Belle

V Belle sa prestavuje značná časť britskej hereckej smotánky a v dobrom aj zlom zmysle slova sa to prejavilo aj na filme. Za prvé vidíme kvalitné herecké výkony a ich účasť zabezpečila asi aj slušný rozpočet, za druhé je Belle presne tak nalešteným a konvenčným filmom, ako sa aj na prvý pohľad javí. Pritom sa druhá hlvaná dejová línia zaoberá zaujímavým prípadom zavraždenia otrokov ich utopením v mori. Osobne si myslím, že by filmu prospelo začať práve touto epizódou, pridala by trochu špinavosti a realistickosti do filmu, ktorý vyzerá ako sled obrazov z 18. storočia. Ale v globále spokojnosť, tí herci a sila témy sú dostatočným argumentom pre to, aby si film zaslúžil dostatočnú pozornosť. (07.07.2017)

Jsem tak nějak vnitřně rozpolcen. Ani šťastný, ale ani smutný. A přesně takhle na mě tenhle film působil. Výprava, kostýmy, to je všechno na vysoké úrovni, bral bych i dobré herce, ale přece jen tomuhle příběhu, podle skutečnosti chybí více drajvu a napětí. Jako televizní film OK, ale jako něco, na co bych snad měl jít do kina, rozhodně ne. Na Dwejna místy moc sladké, až přecukrované. A on přece tak k smrti rád proteiny! (19.11.2015)

Belle je jedním z těch filmů, které se opírají o životy skutečných lidí z minulosti a skrze něj vyprávějí takový příběh, který je důležitý dnes. Nejsou v něm tedy důležitá fakta 1:1, ale poselství. Dido Elizabeth Belle (1761–1804) skutečně žila a dohledat také můžeme společný portrét s její sestřenkou Lady Elizabeth Finch-Hatton (1760-1825), který hraje určitou roli v tomto filmu. Přesto je výsledkem průměrný film s neskutečně špatným závěrem. Konec nemá daleko k přeslazenému kýči, bohužel. Ale to připisuju tomu, že se během pár let téma Belle naprosto vyčerpalo. Po výstavě dvojportrétu v Kenwoodu v roce 2007 vyšlo nejméně 6 knih a 7 dalších dramatizací, ať už pro film nebo divadlo. Není možné v tak krátké době jeden životopis přepisovat tolikrát, aniž by se úplně nerozmělnil. (25.03.2024)

I beg your pardon? Divím se oblíbenou frází lorda Mansfielda modrému zabarvení zde... neboť u mě sklidil tento obrazem inspirovaný, historický snímek svým čistým stylem, vizuální líbivostí, krásnou hudbou i zajímavým protiotrokářským námětem velký úspěch... nemluvě o nezbytných peripetiích okolo sňatků z rozumu (či spíše z postavení a věna) i romantických vzplanutí, které sem určitě patří - zde bez austenovských kudrlinek a natěšeného švitoření, zato s podnětnými připomínkami k době konvencí a předsudků, ale zároveň i době, kdy výraz "změnit svět" ještě nebyl mrtvý... nebo směšný. Viděno v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov, jako úkol č. 3 - film, který režíruje žena. (03.06.2015)

„Koukni, tady na zdi visí takový zajímavý obraz – elegantní dáma a další elegantní dáma, jenomže ta je černá! Co za tím může být?“ Fascinující příběh černé lady je ale podaný bez velkých emocí. Je příliš uměřený. Navíc se mi zdálo, že vynechával důležité části příběhu a rovnou skočil k jejich vyřešení. Bezmocnost žen tehdejší doby – přitom obě byly velice privilegované, jen jedna neměla správnou barvu a druhá dostatečné věno – je podaný něžnými pastelovými barvami, jako ten jejich dvojportrét. SHRNUTÍ: Na klidné odpoledne k čaji. (17.08.2018)