Cesta zhýčkaného dítěte

V kritikou oceňovaném dramatu Cesta zhýčkaného dítěte ztvárnil Belmondo stárnoucího a životem znaveného muže, který opustil vše, na čem mu záleželo. Nádherný, na nostalgické plachetnici plující snímek a jeden z nejlepších výkonů, jaký kdy Jean-Paul Belmondo předvedl. Roku 1989 byl za svou hereckou kreaci odměněn prestižním oceněním César. Slavnostního ceremoniálu se ovšem nezúčastnil, neboť autor sošky César Baldaccini byl v minulosti tvrdým kritikem sochařských prací hercova otce, sochaře Paula Belmonda. Cesta zhýčkaného dítěte důstojně uzavírá nejslavnější hereckou éru tohoto francouzského sympaťáka. Více. (29.03.2023)

První polovina filmu je založena vyloženě na popularitě obličeje známého herce a na atraktivních záběrech přírodních scenérií africké savany a dravých zvířat. Scénář a děj filmu v této části pokulhává. Druhá polovina filmu již divákovi nabízí i zajímavější děj a dostává tím film do vyšší třídy. Jedná se podle mě o zajímavý a mírně nadprůměrný film pro odpočinkové nedělní odpoledne. Z filmu jsem vycítil jakousi sentimentalitu stárnoucího hlavního herce, i když musím připustit, že Jean-Paulovi to chlapáctví stále sluší a zahrát umí stejně dobře, jako kdysi v mládí. Rád jsem se na tento film podíval. (30.12.2007)

Celkem zklamani. Ale mel jsem cekat, ze to Lelouch sprca. Prvni hodina filmu je jen smes ruznejch scenek a flashbacku, ktery na sebe nijak nenavazujou a kolikrat ani nedavaj moc smysl a jsou tu patrne jen kuli prokresleni charakteru hlavnich postav. Bohuzel je to takovy zbytecne umelecky. V druhy polovine uz se dej nastesti uklidni a zacne se odvijet docela zajimavej, i kdyz po case uz stereotypni pribeh, kterej bohuzel ani nezachrani Belmondo, kterej misty dost ustupuje do pozadi. Nicmene hraje paradne a i kdyz uz je viditelne docela starej, porad je charismatickej a ve forme. Prvni polovina za 2*, druha za slabsi 4*, celkove 3*. (18.10.2008)

Počátek návratu Belmonda k charakterním rolím pod taktovkou Clauda Lelouche, který si tentokrát vybral za hudebního hrdinu Jacquese Brela, mohl dopadnout trošinku lépe. Odpustím Belmondovi absenci humoru, ale neodpustím Lelouchovi absenci mnohavrstevnatých myšlenek, na něž jsem z jeho filmů zvyklá. Ale stále je to výborný film o stárnoucím muži s duší dítěte. (07.01.2012)

Cesta zhýčkaného dítěte je pro mě velmi rozporuplným filmem. Z hlediska hereckého výkonu Jeana-Paula Belmonda a hudby Francise Lai se jedná o koncert, který bych v klidu doporučil každému milovníku filmů. Na druhou stranu to pan režisér neukočíroval a to poměrně dost zásadně, zejména v rámci nepřehledného přeskakování mezi scénami na časové ose. Pokud se chvíli nebudete soustředit, tak dostanete guláš, za který by se nestyděla ani michelinskou hvězdou oceněná maďarská restaurace, což je velká škoda, jelikož samotný nápad a příběh není vůbec špatný. Každopádně Belmondo dokázal, že dramatické role mu šly neméně dobře než ty komediální. Moje hodnocení 55%, (19.03.2016)