Cesta zhýčkaného dítěte

Film věnovaný památce Jacquese Brela nese mnohé stopy jeho tvorby i životního příběhu. Neobsahuje však zuřivou beznaděj ani drsný sarkasmus jeho nejslavnějších hitů, naopak, je posmutnělý, něžný a hravý, přesně jako některé Brelovy méně známé kousky. Cirkusák Sam, stárnoucí, ale výkonný a kreativní muž, uposlechne hlasu své toulavé krve a náhle se rozhodne položit mezi sebe a svůj – podle dnešních měřítek úspěšný – život oceán. Označení „rozmazlené dítě, které rozbilo všechny své hračky“ je výstižné jen částečně, jeho motivace nespočívají pouze v únavě ze stereotypu a přemíry práce. Mnoho tvůrčích lidí mívá čas od času a v různé míře intenzivní potřebu být „hluboce a bohatě sami“, jak říkala Sylvia Plath, aby mohli zrekonstruovat svůj vnitřní svět, ze kterého rozdávají, a znovunalézat inspiraci i sami sebe. A někteří to řeší hodně radikálně. Brel odjel tak daleko, jak jen mohl, i Sam Lion nakonec nalezne klid na tropickém ostrově uprostřed divokých zvířat, která tolik miluje. Někdy je možná třeba odstranit z toku velké kameny, aby mohla voda volněji proudit, když ale zmizí všechny, zanikne i koryto a voda zmizí v zemi. Nejsou to ale nakonec právě ty kameny, druzí lidé, kteří zdánlivě brání umělci v rozletu, ale svou existencí dodávají jeho životu tvar? (02.05.2013)

Je jasné, že Belmondovi tuhle roli napsali na tělo. Je to dokonale zvládnutý scénář, kdy starý bouřlivák je už unaven a potřebuje trochu odpočinku. Stárnoucí Jean Paul se na tu roli skvěle hodí a navíc všichni diváci přece vědí, jaký to byl sekáč, takže mu tu roli spolknou jako malinu. A to se taky stalo. Tenhle film je jen velmi jemnou komedií, je však především o lásce k rodině a k životu. O tom, že je dobré se zastavit, rozhlédnout a začít pomaleji a líp. Na všechno si dát dost času a hlavně na lidi kolem sebe. Film mi svou poetikou neskutečně sedl a Belmondo, ač celý film prakticky nezměnil výraz, to zmákl na výbornou. Vynikající hudební pozadí jen to jen celkově podtrhává...85% (17.06.2014)

První polovina filmu je založena vyloženě na popularitě obličeje známého herce a na atraktivních záběrech přírodních scenérií africké savany a dravých zvířat. Scénář a děj filmu v této části pokulhává. Druhá polovina filmu již divákovi nabízí i zajímavější děj a dostává tím film do vyšší třídy. Jedná se podle mě o zajímavý a mírně nadprůměrný film pro odpočinkové nedělní odpoledne. Z filmu jsem vycítil jakousi sentimentalitu stárnoucího hlavního herce, i když musím připustit, že Jean-Paulovi to chlapáctví stále sluší a zahrát umí stejně dobře, jako kdysi v mládí. Rád jsem se na tento film podíval. (30.12.2007)

S hodnocením jsem na rozpacích. Začátek hodně slabý a celý film bych rozdělila na dvě půlky. Ta první půlka byla rozhodně větší...:) Ano, větší půlka... Ehem... Moc sentimentální... až kýčovitá... Nebýt pána Belmonda, tak jsem to nejspíš vzdala. Mistr byl výborný. Už ho z podobných poloh znám, takže pro mne zde jen vysoce potvrzuje to, že je to pan Herec. Hudba na můj vkus moc okázalá. Ale byl tam úsek, který byl velice dobrý... V poslední třetině... Konec vyjímaje... Takže silný nadprůměr. "Každý člověk je sám a všichni kašlou na všechny a naše bolesti jsou opuštěným ostrovem." (26.11.2011)

Možná to měla být vizuální reflexe nad poetikou francouzského šansonu, neboť se "l´air des chansons" proplétá s příběhem. Nebo to mělo být srovnání světa predátorů se světem businessu, které v závěru přináší naději. Nebo to mělo být zamyšlení na životem člověka, který obětoval svůj soukromý život firmě a má poslední možnost to napravit. Možná to mělo být srovnání zranění artisty se zraněním duše (první žena). Možná... Nevím, co chtěl Lelouch tím vším říci, protože jde v podstatě o přeslazený kýč, kterému chybí nadhled. Belmondo hraje supertatínka, což znamená, že je ve všech směrech dokonalý, jen bohužel dospěl trochu později (to víte "l´enfant gaté"), ale nikdy není pozdě na pohádkový happyend, viďte milé děti! Tak dobrou noc a ráno zase do reálného světa. (28.05.2009)