Colette

Mádl konečně potvrzuje, že není herec v jedné škatulkové roli, tedy v roli šíleného puberťáka, co kalí na horách s Kokotkem. Jeho dramatická role vězně Villiho ho opravdu povznesla do nových filmových obzorů. Pozorovat dění uprostřed koncentračního tábora, to je opravdu síla, na kterou musí mít člověk trochu žaludek. Na druhou stranu, autorům se původní myšlenka asi trochu rozpadla pod rukama, protože konec mě opravdu příliš neuspokojil, takže ve výsledku jsem někde na půli cesty mezi výtečně nasnímaným řemeslným kouskem a pokusem o něco, jako přidanou hodnotu. Mezi českými produkcemi rozhodně vyčnívá, ale stále nedosahuje jiných válečných majstrštiků. 65% (24.01.2015)

až na slabší "současnost" r. 1973 a poměrně amatérské triky (březinka, komíny, lokomotiva, rackové) jde o mimořádně sugestivní filmový prožitek... silný příběh, po jehož shlédnutí nebudete dost možná chtít dlouho nic říkat, jen si promítat v hlavě ty nejtěžší momenty a znovu si vážit doby, ve které žijete... běžte do kina (doporučuji EN verzi, ta CZ dabingem bohužel trochu utrpěla)... stojí to za to. i když dobře vám po tomto snímku asi ještě dlouhé hodiny nebude... 70% p.s.: vy, co ve svých komentářích postrádáte větší romanci v koncentračním táboře a stěžujete si na citové vydírání diváka, zkuste se nad tím ještě jednou (možná raději víckrát) zamyslet, jak asi jinak může vyznít příběh "lásky" v koncentračním táboře - je samozřejmé, že city a nervy budou šponovány do extrému a ona "láska" nebude ta, jakou ji známe z období míru... osobně myslím, že je to nepředstavitelné, a odsuzování scénáře či dokonce označování za vydírání je vzhledem k tomu, že se jedná o autentickou dobovou výpověď, silně nemístné. (18.09.2013)

Titanikovský způsob zarámování příběhu mi přišel na zpracování koncentráčnické tematiky nevhodný, začátek vypravování působí kostrbatě. Chvíli jsem dokonce přemýšlel, jestli nekoukám na jiný program... I když téma je silné, tak zpracování spíš podprůměrné. Židé z transportu vystupují uhlazení, čistí. Postsynchronů si většinou nevšímám (poprvé je zmiňuji v komentáři!), ale opravdu v Colette působí rušivě. Měl jsem pocit, jako by postavy mluvily mimo čas a prostor, ve kterém se příběh odehrává. Paradoxně nejemotivnější pasáž byl závěrečný Bartoškův čtený dabing. (24.01.2015)

Je fajn vidět, že i dnes se občas podaří natočit film, který stojí na pevných scénáristických základech. Ještě až se tu najdou i dobří režiséři, tak třeba jednou připutuje do našich luhů a hájů i nějaký ten Oskárek. Film je to bezesporu na současné české poměry velmi dobrý, v rámci zahraničních filmů by se však řadil do širokého průměru. Herecky kvalitní, scénáristicky jakbysmet, hudba taky na jedničku, snad už jen to zvládnout líp uchopit, nacpat tam víc emocí, beznaděje a méně patosu a nebylo by co řešit. Za mě 70% a zaokrouhluju směrem nahoru :) (15.10.2014)

Tak Cieslar sa myslím celkom predviedol a teraz neviem, nakoľko je to zásluhou koprodukcie s Holandskom. Ale Colette vyzerá skutočne ako právoplatný európsky historický kinofilm. Panorámy tábora a jeho okolia asi boli dotvorené v kompe, ale triky sú od reality nerozoznateľné. Ani s tým pátosom to nie je okrem záveru prehnané, ak Nemci vraždia, tak tomu väčšinou predchádza nejaká akcia. Kvalitne sú vykreslené aj vzťahy a fungovanie zariadenia, pašovanie, za trest sa ide pracovať bližšie ku komínom, pretože až tam je to skutočné peklo, za plotom je hneď bordel atp. Herecky nesklamal nikto, ale aj napriek jednorozmernosti postavy filmu dominuje dokonale árijský Eric Bouwer. Aj keď veľká sviňa, pretože obrovskej moci sa ťažko odoláva, tak veľmi chytrý a preľstiť ho nie je vôbec jednoduché. Bezproblémové to ale nie je, kedy vlastne vznikla tá veľká láska ani nezaregistrujete a to miešanie češtiny, slovenčiny a nemčiny je značne mätúce, pretože neviete či ten, kto rozpráva česky, nehovorí v skutočnosti nemecky, keďže ste tu počuli predtým reálnu nemčinu tak o tom pochybujete. Ale dá sa to ignorovať. No a aby som sa vyjadril k tej kritike neustáleho pripomínania si holokaustu, tak bola to genocída obyvateľov množstva európskych štátov, takže je to história väčšiny štátov starého kontinentu a nechcem si predstaviť reakciu Turkov na nejaký film o arménskom holokauste, tam sú od nejakej sebareflexie na rozdiel od Nemcov asi ešte dosť ďaleko. Ale budem si ceniť odvahu nejakého tvorcu sa k tomu vyjadriť aj napriek očakávaným následkom. Preto mám tak rád Egoyanov Ararat. (13.09.2017)