Žena je žena

Žena je žena jsem si teda neužil ani zdaleka tolik jako U konce s dechem. Většinu času jsem se jen pokoušel pochopi dění na plátně. Vím, že si Godard rád pohrával s absurditou a určitou bizárností. Už v tomto filmu to ale začíná přehánět a to je jeden z jeho prvních. Začínám se tedy bát, jak ho budu dál zvládat. Protože jsem vlastně taky konzervativně orientovaný divák (rád tvrdím opak, ale tento film mi ukázal, jaká je pravda) občas jsem už nemohl snést ty věčné umělecké monology a dialogy o lásce, těhotenství apod. Vím, že si rád Godard pohrával s tématem lásky, které se mi v U konce s dechem líbilo. Ale tady jsem občas cítil pohoršení z určitého nevkusu. Zas ale nejsem tak konzervativní, abych neocenil některé hravé Godardovy nápady. Za vyzdvihnutí stojí hlavně práce s hudbou, která občas přerušuje mluvící postavy, občas najednou přestane a pak zase začne apod. A vlastně nějak vůbec nedoplňuje dění (v případě tohoto filmu spíše nedění na plátně.) Jako by byla z jiného filmu. Myslím si, že Godard to chtěl dotáhnout k tomu, že hudba začne být divákovi až protivná. To vše se mu podařilo. Film je složen z různých kulturních narážek a je poznat, že herci občas citují nějakou literaturu. No a tak dále, a tak dále. Takových hravých prvků tam je určitě mnohem víc a divák je určitě jen tak neodhalí. Takže za tohle dávám 3 hvězdy, i když dokoukat Žena je žena do konce pro mě nebyl nejsnadnější úkol. (12.03.2018)

Hravě a rozverně a taky vynalézavě a velmi meta a v rytmu šansonu a čistě po francouzsku o tom, že když se žena chová jako kráva, pak jen chce, aby si muž domyslel, že je vlastně ovce. Když se muž chová jako blbec, pak jím skutečně je. A tak si jeden druhého zaslouží a jen tak spolu mohou být (ne)šťastni. (02.11.2016)

Otázkou, jíž si si musím položit, je: užil bych si "Une femme est une femme" stejně, vidět jej z pohodlí domova bez spolustolovníků (jen na okraj, onehdy se servíroval i Godardův masterpiece "U konce s dechem")? Není má výsledná pouhopouhou ozvěnou - dle mého skrovného názoru - zdařilého večera s hektolitry vína nejen francouzské provenience, halloweenskými proprietami okolo (ano, jsme multikulturalisté, jsme kosmopolitní a skutečně se za to nestydíme!, respektive oni se nestydí, já se stydím, ale na tom není nic divnýho, vezmu-li si v potaz, že stud je jediná emoce, kterou mám... vyjma strachu) a prej kvalitním hulivem, které jsem však neokusil, mne znáte, ne?... co jsem to však chtěl? ta paměť!, yes, řeklo se povedený večer... inu večer... de facto to byl večer přesahující do brzkých ranních hodin... nic to však nemění na otázce, jež je klíčová, užil či neužil vidět jindy, jinde a jinak? Myslím, že ano, ruku do ohně bych za to sice nedal, ale snad ano. Godard je Godard, a já ne že bych to teprve teď pochopil, rozeznal jsem jeho jinakost již při našem prvním styku, jiné je teď to, že jsem poprvé vnímal jeho rukopis opravdu pozitivně, intenzivněji mne oslovil, pluli jsme na jedné vlně... A to je to jediný, co můžu reálně o prožitku konkrétně z tohoto filmu říct, napsat, je-li to málo, smůla, lepší to už nebude! 75% (20.11.2014)

Už Na konci s dychom bola hovadina bez príbehu s nezmyslenými dialógmi hercov a toto nie je o nič lepšie. Opäť žiadny príbeh, ak nepovažujete za príbeh, že žena chce mať dieťa. Herci vlastne ani nehrajú, ale robia rôzne opičky do kamery a vedú opäť ďalšie nezmyslené dialógy. A ak by toto všetko dostatočne neznechutilo diváka, tak si Godard pripravil ešte príšernú prácu so zvukom, keď je chvíľu ticho a hneď nato začne protivná hudba a tak to strieda celý film. Neverím, že to malo 85 minút, mne to prišlo ako 4 hodiny, ťahalo sa to ako sopel po rukáve. Godard zjavne nikdy nepochopil, že filmy majú byť pre divákov, on ich točil pre seba a teoretických kritikov, ktorí všetko netradičné považujú za úžasné. Po dvoch jeho filmoch ho smelo môžem zaradiť medzi najhorších režisérov všetkých čias a nie je to tým, že by som nemal pochopenie pre novú francúzsku vlnu. Truffaut bol skvelý režisér, ktorý vedel točiť, aj rozprávať príbehy, Godard nevedel nič, len si honiť ego. Toto nie je umenie a neverím všetkým tým, čo tu tomu hádžu plný počet, že ich to naozaj bavilo. (10.09.2021)

Mnohokrát jsem si u toho filmu vzpomněl na o 5 let mladší Sedmikrásky - oba filmy jsou rozverně hravé a experimentální (60. léta byla zřejmě podobným filmům příznivě nakloněná) - a oba mě podobným způsobem minuly. Přijde mi, že jsou jistým způsobem zaseklé v době svého vzniku, kde snad dávaly smysl - dnes na mě však už jen působí dojmem filmařské slepé uličky, která nikam nevedla a která už dnes za vidění moc nestojí. Jistě, pár lidem se to i dnes trefí do vkusu - tak je tomu ostatně u filmů vždycky - ale prostě nemůžu si pomoct, ten film rezignuje tak dokonale na všechny zaběhlé filmařské postupy, že mi tam nezůstalo skoro nic, co by to ještě opravňovalo nazývat se celovečerním hraným filmem - celé to už spíše působí jako jakési svébytné stylistické cvičení, které by klidně mohlo být o polovinu kratší (osobně mi těch 84 minut subjektivně přišlo skoro nekonečných). Btw. přijde mi skoro nehorázné, že je mezi herci uvedena Jeanne Moreau - kvůli níž jsem si film vyhledal - ačkoli se tam mihne asi na 5 vteřin. Žena je žena je ve skutečnosti jednou velkou hereckou exhibicí Anny Kariny, které nelze upřít, že je v roli Angely skutečně roztomilá - sympatie k její postavě, která si zapaluje jednu za druhou, neumí pořádně vařit, živí se striptýzem, zčistajasna zahoří touhou po dítěti a celkově se chová jako nepředvídatelná kráva - jsem však v sobě nenašel - a zřejmě proto mi byl ten film tak protivný. (16.07.2017)