Našrot

Na hovno. Sledovat hodinu a půl jak dvojice podivných, nesympatických kokotků tahá domů ožralého, slizkého ťamana, aniž by zavadili o vtip a nedejbože legraci, je dokonalou podívanou pro Assbookové drsoně 13 & bellow, co si v životě párkrát cucli akorát tak fotrovy Alpy na artritická kolena, mluvili pak sprostě na svého plyšového Džustýna Bíbra a dělali s jeho vycpaným mikrofónkem obscénní gesta. (20.05.2013)

Slabsi odvar Projektu X. Cekal jsem typickou pubertackou komedii, kde particka blbecku vyrazi zbavit se panictvi ala Superbad, ale film jde nastesti trochu jinou cestou. Zatimco Projekt X byla giga kalba na jednom mista, tady se v ramci jednoduchyho pribehu - dostat zlityho kamose domu, pari vsude kde se da, obrazej se hospody a vecirky a tak se furt neco deje. Hlavni particka je klasicky slozeni vseho schopny hovado a slusnacek, ale nastesti to nejsou nejaky vylozene pubertaci, coz ale neznamena, ze by delali o neco mensi kokotiny. Vylozene vtipnejch situaci tu moc neni, ale film tak nejak lehce bavi celou dobu, obcas se odehraje slusnej naklad, takze ve vysledku v zasade spokojenost za lepsi 3*. (03.08.2013)

Teda řeknu vám, že se občas někdy taky napiju a někdy to dokonce i přeženu, ale tady před kluky klobouk dolů. Během noci vyžerou neskutečné množství alkoholu a jsou úplně v pohodě. Docela rád bych se kouknul na zoubek co to vlastně měli a kolik voltů to mělo. Když jim svěřený Číňan je absolutně na plech, že chčije po lidech. Film je přehnanej a určitě není vtipnej. Akorát divák čeká na to jak to celé dobře dopadne. Jeden si najde holku, druhý dělá bordel a třetí začne znovu studovat. PS: Druhý film za sebou, kde Asiat mluví stejně a vlastně se i chová stejně. Je to jen náhoda, nebo Chau a Jeff Chang jsou vlastně zcela stejné postavy? (04.06.2013)

Vždycky, když se dívám na podobné filmy, mám během sledování pocit, že mě každý z nich stojí 20 bodů z IQ a obávám se, že za chvíli nebude z čeho brát. Stejně se na ně ale čas od času dívám, hlavně teda když chci vypnout mozek, což je vzhledem k předchozímu tvrzení poněkud paradoxní a hlavně kontraproduktivní. Na šrot je duchaprostá blbina honosící se přídomkem „od tvůrců Pařby ve Vegas“, kterou mám hrozně rád. A která je taky duchaprostá blbina. Na tomhle filmu tedy není nejdivnější ani tak to, že ji mají scenáristicky i režijně na triku stejní lidé jako první příhody naší oblíbené vlčí smečky, nýbrž to, že Na šrot se bez scénáře úplně obejde. Jedná se totiž pouze o náhodný sled scének, v nichž se z nevýrazné trojice (respektive dvojice plus přívěsku do podpaží) stávají na jednu noc králové večírků, následkem čehož se dostávají do absurdních situací. Je na mladých Američanech, aby posoudili, kolik mají tyhle párty společného s realitou, pravdou však zůstává, že jsem jednoznačně pro, aby se tenhle zde prezentovaný druh samaritánství, který říká nezkásneš za alkohol bližního svého, konečně uchytil i nás. Snímek očividně doufal, že se stane právě Pařbou ve Vegas pro mladé, jelikož se na ni snaží hlavní dějovou kostrou i jednotlivými scénami navázat. Problém je ten, že každý jeden pokus o napodobení humoru nebo atmosféry již zmíněného filmového předobrazu je zde o několik úrovní níž. I když to tedy v téhle rovině vůbec nefunguje, tvůrci se zřejmě jistí tím, že očekávají, že zašátráme v paměti a řekneme si: „Jo, takoví jsme byli®.“ Ano, byli (sám si vybavím hned několik případů, kdy jsem dělal podobného Jeffa Changa), ale když už si to mám připomínat, pak raději zavítám do kina 30. května, protože jsem přesvědčený, že tyto příhody budou přeci jen o něco zábavnější a nápaditější. Netřeba asi ani dodávat, že drtivá většina lidí, kteří se v Na šrot objeví, jsou mladí, krásní, vitální a usměvaví Američané, kteří po většinu času vypouštějí z pusy taková moudra, až si člověk musí položit otázku, kolikpak z nich asi mělo v ruce ten cár papíru s pokyny co dělat a říkat a kdo na place improvizoval. (07.05.2013)

Už som asi pristarý na takýto typ teenage filmov, ktorých kostru tvoria nekonečné párty plné neutíchajúceho ožierania, oplzlostí a neustálych vulgarizmov... Za prvé - takýchto filmov už je neuveriteľne veľa a pomaly sa z nich stáva klišé, za druhé - vulgárny humor nikdy nieje, nebol a ani nebude zárukou kvalitnej zábavy, a za tretie - niektoré tie scény nedávali absolútne žiadny zmysel. Tak prečo potom 2*? Určite najmä za niekoľko vydarených scén a hlášiek, no a tiež za výkon Milesa Tellera. Inak, od scenáristickej dvojice Lucas & Moore, ktorí vytvorili také skvelé filmy ako The Hangover a Ghosts of Girlfriends Past, by som čakal určite niečo vydarenejšie ako takýto film. Sklamanie... (01.06.2013)