Tělo mého nepřítele

Leclercqu, vy jste kouzelník. Kde jste vyštrachal tu Friedu z Düsseldorfu? / Budete se divit. V Düsseldorfu. Belmondo se po sedmi letech vrací z krimu, kam se dostal, protože se zapletl s pracháči. Neunikl sice zašitý v pytli, ale i tak schystává pomstu. Mýlil jsem se, když jsem si s podobnými polo-zajímavými tituly spojoval výhradně Alaina Delona, který jejich rychlo-výrobou zazdil vrchol kariéry. Tělo mého nepřítele je s nimi příbuzné přes producentskou rolí hlavního představitele a přesvědčivě ilustruje, že posílený vliv hvězdy má na výsledný tvar neblahý dopad. Belmondo drsňáckou manýrou, tvářením se, že někdo dostane na budku (dostane), vytlačuje slibné motivy (překotné společenské změny, amerikanizace Francie) a film se rozpadá do epizod jakoby sestříhaných z různých Belmondových žánrových poloh. Občas studený Melville, občas se tomu chce do artu, občas nemístně legrační jak od Zidiho. Sdílím názor jiných, že za filmařský orgasmus v doslova posledních vteřinách ty dvě hodiny přerušované soulože nestojí. (11.02.2023)

...shoďte do prolákliny, až na dno samé jámy lvové, kde rozsápáno, nezahrabáno, těšit se bude přízni mrchožroutů, práci hrobařově. Vážný muž ve městě, které nepoznává, obratně vzletnou řečí jeho stav pojmenovává. Básník - mstitel zazobaná sídla provětrává. Drží si distanc nad vší tou falší, těmi všetečnými intrikány - kšeftaři. Místní ochromuje, nostalgií neopovrhuje. Persona non grata pozdvižení vyvolává, strach rozněcuje, vzkaz nenechavcům zanechává za každým rohem. (18.09.2017)

Jó, sedmdesátá léta, to byly časy, kdy nezklamal téměř žádný francouzský snímek, časy rozpustilých tónů akordeonu v titulcích, břitkých Belmondových poznámek, cezených mezi zuby a zakončených odzbrojujícím úsměvem, časy hvězd, zahalených do cigaretových obláčků, a hlavně, časy bílých baloňáků - stačil jeden záběr, aby bylo jasno, že se jedná o francouzský film, aniž bychom uměli identifikovat Venturu, Gabina či Delona, nejinak tomu i zde - pokud Jean-Paulův trenčkotový rozparek právě nevlaje na svém majiteli, tento si ho, elegantně přehozený přes paži, láskyplně tiskne k boku - škoda, že dnešní francouzští filmaři tolik dají na pochybnou módu z druhé strany Atlantiku, harmonika a vydrolený tabák gitanek v kapsách baloňáku jim slušel mnohem víc... (20.03.2010)

Mohl to být fantastický film. Velice zajímavě a netradičně natočen, skvělá hudba, dobrá atmosféra a výborný hlavní představitel. Bohužel film neměl tu správnou, temnou a frustrující atmosféru, jakou by měl mít. Respektive místy měl, ale narušovaly to neustále průpovídky Belmonda, které byly místy i dost vtipné a nepasovaly do filmu. Z počátku se to dokonce tvářilo jako lehká komedie. Vynechat todle, byl by to vynikající snímek. Takhle, bohužel, jen trošku lepší průměr. Škoda! Howgh! (16.03.2010)

Nielen na Belmonda dosť literárne pôsobiaca záležitosť. Film v ktorom JPB vychádza na začiatku z väzenia - po koľký krát už! - aby sa pomstil - po koľký krát už! (hoci nutno povedať, že tu kdesi ten trend iba začína) - ale v ktorom nie je jedinej akčnej scény ani kaskadérskeho kúsku (žeby rekonvalescencia po STRACHU NAD MESTOM ?) O zvádzaní žien to pravdaže neplatí... Väčšine to vadí, mne tu tá jeho poloha Rastignaca, ktorý všetkých povodil za nos a potom sa mu to vypomstilo a komplexnejší pohľad na premeny francúzskej spoločnosti v 70. rokoch vyhovoval. (08.05.2019)