nedělalo problém na tohle nemyslet a užívat si to dokonalé vizuální zpracování a skvělou hudbu. No a ono taky, co jinýho byste chtěli v roce 1927 v Sovětským svaze propagovat? Vložky s křidélky asi těžko. (29.10.2010)

Ejzenštejn je mezi světovými režiséry pojem. Dokázal, že i agitka může být dost dobrý film (Křižník Potěmkin), leč já mám s takovými filmy pořád trochu problém a nedokážu se od vědomí, že je to propagandistický film, úplně oprostit. Tento film je horší než Potěmkin, ale lepší než Stávka. Co se upřít nedá, je technická dokonalost a pro mě taky mají jeho filmy šťávu a spád. Nevím, jak je na tom historická realističnost (v tomto filmu), já sama to do detailu nastudováno nemám, film sice na začátku hlásal, že je realistický, ale když je to agitka, může to být vůbec realistické?... Každopádně, docela dobrý film, ale jsou v něm prostě věci, které mi vadí. (15.06.2013)