Final Cut - Dámy a pánové

Tento neopakovatelný experimentální počin zřejmě potěší každého skutečného filmového fanouška. A možná některé i trošku namíchne, když si uvědomí, že se k něčemu podobnému nedokázali dosud odhodlat sami a musel to místo případných kreativních amatérů z řad nadšenců spáchat profesionální uznávaný režisér. Pálfiho celovečerní slepenec z fragmentů slavných i méně proslavených kinematografických děl vzdává nejen poctu filmovému umění, ale zároveň během toho vypráví tradiční otřepaný příběh plný klišé opravdu netuctovým způsobem a nejednou hýří i vtipnými nápady. Nepovažuji za důležité řešit, které filmy, příp. kteří režiséři a herci zde byli zastoupeni či naopak chyběli, za důležitý považuji spíše obdivuhodně pestrý výběr a taky výsledek, v němž navzdory experimentálnímu charakteru nechyběly i silné emoce, které se na mě dokázaly přenést. Párkrát došlo na momenty, kdy mi už začal tento ojedinělý sestřih připadat zdlouhavý a chvílemi jsem se v sledování dějové linky ztratil, ale brzy mě opět dalšími sekvencemi dokázal zpátky pohltit a znovu fascinovat... [85%] (10.08.2021)

To muselo dát práce... A přitom taková blbost, co? Jenže tohle blbost v mnoha ohledech není. Spíš naprostá bomba a stroj na čím dál vzácnější diváckou extázi. Zdrcující efekt, který Definitivní sestřih na protřelého diváka působí, spočívá v tom, že naplno těží ze slabiny čím dál většího počtu nově natočených filmů - že totiž každý připomíná film jiný. Final Cut připomíná všechny a k tomu ještě každý druhý obyčejný divácký život. György Pálfi naplnil sen mnohých o žánru filmového remixu, jakýsi Since I Left You v obrazech. Pro jen trochu protřelého diváka jde o maximální overkill, nejlepší nenatočený díl Videostopu blahé paměti. Final Cut: Ladies & Gentlemen nicméně mimoděk dokumentuje i neblahou skutečnost, že čumíme na ten samý příběh stále dokola. Příznačné pro nádherný svět kinematografie je i to, že bezpochyby nejpovedenější pocta jí samé nebyla skrze potíže s právy uvedena do oficiální distribuce. Nejmonumentálnější pomník století filmu tak nadále matně září v podsvětí torrentů. Kdyby to tak alespoň bylo v HD... (28.12.2015)

Dámy a páni, fina(ncia)l cut - film, ktorý György Pálfi vytvoril preto, lebo na nakrúcanie iného nemal po zmene systému financovania filmového priemyslu v Maďarsku peniaze. György je šikovník, film zabáva, vzdeláva, podnecuje vstupovať si do svedomia s otázkou, koľké z klasických filmov sme ešte nevideli... Ale predsa len - nevyzbierame sa mu na nový celovečerák, čo by sa tiež mohol stať klasikou? (13.09.2012)

Na divákovu počáteční otázku „kam mě to berete režisére?“, G. Pálfi (ne)jednoznačně odpovídá...na malou (filmovou) nostalgickou procházku. _Upřímně, celou první třetinu snímku, jsem se (neoprávněně) strachoval, aby se to nezvrtlo, v chladnou poznávačku bez emocí, zneužívající filmové klasiky, abych posléze definitivně rezignoval na vše a nechal se (včetně mého cynického já) volně unášet emotivním příběhem, starým jako lidstvo samo. _Názorný příklad toho, že v jednoduchosti je krása resp. síla a zejména ukázka, jak počáteční handicap přetavit v přednost. Říkám to pořád, nedostatek financí podporuje resp. podněcuje tvůrčí svobodu a představivost. Úsměvné, hravé, sympaticky drzé, překvapivě pospolu držící a inovativní, kdy Pálfi využívá (neplést si se zneužívá) klasické scény, následně je používá v jiných situacích a tím jim (i s vydatnou pomocí překvapivě voleného hudebního doprovodu) dává nový, netušený rozměr a spojuje (na první pohled) neslučitelné. Nic na tom nemění ani skutečnost, že mé (filmové) snění, by bylo, v dosti případech, od režisérova, odlišnější. Nevadí. I v tom tkví totiž kouzlo resp. síla Pálfiho experimentálního, podnětného snímku. Divák si do té mozaiky, může dosazovat „ty svoje“ snímky, postavy, scény.... a utvářet si tak, svůj final cut. 90% (03.03.2015)

Ani nevím, kde začít, protože tohle je opravdu dílko, při kterém mě napadaly jen superlativy. Uhranul mě už koncept toho, jak se dá vyprávět příběh, který je i přes zdánlivou směs krásně čtitelný. Samozřejmě film pro všechny fanoušky, co už mají nějakou tu stovku shlédnutou - pokaždé mi plesalo srdíčko, když jsem film poznal (hrdě říkám, že to bylo víc jak polovinu filmu). A umím si představit, že každý herec, který se uvidí, bude považovat ty svoje vteřinky jako poklonu, protože režisér to vzal opravdu od základu a vytěžil ty nejzářivější hvězdy z nitra filmových archivů. (04.09.2015)