Stávka

Odmyslíme-li si propagandistický náboj, tak má první třetina filmu velmi slušný spád a dokonce se dá mluvit o akčnosti. Zpodobnění všech postav (či spíše typů) je velmi ploché a zavádějící, ale o to v tomhle filmu zas až tak nejde. A přestože film zvláště v posledních dvou kapitolách velmi ztrácí dech, tak bychom jej neměli zatracovat. (22.02.2007)

Při vyslovení jména Ejzenštejn většinu z nás napadne okamžitě jeden film – Křižník Potěmkin. Ten zastiňuje mistrova další díla, kterým se nedostalo takového uznání, leč určitě stojí za zhlédnutí. A to je právě případ tohoto filmu. Ten vznikl při příležitosti výročí revoluce z roku 1905 a natáčením byl pověřen tehdy poměrně neznámý začátečník (předtím natočil jen jakousi filmovou vložku jedné Ostrovského divadelní komedie – Pochiscenije dnevnika Glumova). Byla to určitě velká sázka do loterie, zadavatelé se mohli obrátit na prověřené tvůrce. Neudělali tak a umožnili režisérovi zúročit své zkušenosti z divadla. Často se bere v potaz Ejzenštejnova politická orientace, která zřetelně vystupuje z některých jeho děl. Já však radikálně odděluji politiku od filmu a laicky pozoruji jen jeho zpracování. Děj se odvíjí kolem jedné stávky v továrně, vypráví o jejím průběhu a o konečném potlačení. Ve své době měl snímek velký divácky ohlas, což autora nejen těšilo, ale hlavně motivovalo do další tvůrčí práce. Experimentuje zde jak s obrazem, tak i s dějovou výstavbou, jenž je často zmatená (inspiruje se i Griffithem). Jak už sám název vypovídá, jedná se o silně antikapitalistický a proticarský film. Kapitalisté ve vedení podniku jsou vykresleni s odpudivou arogancí a carské složky tehdejšího Ruska jako chladné a bezcitné elementy, udržující pohromadě celé soukolí. Můžete nadávat na propagandistickou stránku, avšak vezmete-li tuto prvotinu průkopníka sovětské kinematografie jako celek, nemůžete ji odsoudit. (20.09.2003)

Jak hodnotit film, který člověka hrubě nebaví, ale uznává jeho technické kvality, které byly ve své době základem pro mnhoé další montážní postupy? Mám ho podle pravdy označit za dávno přežitou, nudnou komunistickou agitku nebo jako technický majstrštyk jednoho z nejtelentovanějších režisérů všech dob? Zvolím to druhé s tím, že vy kdo nestudujete film, nezajímá vás práce se střihem a filmovými figurami (paralelismus, asociace) a nezajímáte se o politické agitky a vůbec ideologický podtext uměleckého díla tenhle film moc neshánějte. (20.07.2006)

Jeden z nejdůležitějších filmů vůbec. Ejzenštejn byl průkopníkem nových druhů směru v dynamice filmu, jako např. montáž a střih, konflikty a rozpory, marxistická filozofie, vizuální kontrasty a konstruktivistická estetika. [8/10] (Goskino, Proletkult) (Němý čb. /// Produkce: Boris Mikhin /// Scénář: Grigorij Alexandrov-Mormoněnko, Sergej M. Ejzenštejn, Valerij Pletněv, Ilja Kravčukovskij /// Kamera: Vasilij Chvatov, Vladimir Popov, Eduard Tisse) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (31.12.2011)

Nejdřív to dobré - Ejzenštejn vypráví neskutečně rychle, aniž by jeho film ztratil přehlednost. Možná až příliš rychle vzhledem k dnešním standardům. To horší je, že jsem čekal sugestivní agitku, ale tou Stávka rozhodně není. Sugestivní možná byla ve své době, ale není v ní nadčasová sugestivnost, jaké dosahovala ve svých obludných monumentech Riefenstahl. (25.07.2012)