Tělo mého nepřítele

Reziser Henri Verneuil natocil vskutku slusny, ale len trochu nadpriemerny film. V hlavnej roli sa predstavuje Jean Paul Belmondo /100 000 dolaru na slunci, Le Magnifique/, aby sa pomstil za predchadzajuce prikoria. Belmondo v klasickej roli tvrdeho chlapika je fajn, rovnako ako fajn je aj skusena ruka rezisera Verneuila. Co mi vsak dost vadilo, bola vyse 120 minutaz. To je na mna privela. Preto len 77 % (29.07.2014)

Tak tohle bohuzel nevyslo, takle si cestu za pomstou fakt nepredstavuju. Prvni pulku filmu jsem pomalu nevedel, o co vlastne jde, reziser tam seka zabery ze soucasnosti i zabery, co se delo pred sedmy lety, bez nejaky logiky, takze jsem se v tom postupne prestal orientovat, do toho spousta postav a ani sem poradne nevedel, co resi. V druhy polovine uz se to sice drobet uklidni, ze je konecne jasny, co se deje ted a co uz se stalo, ale v postavach sem mel furt bordel a na zaver i dojde na neco cemu by se dalo rikat pomsta. Jenze to porad neni hlavni problem filmu. Hlavni problem je, ze ma film dve hodiny a neskutecne se tahne, hraje stale stejna hudba, resi se vicemene furt dokola totez a nic moc zajimavyho se nedeje, akce tu vlastne neni. Takze nam tu zustava jen slusnej Belmondo, kterej si tentokrat strihnul takovyho nesmlouvavyho tvrdaka a role mu docela sedla, i kdyz obcas se teda neudrzi a haze usmevy na vsechny strany. Ale samotnej Belmondo to proste nezachrani. (02.04.2009)

Podľa mňa by tomuto francúzskemu thrilleru oveľa viacej svedčalo najmä asi aj to, ak by sa povedzme kompletne celý odohrával iba v jednej časovej rovine, a nie v akýchsi retrospektívnych postupoch, keďže som to začal akosi pomaly vnímať za predsa i trocha viac »rušivejší element,« no zase na druhej strane ale aspoň rozumiem tomu, čo tým chcel vlastne básnik [autor: Henri Verneuil] povedať; nakoľko sa tieto postupy k sebe i neustále vkusne približovali, tak som si vskutku na túto «autorskú metódu» postupne [zrejme?] asi zvykol, pretože ma v nich stále sprevádzal - motivovaný francúzsky protagonista - François Leclercq v podaní už teda i naprosto tradične charizmatického francúzskeho predstaviteľa: Jeana-Paula Belmonda, ktorý síce tentoraz nespolupracoval s daným autorom po prvýkrát; pričom, perfektný a úplne prvý triumf v podobe - Opíc v zime, sa im už nepodarilo zase zopakovať, to sa skrátka nedá znovu napodobniť [to by si musel azda v tomto kinematografickom príspevku opätovne zahrať minimálne i taký herecký velikán - Jean Gabin, ktorý následne zomrel asi mesiac po premiére tohto titulu] • Okrem toho, čo som medzičasom naznačoval v samom úvode, tak popritom by som taktiež "pokarhal" i tento zbytočne prekombinovaný scenár, ohľadom akejsi satisfakcie zo strany hlavného hrdinu, ktorý mal na sebe až príliš veľa vrstiev ["cibule"], ktorú poriadne ošúpať bol dozaista menší problém, na ktorom sa divák trošku natrápil. • Zo začiatku ma táto „cournaiská odysea” obzvláštným spôsobom značne interesovala, no postupom času bolo príslušné dianie čoraz zamotanejším, čiže moja pozornosť sa pomaličky vytrácala; no i napriek tomu stojí titul za jedno pozretie! (13.06.2024)

Francois je z prosté rodiny a již od dětství zjišťuje, že s ním zachází jinak než s dětmi z bohaté třídy. V dospělosti se vetře přes dívku do vlivné rodiny, kde si myslí, že ho mají rádi. Oni ho ale využijí ke špinavé práci. Po letech se vrací z vězení a setkává se se všemi lidmi, kteří ho u soudu potopili. Po 7 letech se vše změnilo - okolí, město, morálka, společnost. Město se změnilo v jeden velký supermarket .Jediné, co se nezměnilo jsou lidé u moci a jejich rodiny. Společenská a přátelská přetvářka na každém rohu v malém městě. Jeho pomsta sice vypadá jako hledání sebe sama, ale nepřítel své tělo nakonec k zemi upustí. Hořko-sladká pomsta. Nejlepší hláška: Němci jsou nebezpečný vždycky ! :-) (07.04.2010)

Obklopen vázami plnými lupinusu nejdříve Francois Leclercq ochutná zkaženou smetánku, aby ji pak po letech jako mlsný kocour žádající satisfakci najedenkrát mocně slízl.. De facto Profesionál s optimističtějším vyzněním, zajímavě narušená linearita vyprávění odměňující diváka za pozornost, půvabná Marie-France Pisier, žoviální Bébel (nechápu ty, co film považuji za ryze vážný a nevidí jeho typický nadhled) a v poslední řadě trio Vichnar, Dusík, Čapoun v komentátorské akci. Golfový závěr s tělem, stromem a Williamem Blakem pak už jen připomene Belmondovu hlášku ze stejně starého L ´Alpagueur: „Je vymalováno, uklizeno..“ (29.06.2015)