Žena je žena

Když jsem jako náctiletý viděl "U konce s dechem", myslel jsem si, že Godard je tím pravým režisérem, že se stane prvním režisérem druhé poloviny století. Jeho další filmy - až po Socialismus - však byly přece jen trochu jiné, postmoderně nezvyklé, experimentální bez pachutě surrealismu (za experiment se považoval pouze surrealismus), ale s příchutí beckettovské absurdity. Na jeho filmy musí mít člověk žaludek, který dokáže strávit současně studené i horké, párek v rajské a rajče na divoko. "Une femme est une femme" je skotačivý a současně uštěpačný film, jeden z těch starých dobrých Godardů. Stačí se jen uvolnit, vždyť žena je (jen) žena. A nebo (jak se říká v závěru): Angela není LA FEMME, ale UNE FEMME. Pozn. 1: Nomen omen aneb Godard = Goodart + Badart. Pozn. 2: "Tu t'laisses aller" s a od Charlese Aznavoura je opět jedním ze skvělých hudebních klipů. (23.11.2017)

Hravě a rozverně a taky vynalézavě a velmi meta a v rytmu šansonu a čistě po francouzsku o tom, že když se žena chová jako kráva, pak jen chce, aby si muž domyslel, že je vlastně ovce. Když se muž chová jako blbec, pak jím skutečně je. A tak si jeden druhého zaslouží a jen tak spolu mohou být (ne)šťastni. (02.11.2016)

Godard podává jasný důkaz, že film má nejen jasné zastoupení v pop kultuře, ale že je s ní také napevno provázán. Žena je žena, jeho třetí celovečerní dílo, z velké části přímo závisí na kulturně populárních odkazech (literatura, reklamy, hudba i jiné filmy), v kterých měl Godard vždy výjimečný přehled, a zužitkovává je jak v roztomilých detailech, tak i v naraci. Je pak příhodné taky poznamenat, že i při samotném natáčení nezůstává režisér sucharem, ale uplatňuje svůj mimořádný cit pro nápadité, avšak téměř improvizované kompozice. V konečné fázi použije ve střižírně své typické zbraně, například známý střih poskočný nebo zde pro jeho styl novátorské nediegetické zvuky. A my se pak ještě divíme (a hledáme v tom dokonce pochybení), proč z toho sálá tolik svěžesti a energie. (18.06.2012)

Typicky Godardovské dílko - žádné klasické postupy, zápletky, střihy, vtipy... Godard používá mnoho zajímavých prvků, kterými nutné rozhýbávály mou fantazii (typicky scény beze slov, pouze mimika a výrazy herců), doplňování děje o výklad, práce s hudbou, rychlé střihy a výjimečná práce s kamerou. Žena je žena v Godardově balení je skutečně nevšední zážitek. (21.05.2010)

Pokiaľ Godard revolucionizuje len výrazové prostriedky filmu je vtipný. Politike sa tentoraz (našťastie) vyhol oblúkom. Ostáva formálne skvelo ozvláštnený, komediálny a zároveň tématicky primerane vážny (ako udržať vášeň lásky po rokoch, otázky okolo nevery) príbeh krásnej ženy, ktorá sa rozhodne mať dieťa. Ruchy ulice strieda náhle ticho, hudba náhle vplynie do obrazu, odrazu sa stratí, sem tam dialógy nahradia titulkové sekvencie cez plátno upriamujúce na myslenie a konanie ústrednej trojice: muž- žena- muž, divák sa dočká rôznych kultúrnych odkazov na iné filmy, diela. Pamätnými sú napr. tichá hádka partnerov v noci v posteli prostredníctvom názvov kníh, či volské oko vyhodené z panvice do vzduchu, ktoré dopadne na panvicu opätovne až potom ako sa v medzičase vybaví telefón od susedov. (15.05.2012)