Strach nad městem

(Nějaké spoilery) Kvalitní francouzská kriminálka s hutňáckou atmosférou, kterou zajišťuje psycho ženiální hudba mistra Morriconeho. Ta je opravdu nezapomenutelná a zneklidňující. Belmondo tu jako v některých dalších snímcích ztvárňuje komisaře s poněkud drsnými a nekonvenčními metodami...tentokrát je v roli dost cynický a spíše vážnější, i když nějakou tu klasickou vtipnou vsuvku zde taky najdeme. Vrah je takový slaboch, ale pro mne dostatečně děsivý. Jeho tvář známe od počátku a vidíme tedy, jak po něm Belmodo jde a jak případu nejdříve nepřikládá takovou hodnotu, protože chce dostat jiného zločince, se kterým má nevyřízené účty. Pamatuju, si jak mě to oko ve scéně na začátku filmu děsilo. Dnes už mi přijde trošku legračně namaskované, ale stejně...atmoška prostě dobrá. Plus já nevím nějaké to retro kouzlo sedmdesátkové Paříže, ty moderní věžákové byty a vybavená kriminálka. :) Kdo čte filmové zajímavosti nebo jako já přečetl nějakou tu knihu o Belmondovi :) ví, že kaskadérské kousky, které zde předvádí, byly skutečně nebezpečné a na střeše galerie LaFayette se při jednom z nich tak tak zachytil za okap, aby nespadl dolů. O tom metru už ani nemluvím. :) https://www.youtube.com/watch?v=jZs9WaSKhu4 (04.04.2017)

U vchodu do druhého kruhu stojí Mínos, soudí duše a určuje trest. Kruhem vane vichřice a unáší ty, kdo zhřešili smyslností. "Ó ty, kam jdeš, tady je bolest doma," Mínos mi řekl, když mě uviděl, přerušiv soud, jejž vykonával zrovna. [Dante, Božská komedie - Peklo (zpěv 5.)] Tak praví slova klasikova přičemž ve mně bije srdce plné nostalgie! A čím je pro mě vlastně Peur sur la ville? Ve zkratce by se dalo říct, že typická francouzská kriminálka stojící na znepokojivě dráždivé hudební variaci Ennia Morriconeho a extrémně slizkém záporákovi ztvárněném Adalbertem Mariou Merlim. Ale s odstupem času bych spíše řekl, že jde o značně netypickou „belmondovku“ o hořké chuti pomsty a touhy po vendetě v kontrastu s cynickým, ironickým zlehčováním činů jednoho schizoidního šílence. Jean - Paul Belmondo předvádí sice ve své první krimi roli své typické kaskadérské variance "udělej si sám" (scénu s honičkou po střechách pařížských domů považuji za jednu z těch nezapomenutelných), takže si ve spoustě panoramatických záběrů vychutnáte jeho hnědé, silonové fusekle, ovšem stejně jako třeba v případě Mrchožroutů (1984), vložil Henri Verneuil jeho postavě do vínku rozměrné ego a již zmíněný chladný cynismus - “Pojď, zkusíme to. Necháme ho umřít, jestli snesem ten šok!“. A přesně tenhle přechod, v kontrastu celé Jeanovi kariéry (potažmo lepších kriminálek typu Le Professionnel (1981)), dělá ze Strachu nad městem spíše průměrný kousek. Ale ještě moje oblíbené ale ;-). Padlo tu slovo nostalgie a to má u lety prověřených snímků velkou váhu. Postava Mínose, onen nezapomenutelný symbol skleněného oka, vše podbarvené skvělou, neurotickou hudbou a jistá nezpochybnitelná atmosféra, nenucené napětí, tohle v mých geneticky původních očích film jednoznačně povyšuje. Co na tom, že v záběr hluboce proniká Belmondovo zlověstně zvlněná patka, že elitní pařížští ostřelovači vypadají z pohledu dnešní SWAT jak banda dezorientovaných rybářů a že se na pornofilmy stála fronta jak u nás za komanče na pomeranče. I po 33ti letech od jejího vzniku neztrácí tahle kriminálka nic na svém „kouzlu“ a já se na ní vždycky (když už ji jednou za pár let reprízujou) rád podívám. Nesoudím, neboť před tribunálem obhájcem mým mé vlastní srdce jest! [7/10] (18.09.2008)

Tentokrát jsem nemusela příliš krotit nadšení z francouzské kinematografie let sedmdesátých - kaskadérské předváděčky bez hudebního podkreslení měly přednost před rozvíjením napětí, děj byl předvídatelný, skleněné padouchovo oko děsivé (v maskérském slova smyslu) a Letellierův kolega podivně statický. Všechnu tíhu musela nést Belmondova široká ramena a je štěstím, že se díky nehodám při nebezpečných scénách nestal zrovna tento film jeho posledním, to by si JPB nezasloužil. (02.04.2010)

Po letech jsem si včera na čété dvojce zopákl tuto klasiku, no za mlada mi připadala trochu serióznější, svému názvu odpovídající. I přes Belmondovu zdejší superhrdinnost, namyšlenost a ignoranství, stejně tak přes záporákovu nebetyčnou oprsklost, se jedná od nadprůměrnou (akční) detektivku, u které jsem se nenudil, ale mýlil jsem se, když jsem si říkal, že bych mohl po letech přehodnocovat směrem nahoru. 70% (21.07.2014)

Typická akční kriminálka s charismatickým komisařem Jeanem Letellierem (opět velký sportovní výkon předvádějící Jean-Paul Belmondo), tentokrát s pravou rukou, inspektorem Moissacem (Charles Denner). Jeho hlavním rivalem je pokryteckou výchovou psychický schizofrenik Pierre Valdeck (Adalberto Maria Merli), kterého těšila moc, kterou měl nad svýma ženskýma oběťma, které vraždil ze své pokřivené morálky o cudném chování. Je tak sebejistý, že se pokouší si s Letellierem hrát, ale pýcha předchází pád. Ale Letellier mezitím stihne zatknout drogového překupníka Juliena Dallase (Jean-Francois Balmer), či dostane velkého lumpa Marcucciho (Giovanni Cianfriglia). Je to napínavé s automobilovýma honičkama, běháním na soupravě metra, různé pobíhání a lezení přes střechy a římsy a velká dávka střílení. To vše zvládá Letellier s velkou elegancí. A ještě je nám nabídnuto několik úchvatných pohledů na Paříž. Napínavé, zajímavé, ale nevybočující ze svého žánru. (15.01.2010)