Tělo mého nepřítele

Začne to naprosto skvěle, úvodní hudba a stejně tak následná jízda Belmonda s Ch. Gérardem autem (kde to mezi starými známými skvěle jiskří) mě navnadily hodně. Ve střípcích vyprávěné psychologické drama navrátilce z vězení mě spočátku dost napínalo a upoutávalo i druhou vrstvou s jakousi sociologickou studií města v jeho proměnách (směrem nejen k rozkvětu, ale i zkorumpovanosti) od dětství hlavní postavy po současnost. Bylo zde hned několik naprosto skvělých scén jakoby z vyloženě pětihvězdičkového filmu, z nichž u mě vede výtvarně krásně provedená retrospektiva se setkání kluka s mladou slečnou a prodavačem v obchůdku – zakončena pak návratem v čase zpátky, symbolicky znázorněným přejetím po mostě přes visoucí listy stromu. Belmondo zdatně zvládá všechny polohy své postavy, osobně mě tu nejvíc zaujal během nemluvných procházek městěm a zároveň osobitými vnitřními monology (třeba o vládnoucím textilu :D ), které tyto scény doprovázejí. Jenomže v rámci hereckého ansámblu na tom zůstává většinou sám, obklopuje ho sice mj. pár pohledných hereček, ale stejně jako většina zbylých herců, nedokážou mu pomoct utáhnout film s čím dál loudavějším tempem. Pak se začíná Verneuil v jedné scéně vyžívat v odpudivě bizarním striptýzu (který se nakonec jako striptýz pouze tváří), přidává do dění samé transvestity a byť mě celkové vyústění filmu zajímalo nadále (a že si na něj stálo počkat), občas mě to v druhé polovině začlo míjet a zdaleka už jsem nebyl tolik nadšen oproti začátku. Po hodně dlouhé době mě tak Henri Verneuil mírně zklamal, byť naštěstí nejde o žádný velký trapas. Očekávání jsem však měl navzdory zdejšímu hodnocení určitě větší. [60%] (23.07.2022)

Leclercqu, vy jste kouzelník. Kde jste vyštrachal tu Friedu z Düsseldorfu? / Budete se divit. V Düsseldorfu. Belmondo se po sedmi letech vrací z krimu, kam se dostal, protože se zapletl s pracháči. Neunikl sice zašitý v pytli, ale i tak schystává pomstu. Mýlil jsem se, když jsem si s podobnými polo-zajímavými tituly spojoval výhradně Alaina Delona, který jejich rychlo-výrobou zazdil vrchol kariéry. Tělo mého nepřítele je s nimi příbuzné přes producentskou rolí hlavního představitele a přesvědčivě ilustruje, že posílený vliv hvězdy má na výsledný tvar neblahý dopad. Belmondo drsňáckou manýrou, tvářením se, že někdo dostane na budku (dostane), vytlačuje slibné motivy (překotné společenské změny, amerikanizace Francie) a film se rozpadá do epizod jakoby sestříhaných z různých Belmondových žánrových poloh. Občas studený Melville, občas se tomu chce do artu, občas nemístně legrační jak od Zidiho. Sdílím názor jiných, že za filmařský orgasmus v doslova posledních vteřinách ty dvě hodiny přerušované soulože nestojí. (11.02.2023)

Nielen na Belmonda dosť literárne pôsobiaca záležitosť. Film v ktorom JPB vychádza na začiatku z väzenia - po koľký krát už! - aby sa pomstil - po koľký krát už! (hoci nutno povedať, že tu kdesi ten trend iba začína) - ale v ktorom nie je jedinej akčnej scény ani kaskadérskeho kúsku (žeby rekonvalescencia po STRACHU NAD MESTOM ?) O zvádzaní žien to pravdaže neplatí... Väčšine to vadí, mne tu tá jeho poloha Rastignaca, ktorý všetkých povodil za nos a potom sa mu to vypomstilo a komplexnejší pohľad na premeny francúzskej spoločnosti v 70. rokoch vyhovoval. (08.05.2019)

Jó, sedmdesátá léta, to byly časy, kdy nezklamal téměř žádný francouzský snímek, časy rozpustilých tónů akordeonu v titulcích, břitkých Belmondových poznámek, cezených mezi zuby a zakončených odzbrojujícím úsměvem, časy hvězd, zahalených do cigaretových obláčků, a hlavně, časy bílých baloňáků - stačil jeden záběr, aby bylo jasno, že se jedná o francouzský film, aniž bychom uměli identifikovat Venturu, Gabina či Delona, nejinak tomu i zde - pokud Jean-Paulův trenčkotový rozparek právě nevlaje na svém majiteli, tento si ho, elegantně přehozený přes paži, láskyplně tiskne k boku - škoda, že dnešní francouzští filmaři tolik dají na pochybnou módu z druhé strany Atlantiku, harmonika a vydrolený tabák gitanek v kapsách baloňáku jim slušel mnohem víc... (20.03.2010)

Na můj vkus to bylo moc dlouhý, chvílema nudný a trochu překombinovaný. První půlku jsem se filmem vyloženě prokousával. Pak se to postupně začalo trochu vysvětlovat a druhá polovina mi přišla poměrně dobrá, ale zase né tolik, aby mi to vynahradilo nudnou první polovinu. Přestože mam Belmonda i režiséra Verneuila docela rád, tak tohle mě zrovna moc neohromilo. 60% (24.07.2012)