U konce s dechem

Snímek debutujícího Jeana-Luca Godarda ( průkopníka francouzské Nové vlny ), který ho téměř přes noc proslavil. Nutno podotknout, že zcela po právu. Grázlík, bezstarostný snílek a rebel Michel užívající si života plnými doušky (v podání vynikajícího mladičkého živelného J.P. Belmonda) utíkajícího před policií, chystajícího se na cestu do Itálie a užívajícího si s mladičkou americkou studentkou Patricií ( v podání krásné, inteligentní a tak trochu i mršky J. Seberg), to vše v působivých černobílých lokacích romantické Paříže snímané převážně ruční kamerou Raoula Coutarda ( dvorního to kameramana Godarda). Smyčka kolem Michela se čím dál tím vice stahuje a vše míří k neodvratnému konci. Nutno ovšem podotknout, že notně působivou cestou. Godard závádí nový pojem a to sice existenciální (krimi) romance. ( informátoři informují, lupiči loupí, vrahové vraždí, milenci milují….) U konce s dechem je snímek o touze po nespoutanosti, volnosti a vyhýbání se jakýmkoliv společenským konvencím ( bontonu ). For me 91% (17.01.2011)

Začátek skvělý, byl jsem nadšen a výborně naladěn na kriminálku s Belmondem. Ovšem krimi zápletka se velice brzy vytratila a následoval snad půlhodinový rozhovor Michela a Patricie v posteli – vůbec jsem to nepochopil, proč tak dlouho tam blábolí, stačilo 10 minut na to. Následně film pokračoval bez děje, kdy se původní zápletka objevila opět až ke konci filmu. Nelíbila se mi práce střihače, některé scény, kdy se v jedné scéně mluví, jsou nesmyslně stříhány a mluvený projev k záběrům nesedí. Film však má jisté kouzlo, vidíme záběry krásné Francie, sympaťáka Belmonda (tedy až na to, že měl po celý film v hubě cigáro, to mi vadilo) i krásná tehdejší auta. Polovina filmu však trpí absencí děje. (28.08.2022)

Belmondo v roli toho největšího filmového drsňáka zdobí dílko, které je naprosto neamerické, obzvlášť velmi vtipné dialogy (-jsem těhotná - říkal jsem ti, že si máš dávat pozor --- to v americkém filmu neuslyšíte) a které i 45 let po svém natočení zaujme a nenudí. 90% To nejlepší co jsem viděl na LFŠ v Uherském Hradišti 2005 (13.08.2005)

Ačkoliv Jiřímu Krampolovi bylo v době práce na dabingu skoro o půl století víc než Bebelovi, daleko horší je mix zvuku, který ty prasata ze Soundwave pustili do oběhu. Je to asi jako kdybyste sledovali černobílý dokument opatřený jen hudbou, a někdo v řadě před vámi si do toho hlasitě povídal. Absence ruchů a naprosto nepasující stopa hudební, obrazová a česká zvuková způsobují, že je vám po pár minutách jedno, co se děje, a už chcete tuhle hrůzu mít za sebou. Skutečně jsou dialogy v originále takhle tupé? Za příklad uvedu rozhovor v pokoji, kde JPB pořád mluví jenom o šukání a vylepaná Sebergka z toho má ukrutnou legraci, zatímco divačky ve své době asi bezmyšlenkovitě hltaly mladistvé tělo budoucí legendy. Ten kripl kolem sebe všude rozhazuje odpadky a tvůrce ani nenapadlo, když už teda vzdávají hold anarchii či co, tam nějakou kůstku svlíknout. (05.12.2015)

Jako debut někoho, kdo chce světu ukázat, jak to má vypadat, jistě pěkné... Ale vzhledem k tomu, že na francouzskou novou vlnu obecně "nejsem", mě to asi ani nemohlo opravdu chytnout. Jenže co naplat - nějaký přehled mít člověk musí. A na druhou stranu musím uznat, že jestli mě všechny filmy, na které "nejsem", budou bavit takhle, bude to ok. (28.04.2012)