Borsalino

Vydařená herecká spolupráce dvou francouzských mistrů.. Jedna z těch nejpovedenějších gangsterek z evropského kontinentu minulého století. Dva rošťáci potulující se ulicemi Marseille se jednoho dne setkávají díky společné přítelkyni a začne se utvářet jedno z nejpevnějších přátelských pout v dějinách franc.organizovaného zločinu... :-) (19.07.2007)

Zajímavostí je způsob vzniku filmu. Protože nápad zpracovat gangsterský příběh zločinců Paula Carbone a François Spirito z Marseille vzešel přímo od Alaina Delona. Nutno hned poznamenat, že víc než o vytvoření opravdového kriminálního dramatu či životopisu šlo renomovanému režisérovi Jacques Deray v tomto filmu především o napínavou zábavu, která mu byla v tomto krimi žánru vlastní. A jistě dobře předpokládal, že takováto hvězdná dvojice Belmondo s Delonem přinese solidní divácký úspěch. Co dodat závěrem? Pro úplnost možná to, že se oba skvělí herci sešli k vlastní škodě až k dalšímu filmu téměř po osmadvaceti letech. Protože byli údajně ve sporu ohledně nějaké blíže nespecifikované záležitosti právě u filmu Borsalíno. (12.10.2014)

Ne pokaždé musí směs kvalitních indegrediencí zaručit stejně dobrý výsledek. Film Borsalino je přesně takovým příkladem: má sice v sobě sympatického mladého Belmonda, zdobí ho pěkná atmosféra 30. let, doprovází stylová hudba a natočil ho úspěšný režisér, nicméně dle mého názoru jde přesto o podprůměrný film, protože chybí mu to zásadní – dobrý příběh. Jacques Deray nepřináší formálně ani obsahově nic natolik osobitého, aby jeho snímek mohl fungovat bez výraznějšího příběhu jako některé filmy Godardovy nebo Buñuelovy. Vedle abscence příběhu je možná ještě horší absence humoru (má-li jít o komedii) a natáhlá dvouhodinová stopáž. Po celý čas je to dokola samé zahazování s děvkami, drobné podvody, sázky na koníčky, kulečník, občas přestřelka či jiné vyřizování si účtů mezi gangstry. Pokud jste viděli americký Podraz (1973), v němž bylo všechno na daleko lepší úrovni, nemůže vás nenapadnout srovnání či minimálně vzpomínka. Borsalino ale moc neobstojí ani bez znalosti Podrazu. Do jisté míry je to nepochybně stylové, ale pro mě bohužel taky nekonečně nudné a ani tragické vyústění ve mě nevyvolalo žádné emoce. 40% (16.11.2020)

Alain Delon prokazuje, že né náhodou je jméno Rocco  Siffredi synonymem pro velkého kokota. Ale nemusí být smutný, není v tom sám, v celém filmu se malý kokot nevyskytuje, a to včetně jeho kolegy Bebela. Všichni jsou skrz naskrz prohnilí. A že bych měl fandit někomu jen proto, že má hezký ksiftík a být kvůli tomu zlý na ty druhé, na tukové kuličky, to mě ani nenapadne. Tak povrchní nejsem. Proto jsem veškeré přestřelky sledoval s chladem v srdci a ten konec mě rozhodně nedojal. Jinak film prokazuje, že Francie se imigrace, a s ní spojenou zvýšenou kriminalitou, rozhodně nemusí bát. Půjde jen o návrat k báječným předválečným tradicím. (27.07.2024)

Belmonda mám mezi oblíbenými herci, ale k filmu Borsalino jsem se dostal až dnes. Gangsterka o dvou podvodnících v Marseille, které si zahráli legendy Belmondo a Delon. Žánru by prospělo méně humoru, protože bitky vypadají jako od Terence Hilla a Buda Spencera, akorát chybí pověstný zvuk rány " džžž". Kdybych to viděl v první třídě, tak mne to uchvátí , ale dnes mi to přijde celkem nudné, pomalé, nezáživné a tak nějak zastaralé. (04.08.2019)