Cesta zhýčkaného dítěte

Neakční Belmondo a označení jako mj. i komedie je taky přehnaný. Udivují mě diváci, jsou překvapeni z toho jak dobrý je Belmondo i jako herec. Netuším kam koukali 20-30 let, že to zjistili až tady. Ale ok, zvykám si, když film, v posledním čase mě udivuje spíš divák. Všeobecně vzato 80.léta ve francouzské kinematografii jsou laciné, nedotažené anebo nezajímavé, až na pár výjimek chybí kvalita, nápad již při psaní scénáře. Tento je také jen průměrný ale nudil jsem se, proto jen 2/5 (06.05.2017)

Škoda, té podivné a zmatené první půlhodinky. Jinak bych dal pět, protože celý zbytek filmu je úchvatný. Jen zkrátka dlouho trvá než film nějak začně. To tedy k rozjezdu, teď již budu jenom chválit a chválit. Claude Lelouch mě dost potěšil, určitě od něho zkouknu i nějáké jiné filmy. Už samotné obsazení Belmonda do hlavní role se mu vydařilo. Belmondo zahrál dobře všude, patří do mých pěti nejoblíbenějších herců, ale zde dokázal ukázat, že v něm je ještě něco víc než jsme mohli v jeho nejslavnějších snících vidět. Že to není jenom filmový nezbedný rošťák a kaskaderský mistr. Dokázal zahrát i naprosto klidnou melancholickou postavu, která pořád někam nelítá a neskáče (a teď netvrdím, že ho v takových rolích nemám rád. To ne. Mám a moc.) A právě proto že k němu chovám obdiv jako k herci takovýhle rolí, jsem si ho ještě víc oblíbil. když jsem ho viděl zde jak geniálně hraje pro něho netypickou roli. Navíc je vidět, že je za ní dost rád a uživá si jí. Rozhodně ale nestojí celý film pouze na jeho donalém projevu, scénář a příběh už je sám o sobě strašně krasný a dojemný. Nostagii, vzpomínky, dobrou náladu, ale zároveň i smutnou ve mě tento film vyvolal bez problémů. Celou Belmondovu postavu jsem hrozně prožíval a zamloval jsem si jí. Jeho výborná vlasnost věstit chování ostatních, láska k cirkusu... Všechno je na jeho postavě krasné. Stejně jako celý příběh. Bylo to půvabné a já opět děkuji Francouzům za tento krasný výlet do Afriky a klidně bych se k němu zase vrátil... Žil i nadále životem Zhyčkaného dítěte, co se nebojí ani lvů ba naopak s nimi v klidu žije. Olalá, olalá.:-) (10.09.2016)

Cesta Zhýčkaného dítěte je prototip mého pětihvězdičkového hodnocení - je to něco nového, něco co v ostatních filmech nenajdete. Ze začátku jsem se trochu ztrácel, ale poté, co jsem se zorientoval už jsem si film jen užíval. Je to jeden z posledních filmů, kde o Belmondovi můžeme bezpečně říct, že byl ve skvělé formě, i když tu na něm jsou znát leta. Co se týče příběhu a hlavní role, tak jsou jakoby ušitě na postavu J.P., stárnoucí hvězdu, která pomýšlí na vlastní jiný život, která za sebou zanechá jen dobré. Ač nemám rád cirkusové prostředí, tady byl zmíněn jen jako hlavní náplň života hlavního hrdiny. Vedle hlavní postavy tu nechybí Bebelovi kultovní herečtí partneři známí např. z Profesionála nebo z Kašpárka. (27.07.2009)

"50 let jsem nestrávil sám se sebou ani hodinu." Už mám nějaký ten rok život za sebou, párkrát jsem si i zabilancoval a kdybych dospěl ke stejnému zjištění jako Sam Lion, tak bych taky zemřel a vyrazil se koupat sám v oceánu, létat nad Victoriinými vodopády, snídat se slony a hrát si se lvy. Dřív jsem Samovi úplně nerozuměl, ale s věkem přišlo pochopení pro tento snímek, který se tváří hrozně smutně a přitom je plný pozitivní energie. Jen lituju toho, že jsem včas neodhalil nejdůležitější poselství tohoto snímku - tedy říkat správně větu: Dobrý den. Kdybych se to naučil hned, jak jsem to poprvé viděl, tak jsem dneska miliardář. Jenže jsem tehdy byl ještě mladý, poselství jsem přehlédl a tak na mne Tahiti nečeká. Asi to tak mělo být. (26.03.2019)