Cesta zhýčkaného dítěte

Škoda, té podivné a zmatené první půlhodinky. Jinak bych dal pět, protože celý zbytek filmu je úchvatný. Jen zkrátka dlouho trvá než film nějak začně. To tedy k rozjezdu, teď již budu jenom chválit a chválit. Claude Lelouch mě dost potěšil, určitě od něho zkouknu i nějáké jiné filmy. Už samotné obsazení Belmonda do hlavní role se mu vydařilo. Belmondo zahrál dobře všude, patří do mých pěti nejoblíbenějších herců, ale zde dokázal ukázat, že v něm je ještě něco víc než jsme mohli v jeho nejslavnějších snících vidět. Že to není jenom filmový nezbedný rošťák a kaskaderský mistr. Dokázal zahrát i naprosto klidnou melancholickou postavu, která pořád někam nelítá a neskáče (a teď netvrdím, že ho v takových rolích nemám rád. To ne. Mám a moc.) A právě proto že k němu chovám obdiv jako k herci takovýhle rolí, jsem si ho ještě víc oblíbil. když jsem ho viděl zde jak geniálně hraje pro něho netypickou roli. Navíc je vidět, že je za ní dost rád a uživá si jí. Rozhodně ale nestojí celý film pouze na jeho donalém projevu, scénář a příběh už je sám o sobě strašně krasný a dojemný. Nostagii, vzpomínky, dobrou náladu, ale zároveň i smutnou ve mě tento film vyvolal bez problémů. Celou Belmondovu postavu jsem hrozně prožíval a zamloval jsem si jí. Jeho výborná vlasnost věstit chování ostatních, láska k cirkusu... Všechno je na jeho postavě krasné. Stejně jako celý příběh. Bylo to půvabné a já opět děkuji Francouzům za tento krasný výlet do Afriky a klidně bych se k němu zase vrátil... Žil i nadále životem Zhyčkaného dítěte, co se nebojí ani lvů ba naopak s nimi v klidu žije. Olalá, olalá.:-) (10.09.2016)

Mé druhé setkání s tvorbou Clauda Lelouche nedopadlo dobře.   Pro mne vcelku uzavřený snímek o stárnutí, bilancování, vzpomínkách a  lásce k rodině. To poslední s hlavním hrdinou Samem Lionem pochopitelně sdílím, do toho zbytku mě pak buď nepustil  nebo jsem do něj nedozrál.  Těžko říct,  je to v krátké době druhý  Belmondův film o stárnutí (Muž a jeho pes), který po mně jen tak sklouzl. Tentokrát je tedy pochopitelně s Belmondem ještě vše v pořádku, ale jeho postava  podnikatele v zametání mne za srdce opět nevzala.  Jinými slovy koukat celou dobu na zřejmě zadumaného a životem vcelku unaveného postaršího chlapa, který bloumá od ničeho k ničemu a sem tam se mu vybaví nějaká ta vzpomínka asi ještě pár let pro mě žádný terno nebude a tak zatím nemůžu dát víc než dvě hvězdy. Uvidíme co za pár let... (10.11.2023)

Jeden z nejdivnějších filmů (a rozhodně nejdivnější s Belmondem) s nejvíce neočekávaným vývojem, co jsem za poslední dobu viděl. Začátek v duchu "o životě sirotka", kterak chlapec roste a v cirkuse se všemu učí se po časové ose rychle zhoupne až do místa, kdy životem ošlehaný a v posuzování lidí se nemýlící Sam vybudoval prosperující filmu. Čekáte zastavení, ale film jde rychle dál, dobrodruh všechno hodí za hlavu a pak se (a tady začíná ta nejzábavnější část filmu) pomalu prostřednictvím zprostředkovatele pokouší získat něco zpět. Platí jedno: Sam Lion si celou dobu hraje. (09.06.2013)

Je pro mě nesmírné potěšení vidět film, který má v sobě duši, krásnou, postupně poodhalující skrytá zakroutí srdce Sama Liona a tohle předvedl ten velký člověk Jean-Paul Belmondo, který se pro herectví narodil, žil a stále ještě žije. Byla to krása, včetně jeho cesty do Afriky, s podkresem podmanivé francouzské hudby, šansonů a s prolínajícími se vzpomínkami na jeho mládí. Melancholie a nostalgie se u mě vždy po takových skvostech minulého století opět dostavila v celé své síle. Jeho úsměv v závěru filmu zasáhl i tu mojí dušičku a někde se tam v těch jejích záhybech usadil na hodně dlouhou dobu. (22.12.2014)

Téměř v každém filmu mi Belmondo vadí, zde je tomu právě naopak. Je na něm vidět, kterak si roli nesmírně užívá a je to bohužel jedna z mála postav, které jsou uvěřitelné. Alově (Richard Arconina) postavě jsem prostě neuvěřil ani slovo. Je tak plochá a i průměrný vedoucí by poznal kdo a co je zač. Film mi hodně připoměl nedávno viděného Milionáře z chatrče. Není sice tak prvoplánovitě trapný, ( ať se na mě nikdo nezlobí, ale podle otázek v soutěži udělat životopis - to uráží mě jako diváka.) ale až moc situací a situací je tak moc tušitelných... Na kvalitní psychologický film té psychologie ještě "trochu" chybělo. A ne, nejsem cynik. Celkově musím konstatovat, že mě sice nemrzi Cestu sledovat, ale podruhé bych si ji nepustil, možná pouze scény s Belmondem. (18.10.2009)